Share

V životě každé ženy je několik zvláště citlivých období. První je hned jen co krvavě skončí dětství a začnou všechny ty proměny těla i ducha. Dalším je beze sporu těhotenství, porod, kojení. To je velice citlivé období, ale na druhou stranu bývá dobře přijímáno okolím. Milující manžel (tedy v ideálním případě) může na potomkovi oči nechat a není pro něj těžké pochopit, že když něco velikosti melounu  prošlo otvorem velikosti citronu, tak žena má právo na únavu, bolest, změny nálad, podrážděnost apod.

Málo kdo si však uvědomuje, jak citlivým obdobím je pro ženu klimakterium. Je to doba, kdy děti už odrostly,  jsou v pubertě nebo těsně za ní, ale každopádně vnímají matku jako součást „mamahotelu“.  Jako někoho, kdo je na svém místě a zpovzdálí se stará o jejich blaho, aniž by od nich cokoli očekával. Děti berou, samozřejmě jako braly vždy. A matka se stará, jako se starala vždy, jen sil už trochu ubývá, ale to si ještě nepřizná ani sama sobě, natož dětem!

Zároveň v té době zestárnou prarodiče natolik, že je potřeba se starat i o ně. Zajistit nákup, lékaře, úklid, pobyt v nemocnici,… z dříve milujících prarodičů se stávají podruhé děti, začínají víc brát než dávat.  Výhodou mužů bývá, že ze své podstaty neřeší, dokud opravdu nemusí. A to většinou nemusí, protože žena ze své podstaty  začne řešit sama. Co nevycucly děti, dá prarodičům. Aniž si to uvědomí dává a dává. Je tak naučená. Je to potřeba udělat. Je první, koho napadne, že se to musí udělat.

Pochopitelně jsme v době emancipace, takže samozřejmě chodí do práce. Tam pracuje 8 hodin každý den. Spolehlivě, pečlivě, jako dřív. Další žrout sil a energie.

A pak je tu ještě manžel.  Po 20 letech soužití dávno někde ztratil růžové brýle zamilovanosti a vidí vedle sebe stárnoucí utahanou paní. Vždycky všechno zvládla, tak na nač si teď stěžuje? Navíc začíná šedivět, trochu ztloustla (svoji pivní vanu nevidí) a v posteli už to taky není co dřív (to Jaruška na firemním mejdanu….).  Že špinavé prádlo nechá ležet  v koupelně na zemi a najde vyprané a složené v prádelníku nevnímá, to se dělo vždy… stejně jako úklid, vaření, nakupování…

To samo o sobě je dost stresových faktorů na vznik a rozvoj nemoci i bez hormonálních změn. Ale ty nezadržitelně přijdou a dodají poslední kapku do beztak plného džbánu starostí a povinností.

Návaly horka, bušení srdce, nepravidelné a někdy velice silné krvácení, chudokrevnost, řídnutí kostí, změny nálad, plačtivost, deprese.  Tak si dojde k lékaři. Kam jinam. Ten ji prohlédne, provede jeden zákrok, pak druhý, napíše prášky, ujistí ji, že ten „vak na děti“ (myšlena děloha) již na nic nepotřebuje, provede hysterektomii. Ubohá žena je duševně na dně, tělesně zmrzačená, bez energie.

Anebo má to štěstí, že se doslechne o homeopatii a vyhledá pomoc zkušeného homeopata. A je-li tento opravdu dobrý ve svém oboru, pečlivě ji vyslechne (po dlouhé době první člověk, který se opravdu zajímá o to, co jí trápí), pečlivě vybere správný lék a začnou se „dít zázraky“. Po letech konečně zmizí únava, přestane bušení srdce, odezní návaly horka, přestanou výkyvy nálad a plačtivost, migréna, co ji dříve sužovala 3x týdně  je pryč, vrátí se radost ze života, začne se opět cítit sebejistá a v pohodě.  Aniž si to uvědomí je naráz schopná poslat do patřičných mezí své téměř dospělé děti, nerudného manžela i stárnoucí prarodiče. Opět rozkvete vnitřní krásou a má dost sil vykonat vše potřebné,  odmítnout vykonávat nepotřebné a dost  moudrosti odlišit jedno od druhého. Je více sama sebou a její tělo již nemá zapotřebí „zastavovat“  ji nemocí.

Ve své praxi jsem tento zázrak proměny viděla mnohokrát a vždy je to krásný a pro mne povzbuzující pohled. Hned vím, že moje práce má smysl.

Proto bych chtěla povzbudit všechny ženy, aby si včas našly svého homeopata, rozhodně se to bohatě vyplatí a vaše zdraví a dobrý pocit ze života za to stojí.

Petra Cihlářová

www.homeopatie-praha.com

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu

stará žena sedí na lavičce a čte legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz