Share

Jan Potměšil, Šaría, Úvod do islámského práva. Nakladatelství Grada, 2012.

K islámské civilizaci patří propracovaný mravní a právní řád, jehož další přebírání či adaptace patří dnes v muslimských částech rychle se měnícího světa k tématům živých diskusí a dramatických sporů. O islámu obecně či útržky k právním problémům si můžete přečíst řadu knih a článků, ale ucelená publikace o islámském právu na českém trhu dosud nebyla.

Zjevené a velmi pečlivě propracované právo

Islámské právo je právem zjeveným, nevzniklo jako konsensus skupinou lidí, ale vzešlo přímo od Boha. V zásadě se tak stává neměnným. Společnost se historicky vyvíjí, šaría však nikoliv. Může ale dojít k její reinterpretaci. Neboť boží zjevení nebylo sesláno ve zcela pro člověka srozumitelné a systematizované formě a je tedy na právnících, aby nalézali způsoby, jak již dané právo v praxi využít.

Islámské právo je na rozdíl od západního velmi propracované a zabývá se nejen veřejnými, ale i soukromými záležitostmi. Reguluje veškeré projevy lidského chování, tj. nejenom jak se chovat při aktech „vznešených“, ale i podstatně banálnějších (dokonce i při vykonávání potřeby). Některé činy jsou povinné, jiné doporučené a další zavrženíhodné. Při jejich porušení u všech neexistuje pokaždé zakotvená sankce. Místy je také složité dospět k dokázání porušení normy. Například v některých případech nereálné požadavky čtyř dospělých mužských svědků, aby byl prokázán trestný čin.

Šaría pro všechny muslimy na celém světě?

Muslimové usilují o to, aby islámské právo upravovalo vztahy mezi všemi, kdo se hlásí k islámu, bez ohledu na to, ve kterém státě žijí. (Pro řešení sporů mezi muslimy a nemuslimy existují jiné normy islámského práva.) Ve skutečnosti platí, že nelze trestně stíhat muslima a ani jinověrce za trestný čin spáchaný mimo území islámského státu. Šaría je plně uplatitelná pouze na území islámského státu.

Smysl fatwy proti autorovy Satanských veršů?

Můžete si tedy položit otázku, co potom znamenala fatwa ajatolláha Rúholláha Chomejního proti S. Rushiedovi? Podle jeho slov mohl každý tohoto „odpadlíka“ kdekoliv zabít. Ve své podstatě však nelze mluvit o skutečném uplatňování šaríi. Rushdie ani nemohl být odpadlíkem, není muslimem, pochází z Indie a žije v Anglii, tedy vůbec nenáleží do islámské jurisdikce Íránu. Jeho kniha Satanské verše ani nebyla přeložena do arabštiny či perštiny a nebyla veřejně distribuována do Íránu.

Nejednotné islámské právo

Pojetí islámského práva také není jednotné mezi všemi muslimy. Nejzákladněji se dělí muslimové na šíity a sunnity; dále pak vznikla řada sekt a podsekt, které vytvářejí vlastní interpretace norem. Dříve také existovala řada právních škol, většina do současné doby zanikla a zůstaly (alespoň v sunně) hlavní čtyři.

Povinnosti k Bohu a k člověku

Detailně propracovaná a ucelená publikace Jana Potměšila Šaría vás provede historií islámského práva a rozebere jednotlivé podstatné části: jako jsou povinnosti člověka vůči Bohu, povinnosti člověka k člověku a Ústavní právo.

Mezi hlavními povinnostmi člověka k Bohu je držení se základních pěti pilířů náboženství – vyznání víry, modlitba, náboženská daň (zakát), půst v období ramadánu a pouť do Mekky. Pro některé tyto akty je značně důležitý rituál očisty. Poskvrnit se může muslim už jen dotekem nečisté věci a není možné, aby v takovém stavu vykonával modlitbu. Někdy bývá k hlavním povinnostem řazen i džihád. Důležitá jsou také nařízení ohledně odívání, povolených a zakázaných jídel a nápojů apod. Rozebrána je rovněž otázka postavení ženy v islámské společnosti.

Specifickými tématy je rodinné právo, manželství či překážky v manželství (např. „zakázané“ manželky), majetkové či dědické právo.

Lidská práva v islámských zemích

Poslední kapitola publikace je věnována lidským právům a pohledu na ně z obou protichůdných stran. Mnoho muslimských států přijalo úmluvy o ochraně lidských práv a muslimští vůdci často zpochybňují tlaky západních zemí na politické změny s argumentem, že je jim na poli lidských práv měřeno dvojím metrem. Ohledně náboženské svobody mají muslimové bohatou tradici jako tolerantní náboženská skupina vůči jinověrcům. Na druhou stranu za odpadlictví od islámu šaría stanovuje trest smrti. Další otázkou jsou také některé koránské tresty, jako sekání končetin či bičování. Většinou se však od těchto trestů nakonec v konkrétním případě upustí. Specifickou otázkou pro diskusi je dále svoboda projevu.

Publikace Šaría, Úvod do islámského práva konečně přináší na český trh ucelený rozbor islámského práva s odkazy na použitou literaturu na každé stránce. Vřele knihu doporučuji studentům religionistiky, práva, filozofie a obecně zájemcům o tuto problematiku.