Share

Piškot:

6 vajec (vel. M)
130 g hrubé mouky
130 g moučkového cukru
2 lžíce rozpuštěného másla
1 lžíce oleje
4 lžíce kakaa
špetka soli

Bílky se špetkou soli vyšleháme do pevného sněhu. Žloutky utřeme s cukrem do pěny (hmota zhoustne a hodně zesvětlá). Střídavě přidáváme po troškách mouku, kakao a sníh z bílků, opatrně promícháme. Nakonec vmícháme tuk a těsto rozprostřeme na vymazaný a hrubou moukou vysypaný hluboký plech. Pečeme v mírně vyhřáté troubě 10 – 15 minut.

Tvarohová náplň:

3/4 kg tvarohu
150 g moučkového cukru
1 vanilkový cukr
250 g másla
1 lžíce rumu

Změklé máslo, tvaroh a oba cukry ušleháme do hladkého krému, nakonec ochutíme rumem, rozprostřeme na vychladlý piškot a povrch uhladíme stěrkou, necháme v ledničce ztuhnout.

Čokoládová poleva:

200 g čokolády na vaření nebo hořké
1 kelímek smetany na šlehání

Do smetany nalámeme čokoládu a zvolna zahříváme, stále mícháme, aby se čokoláda nepřipálila. Až se čokoláda rozpustí, ještě chvilku povaříme a nalijeme na tvarohovou vrstvu. Vychladíme v ledničce, krájíme nejlépe nahřátým nožem.

 

Dobrou chuť!

 

Soňa

sona.rivera@superrodina.cz

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se