Share

Živá strava (raw food, vitariánství). Pro někoho návrat ke kořenům,  nová cesta ke zdraví, pro jiné další módní vlna či dokonce stravovací extrém.

 

Co to vlastně je „živá strava“, neboli „raw food“?

Jedná se o potraviny konzumované v co nejpřirozenějším stavu. Nesmí projít tepelnou úpravou vyšší než 42-45 stupňů, protože tyto teploty ničí vitamíny a enzymy obsažené v potravinách. Pokrmy se tedy nevaří, vše se jí syrové, kysané, sušené, případně mražené. Živá strava je svým pojetím stravou veganskou. Vitariánský jídelníček tvoří především ovoce, zelenina, semínka, ořechy, obilniny, za studena lisované oleje, mořské řasy, sladidla (např. agávový sirup, sirup z jakonu, mesquitový prášek) a tzv. superpotraviny (kustovnice čínská, včelí pyl, kakao…). Všechny potraviny živočišného původu jsou vyloučeny. Přesto existuje zlomek vitariánů, kteří je konzumují, zejména syrové mléko, ale i syrové maso či vejce.

Podle příznivců živé stravy se nejedná o „další zázračnou dietu“, ale životní styl, který znali naši předci již dávno. Díky němu se prý tělo zbavuje škodlivin a mnohem lépe vzdoruje stresu a nemocem, které na nás v dnešní civilizaci číhají. Je to způsob, jak tělo detoxikovat, zdravě zhubnout, vyčistit si pleť, zlepšit vlasy a kromě nové životní energie najít i novou duševní pohodu.

Raw food přilákala mnohé celebrity

Tento trend si už oblíbili mnozí sportovci a celebrity. Ti místo vařených a nutričně málo bohatých jídel najeli na „živou stravu“. Tzv. „raw food“ dnes vyznává například tenistka Venus Williams, herečky Demi Moore či Uma Thurman, hudební hvězdy Beyoncé a Sting, syrová strava vzkřísila dokonce i neduhy prolezlého rockera Ozzyho Osbournea. U nás na ni nedá dopustit třeba modelka Helena Houdová, která se k živé kuchyni se dostala jako vegetariánka.

Je vitariánství skutečně jediným řešením pro naše zdraví?

Netroufám si téměř zázračné účinky živé stravy ani potvrzovat, ani vyvracet. Ale jsem člověk svým založení pochybovačný a k „uvěření“ obvykle potřebuji hmatatelné výsledky potvrzené solidním výzkumem. Proto mě napadá mě hned několik otázek.  Zejména jaký styl stravování měli dotyční lidé před tím, než přešli na živou stravu. Nedošlo by ke zmíněnému zlepšení zdravotního stavu, pleti i úbytku hmotnosti i při pouhém omezení konzumace smažených, příliš tučných či sladkých jídel? Umím si představit, že u výhradního konzumenta hamburgerů a hranolků může mít taková změna stravování opravdu velmi výrazné výsledky.

Nebo jinak – četla jsem zpověď ženy, která na živou stravu nedá dopustit. Původně se živila pouze vařenou makrobiotickou stravou a trpěla řadou zdravotních i estetický problémů. Poté, co začala jídelníček obohacovat o čerstvé ovoce, většina problémů zmizela… Logicky mě napadá, že trpěla nedostatkem základních vitamínů a stejného efektu by dosáhla vyváženou různorodou stravou. Věřím tedy, že není třeba se od jednoho extrému uchylovat k jinému.

Další otázka, která mě napadá: od té doby, co lidé ovládli oheň, tak také vaří. Není již za tu dlouhou dobu lidské tělo lépe přizpůsobeno stravě tepelně upravené než syrové? Některé syrové potraviny jsou prý dokonce pro náš organismus vyloženě nevhodné, příliš zatěžují trávící soustavu a mnohem větší prospěch z nich tělo získá, pokud projdou tepelnou úpravou.

Jak obohatit svůj jídelníček?

