Share

Švédští vědci z univerzity v Karlstadu přišli se zprávou o úniku ftalátů z podlahových krytin do dětských organismů. S podobným oznámením nezávisle na tomto výzkumu přišlo nedávno i ekologické hnutí Arnika.

Bylo zjištěno, že chemické látky (ftaláty), které jsou považované také jako příčina vzniku astmatu, alergií a dalších chronických onemocnění u dětí, se do dětského organismu dostávají z PVC podlahových krytin spolu s jídlem, dýcháním a kontaktem s pokožkou.

V této studii bylo analyzováno na 83 vzorků moči dětí ve věku od dvou do šesti měsíců. U dětí, které měly ve svých dětských pokojíčkách podlahu z PVC, byly nalezené pozitivní vzorky na některé škodlivé ftaláty. Dvouměsíční pouze kojené děti měly v moči nejméně ftalátu DEHP.

Plasty jsou všude kolem nás a nahradily jiné materiály jako dřevo, kovy, sklo, kůži, papír a tak dále. PVC (polyvinylchlorid) bylo poprvé vyrobeno v roce 1872 a průmyslově se začalo vyrábět ve 20. letech minulého století ve Spojených státech. O dvě desítky let později se PVC vyrábělo i v Evropě. Čisté PVC je netoxické, ale přidává se do něho řada aditiv. Používají se různé stabilizátory, modifikátory, maziva či změkčovadla, různé přísady a pigmenty. Ftaláty patří do skupiny změkčovadel. Nejdůležitějším ze skupiny ftalátů je pak DEHP (Di-(2-ethylhexyl) ftalát).

Před  nedávnem nechali také členové ekologického hnutí Arnika otestovat různé vzorky podlahových krytin a tapet právě z měkčeného PVC. Výsledkem bylo zjištění přítomnosti šesti ftalátů v množství od 4,85 až 17 procent. Tyto materiály se například nacházely ve zdravotnických zařízení, kde se toxické chemické složky uvolňovaly do prostředí a dětští pacienti je zde vdechovaly.

Arnika doporučuje, aby tyto levné materiály nebyly v žádném zdravotnickém zařízení, kde by mohly později vést u dětí k alergickým reakcím a astmatu.

Levné PVC však můžeme najít i v některých školních prostorách a v jídelnách.

Je důležité si uvědomit, že právě zakázané ftaláty při výrobě dětských hraček se paradoxně stejně dostanou do blízkosti dětí v produktech, u nichž toto omezení neexistuje. A právě jedním a značně výrazným jsou podlahové krytiny. Uvědomme si také, kolik plochy zabere podlahová krytina z PVC oproti drobné hračce.

Existují tedy i jiné nebezpečné zdroje a vzhledem k tomu, že se na ně žádné zákazy nevztahují, je v současné době (bohužel) jen na rodičích, aby v zájmu zdraví svých dětí hleděli na to, jaké věci se nacházejí v blízkosti jejich potomků.

Mimochodem, hlouběji do nedávné minulosti – děti minulého režimu vyrůstaly v převážné míře v panelácích, kde podlahové PVC leželo v každé místnosti, přikryté či nepřikryté kobercem.

Ryze spekulativně jako výzva pro další výzkum – je možné, že tyto ftaláty, jež se dostaly do jejich dětských organismů, mohou být také jedním z faktorů negativních změn u jejich potomků? Srovnejme jen počet alergiků před třiceti lety a dnes.