Share

Jeho nuance složení odpovídají tomu, co kojící matka sní, vypije, v jakém prostředí žije, jaký vzduch dýchá. Jestliže žije ve velkém městě, ve znečištěném životním prostředí, inklinuje k alkoholu či dokonce k drogám, bere-li nějaké léky na předpis apod., pochopitelně vznikají pochybnosti o „čistotě“ a bezpečnosti mléka pro dítě.

Kojte – kojení je nejen zdravé, ale je to také nenahraditelná sociální interakce. Je to nádherná blízkost se svým dítětem. A prosím, buďte tolerantní a citlivé k matkám, které z různých důvodů kojit nemohou. Trpí už tak dost a potřebují spíš psychickou podporu než výtky, jak jsou neschopné.

Kojení poskytuje řadu zdravotních výhod a díky svému unikátnímu složení napomáhá zmenšení mnoha infekcí, alergií, diabetes, syndromu náhlého úmrtí kojenců apod. Někteří odborníci kladou hlavně důraz kojení v rozvojových zemích, kde výživa a zdravotní péče není dostupná v tak kvalitní míře jako ve vyspělých zemích.

A proto také přicházejí podněty, jak hodně „čisté“ je mateřské mléko matek ve velkých městech ve vyspělých zemích – znečištěné ovzduší, prostředí plné plastu (nápoje v plastu, PVC podlahy…), sezení u „zahřátých“ počítačů apod.

Byly provedeny studie, při nichž bylo zjištěno, že v krvi sledovaných novorozenců se nacházelo dokonce až na dvě stě toxických látek. Ale riziko nemusí vycházet jen z kojení – naopak plně kojené děti měly v sobě méně škodlivých látek. Musíme si však uvědomit, že v okolí novorozeňat se nachází stejné či podobné škodlivé podněty jako v okolí matek.

Na druhou stranu matka, která kojí své dítě, je často podstatně více obezřetnější ve výběru potravin a volbě životního stylu. Jí zdravěji, vyhýbá se alkoholu nebo ho pije v přiměřeném množství, chce žít zdravě, aby mohla to maximum dobrého formou svého mléka předat dítěti. Dokonce to může být i samo kojení, které nastartuje zdravý životní styl v domácnosti. Není to pravidlem, bohužel, ale přesto to v některých matkách doslova „nabudí“ aktivní přístup k životu. Jestliže matka začne kojit své dítě, upře pozornost ke svému zdravému životnímu stylu a pak snadněji naváže na dodržování vhodné životosprávy u svého potomka, než když již od prvopočátku je jejich stravování „oddělené“. Přesto je také (bohužel) často vidět i opačné jednání, kdy jakmile děťátko přejde plně na normální stravu, hřeší se již na všem a dostává k jídlu některé pokrmy, kterým bychom se měli všichni raději obloukem vyhýbat. V tomto duchu se mi velmi líbí komentář k jednomu z předchozích dílů o kojení, kde čtenářka mj. uvádí: „…je zajímavé, kolik matek v dnešní době zarputile podporuje a obhajuje kojení jako nezbytnost pro zdravý vývoj svého potomka a stresuje se, když jim to nejde… ale sotva je jejich prckovi rok (i míň), tak mu klidně vrazí do ruky párek v rohlíku, pizzu, zmrzlinu či jakoukoliv sušenku nebo dortík.“

Někdy je rozhodování, zda kojit či nekojit, nedobrovolné. V některých částech světa či v sociálním prostředí se matky musí vzdát této formy krmení svého dítěte, neboť musí nastoupit do zaměstnání. Jsou země, kde mateřská trvá jen šest týdnů či tři měsíce. Děti pak tyto ženy odkládají nejčastěji ke svým matkám.

Pro ně je normální nekojit a nebýt se svým dítětem. Pro nás je tato situace těžko pochopitelná a smutná. Dítě si přece nepořizujeme jen proto, aby bylo porozeno a pak se o něj někdo další postará. Těžko jsem třeba hleděla na svou kolegyni v práci, pocházející z Číny, která ve třech měsících věku svého potomka odletěla pracovat do Čech, zatímco miminko zůstalo u její matky a manžel byl od něj rovněž vzdálen na dalších několik set kilometrů. Nechápala jsem, kolik tito lidé mají společného s „rodinou“ tak, jak ji rozumíme my.

Pro mne každodenní interakce s dítětem: kojení, úsměv, první nenápadné a po té výraznější pohyby, emoce, učení, to vše by mi strašně chybělo. Pochopitelně s každou získanou novou zkušeností s dítětem si uvědomuji, že bych nechtěla toto odloučení. Nicméně ony tuto zkušenost nemají. Jejich rozhodnutí a mnohdy bohužel povinnost, nutnost či příkaz nastává ještě před tím.