Zdá se vám, že zpochybňuji živou stravu? Ano, zpochybňuji. Každý extrém považuji přinejmenším za pochybný, často i nebezpečný, a živou stravu řadím právě mezi extrémy. Dle mého názoru – jíst se má vyváženě a pestře. Co však rozhodně nechci snižovat, je kuchařka „Živá kuchyně, cesta ke zdraví“, která byla „stvořena“ právě pro tento trend, pro vitariány. Prošla jsem si ji velice důkladně a ráda ji doporučím i všem ostatním. Ne jako nový stravovací směr, kterým byste se měli ubírat, ale jako zdroj nápadů, jak svůj jídelníček obohatit o nové, zajímavé a zdravé pokrmy. Kromě receptů se mi líbí i úvodní kapitoly přinášející množství tipů, nápadů a návodů, jak s živou stravou začít, dále informace o zdravotních účincích některých vařených potravin a proti tomu o účincích syrové stravy. S mnoha argumenty nelze nesouhlasit. Přesto se přikláním spíše k variantě, kterou zmínila ve své kuchařce i sama autorka Judita Wignall:

„Syrové potraviny může jíst každý, nejen vegani a vegetariáni. Váš jídelníček nemusí obsahovat pouze syrové jídlo, a přesto bude zdraví prospěšný. Živá strava vám prospěje i v menším množství. Pokud se vám podaří sestavit jídelníček, který se jen z poloviny skládá ze syrových potravin, pocítíte značný rozdíl. Stačí jen jednoduché opatření: přidáte-li ke své obvyklé snídani živý koktejl a před obědem a večeří sníte salát, dosáhli jste svého cíle!“

Živá kuchyně, cesta ke zdraví (Going Raw Food). Autor: Judita Wignall, překlad Lenka Strnadová. Vazba: brožovaná, 192 stran, cena 387 Kč. ISBN: 978-80-7370-258-8.Vydalo Synergie Publishing

Kdo je Judita Wignall? Americká herečka, muzikantka a modelka se narodila 20. června 1977 v litevském Vilniusu. Temperamentní rusovláska přijela do Spojených států jako pětiletá a téměř okamžitě odstartovala kariéru v showbyznysu. V Clevelandu začala s divadlem, pokračovala jako modelka a během studia na vysoké škole v New Yorku byla DJkou. Odtud to byl jen krůček ke vlastní hudební kariéře v podobě dívčí kapely „Halo Friendlies. “ Jako herečka si zahrála v seriálech „CSI : NY , „Čarodějky “ a „Buffythe Vampire Slayer.“ Herní nadšenci ji znají jako Judy Nails z videohry „GuitarHero“.

Soňa Rivera

sona.rivera@superrodina.cz

 

 

Nejnovější příspěvky na webu:

Strakaté pohádky ze šuplíku

Strakaté pohádky ze šuplíku

15. Listopad 2017

Vodníci, princezny, ale i strašidla a chytrá zvířátka jsou hrdiny pohádek Františka Nepila. Díky veselé knížce Strakaté pohádky můžete poznat na dvě desítky nových.   Strakaté pohádky pocházejí z pozůstalosti Františka Nepila. Většina z dvanácti pohádek patří k souboru, jenž sestavil ještě sám autor. Zdena Nepilová a Ivana Hutařová přidaly k osmi původním ještě čtyři, které vznikly ve zhruba stejné době a vyšly v dětských časopisech. František Nepil uměl kouzlit se slovy, hrál si s jazykem, miloval naši krásnou řeč a dobře vyprávěné příběhy. Z jeho fejetonů dodnes dýchá pohoda, klid a jemný humor. Stejné spisovatelské umění se skrývá i v autorových pohádkách. Seznamte se s pejskem, který se naučil od koček lhát

Veselý zvěřinec do kapsy

Veselý zvěřinec do kapsy

14. Listopad 2017

Žirafy, sloni, psi, hadi, opice. Tihle všichni a ještě mnozí další defilují v knize Kapesní zvěřinec. Útlá, drobná knížka se může stát velkým a vtipným dárkem.   Kapesní zvěřinec je přehlídkou nejrůznějších zvířat světa, divokých i zdomácnělých, vystupujících v něžných, humorných básničkách. Knížka, vycházející v nakladatelství Šulc – Švarc, se může stát ideálním dárkem pro sběratele knih Jiřího Žáčka, milou pozorností, kteří si rádi počtou v dobré poezii, ale i pro ty, jimž se prozatím básničky vyhnuly. Možná se lehké Žáčkovy rýmy stanou jejich novou láskou. Jiří Žáček je autorem svěžích a hravých básniček, dětských říkadel a apokryfů, něžných sonetů i písňových textů. Již dávno se zapsal