Share

V životě každé ženy je několik zvláště citlivých období. První je hned jen co krvavě skončí dětství a začnou všechny ty proměny těla i ducha. Dalším je beze sporu těhotenství, porod, kojení. To je velice citlivé období, ale na druhou stranu bývá dobře přijímáno okolím. Milující manžel (tedy v ideálním případě) může na potomkovi oči nechat a není pro něj těžké pochopit, že když něco velikosti melounu  prošlo otvorem velikosti citronu, tak žena má právo na únavu, bolest, změny nálad, podrážděnost apod.

Málo kdo si však uvědomuje, jak citlivým obdobím je pro ženu klimakterium. Je to doba, kdy děti už odrostly,  jsou v pubertě nebo těsně za ní, ale každopádně vnímají matku jako součást „mamahotelu“.  Jako někoho, kdo je na svém místě a zpovzdálí se stará o jejich blaho, aniž by od nich cokoli očekával. Děti berou, samozřejmě jako braly vždy. A matka se stará, jako se starala vždy, jen sil už trochu ubývá, ale to si ještě nepřizná ani sama sobě, natož dětem!

Zároveň v té době zestárnou prarodiče natolik, že je potřeba se starat i o ně. Zajistit nákup, lékaře, úklid, pobyt v nemocnici,… z dříve milujících prarodičů se stávají podruhé děti, začínají víc brát než dávat.  Výhodou mužů bývá, že ze své podstaty neřeší, dokud opravdu nemusí. A to většinou nemusí, protože žena ze své podstaty  začne řešit sama. Co nevycucly děti, dá prarodičům. Aniž si to uvědomí dává a dává. Je tak naučená. Je to potřeba udělat. Je první, koho napadne, že se to musí udělat.

Pochopitelně jsme v době emancipace, takže samozřejmě chodí do práce. Tam pracuje 8 hodin každý den. Spolehlivě, pečlivě, jako dřív. Další žrout sil a energie.

A pak je tu ještě manžel.  Po 20 letech soužití dávno někde ztratil růžové brýle zamilovanosti a vidí vedle sebe stárnoucí utahanou paní. Vždycky všechno zvládla, tak na nač si teď stěžuje? Navíc začíná šedivět, trochu ztloustla (svoji pivní vanu nevidí) a v posteli už to taky není co dřív (to Jaruška na firemním mejdanu….).  Že špinavé prádlo nechá ležet  v koupelně na zemi a najde vyprané a složené v prádelníku nevnímá, to se dělo vždy… stejně jako úklid, vaření, nakupování…

To samo o sobě je dost stresových faktorů na vznik a rozvoj nemoci i bez hormonálních změn. Ale ty nezadržitelně přijdou a dodají poslední kapku do beztak plného džbánu starostí a povinností.

Návaly horka, bušení srdce, nepravidelné a někdy velice silné krvácení, chudokrevnost, řídnutí kostí, změny nálad, plačtivost, deprese.  Tak si dojde k lékaři. Kam jinam. Ten ji prohlédne, provede jeden zákrok, pak druhý, napíše prášky, ujistí ji, že ten „vak na děti“ (myšlena děloha) již na nic nepotřebuje, provede hysterektomii. Ubohá žena je duševně na dně, tělesně zmrzačená, bez energie.

Anebo má to štěstí, že se doslechne o homeopatii a vyhledá pomoc zkušeného homeopata. A je-li tento opravdu dobrý ve svém oboru, pečlivě ji vyslechne (po dlouhé době první člověk, který se opravdu zajímá o to, co jí trápí), pečlivě vybere správný lék a začnou se „dít zázraky“. Po letech konečně zmizí únava, přestane bušení srdce, odezní návaly horka, přestanou výkyvy nálad a plačtivost, migréna, co ji dříve sužovala 3x týdně  je pryč, vrátí se radost ze života, začne se opět cítit sebejistá a v pohodě.  Aniž si to uvědomí je naráz schopná poslat do patřičných mezí své téměř dospělé děti, nerudného manžela i stárnoucí prarodiče. Opět rozkvete vnitřní krásou a má dost sil vykonat vše potřebné,  odmítnout vykonávat nepotřebné a dost  moudrosti odlišit jedno od druhého. Je více sama sebou a její tělo již nemá zapotřebí „zastavovat“  ji nemocí.

Ve své praxi jsem tento zázrak proměny viděla mnohokrát a vždy je to krásný a pro mne povzbuzující pohled. Hned vím, že moje práce má smysl.

Proto bych chtěla povzbudit všechny ženy, aby si včas našly svého homeopata, rozhodně se to bohatě vyplatí a vaše zdraví a dobrý pocit ze života za to stojí.

Petra Cihlářová

www.homeopatie-praha.com

Nejnovější příspěvky na webu:

Život je právo, ne povinnost

Život je právo, ne povinnost

13. Únor 2018

První premiérou v roce 2018 v Městském divadle Mladá Boleslav bude inscenace Teď mě zabij, současného kanadského dramatika Brada Frasera. Režie se ujal umělecký šéf Petr Mikeska. Hra je příběhem otevírajícím téma sexuality hendikepovaných a nabízí citlivý pohled do intimního života lidí s postižením. Dalším silným tématem hry je eutanazie. Premiéra se uskuteční 23. 2. 2018 od 19:00 na Velké scéně. Hra Teď mě zabij je příběhem jedné rodiny, která žila šťastně až do osudového okamžiku. Ten zamíchá kartami a navždy změní životy všech členů a jejich přátel. Nehody se totiž stávají a musíme jim čelit, ať chceme nebo ne. To důležité je ale

Ztratila všechno, našla mnohem víc

Ztratila všechno, našla mnohem víc

26. Leden 2018

Místo svatby smuteční obřad. Aimee se měla vdávat a teď kráčí za rakví svého snoubence. Ale co se vlastně stalo a proč musela přijít o Všechno, co máme? Aimee poznala Jamese, když byli oba malé děti. Jejich mnohaleté přátelství postupně přerostlo v hlubokou životní lásku. Touha a náklonnost logicky vykrystalizovala v žádost o ruku a zasnoubení. Jenže James dva měsíce před svatbou zmizel kdesi v Mexiku, a pak jeho bratr Thomas pouze vyzvedl mrtvé tělo. Aimee tedy nakonec ve svůj plánovaný svatební den oplakává milovaného muže na jeho pohřbu. Plna zoufalství utíká před zármutkem, toužící zavřít se v tichu a klidu, pryč od všech blízkých.

stará žena sedí na lavičce a čte legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz