Share

Pohádka Sůl nad zlato může začít moderní transformaci. Dogmatičtí obhajovatelé kojení, tvrdící, že kojící děti mají vyšší IQ, že kojení ochraňuje před obezitou, že kojené děti jsou zdravější by mohli založit nový příběh: kojení nad zlato.

Někdy mohou vznikat na obou stranách společnost pobuřující extrémy. Nedávno iritovala svět obálka TIME, kde k levému prsu Jamie Lynne Grumet se přitiskl čtyřletý chlapec, stojící na dětské židličce. Lidé si začali pokládat otázky: kde jsou hranice?

V některých kulturách se kojí běžně do šestého, sedmého roku. V jiných kulturách se naopak lidé domnívají, že mateřské mléko není tak silné, aby mohlo novorozeně dobře prospívat. A srovnejte mimo jiné jeden „odborně“ založený tahák, kdy propagátoři kojení stejně jako výrobci mléka (v tomto případě například ve Vietnamu) tvrdí nezávisle na sobě, že jimi preferované mléko zvyšuje IQ.

Nic se nemá přehánět. Matky, jimž se kojení nepodařilo nastartovat z různých důvodů – někdy to je jen kratší uzdička pod jazykem miminka, ale rodiče to vůbec netuší – jsou pak frustrované, propláčí několik nocí a mnohé se cítí méněcenné, že nezvládly základní bod mateřství.

Musíme si však uvědomit, že ačkoliv je kojení velmi zdravé a díky němu se vytváří mezi matkou a dítětem specifický vztah, není to samozřejmě žádný zázrak.

Podporuji kojení. Sama jsem obě děti kojila dva roky a odstavovala jsem je jen z důvodu, že mi to bylo již společensky žinantní. Oni ti drobečkové na hřišti, jakmile začnou žíznit, mají tendenci matce nadzvedávat triko.

U prvního dítěte bylo navazování velmi složité a bolestivé – dítě mělo místo dásní ostré žiletky – takže zpočátku to bez plastového kloboučku vůbec nešlo, ale podařilo se. Byli jsme u sebe blízko, finančně to vyšlo levněji.

Nicméně, není pravda, že kojené dítě je zdravější a má silnější imunitu. Dostává sice do těla mateřským mlékem i obranné látky (sekreční imunoglobulin A, lysozym a laktoferin), ale nejsou to složky, které udrží vaše dítě zdravější oproti těm, jenž pijí umělé mléko. Prvorozená dcera trpěla nejsilnější formou atopického ekzému a do třetího roku musela používat řadu léků a mastí a měla značně omezený jídelníček. Od třetího roku se kožní problémy zmírnily, nicméně minimálně dvakrát do roka je její pokožka na ložiskách nebo i větších plochách zanesená svědivým ekzémem, který se často infikuje, a přidávají se i podružné problémy s nosní sliznicí. Druhorozený potomek, syn, ve dvou a půl letech si prodělal již tři nemoci, léčené antibiotiky, přičemž první dostal na osmi měsících. Člověk si nutně musí pokládat otázku, kde imunitu podporující látky v mém mléku zaspaly.

Dalším obranným faktorem pro kojení jsou takzvané adipokiny, které mají zajistit, že kojené děti v dospělosti mají méně problémů s obezitou a metabolickými poruchami. V současné době, kdy děti z generace, kdy kojení bylo povýšeno nad umělá  mléka, trpí nadváhami a obezitami a celosvětově se řeší tento problém, vypadá obrana adipokinů trošku směšně. Nesmí se zapomínat, že zdravá hmotnost je – pokud zde nejsou genetické nebo jiné zdravotní problémy – hlavně založena na zdravé stravě a pohybu.

Neshod naleznete mezi odborníky také v otázkách, kdy začít s přikrmováním tuhou stravou. Většinou již v porodnici matky uslyší, že jejich děťátko musí být plně kojeno minimálně šest měsíců a až teprve po té by se měla přidávat tuhá strava.

Australané se loni soustředili na tento problém a tvrdí, že dítě by mělo být přikrmováno normální stravou už od čtvrtého měsíce věku. Důvodem je prý snížené riziko rozvoje alergií na různé potraviny, ekzémů a astmatu. Nicméně, skutečnosti jsou takové, že atopický ekzém se nejčastěji objevuje mnohem dříve, mezi druhým až šestým měsícem věku dítěte (v našem případě již po skončení šestinedělí). O dva měsíce dříve nastavená tuhá strava dle australského schématu by našemu problému nepomohla.

Některé matky jsou však natolik upjaté k zázračnému kojení, že bez tuhé stravy krmí mateřským mlékem své dítě dokonce až devět měsíců. Podle odborníků se zdá takové to oddalování příjmu běžné stravy až přehnané.

Zatímco před několika desítkami let bylo naprosto přirozené krmit dítě umělým mlékem třeba už od porodnice, dnes se na některé ženy, jež se tomuto brání, hledí jako na krkavčí matky, jako by páchaly obrovský hřích. A tak navzdory vlastní zkušenosti se některé ženy téměř obávají říci nahlas svůj vlastní názor. Osobní negativní postoj ke kojení se přesouvá téměř do sféry tabu.

Zoe Williams z Guardianu nemá také nic proti kojení, ale chce, aby lidé nepřistupovali k tomuto sic přirozenému způsobu krmení dítěte s fanatismem šílené matky, která vidí ve svém mléku hotový zázrak a spásu pro své dítě. Za svůj hlasitý názor schytala mnoho odpůrců.

Ale i některé feministky se nahlas brání kojení – časově je to svazuje a musí to být vždy ony, které krmí dítě. Do role se tak nemůže nikdy zapojit otec. Naopak umělá strava podle jejich názorů více stmeluje rodinu. Často separovaná matka s vystrčeným ňadrem a manžel v jiné místnosti nebo pospolitá rodina, kde matka i otec mohou držet lahvičku a krmit dítě v náruči? Oba mohou střídavě opouštět domácnost kvůli práci a koníčkům a společně se shledávat.

Naopak silné obhájkyně kojení jsou ochotny odhalit se kdekoliv na veřejnosti, v úřadě i v Parlamentu na důkaz naprosté přirozenosti dané situace. Jejich nahé ňadro v tu chvíli v jejich mysli již neznamená smyslnou přitažlivou záležitost pro okolo procházející muže, ale jen „nádobu“ na krmení a důležitý sociální kontakt s jejich dítětem navzdory okolnímu prostředí. V tu chvíli jsou tu jen oni dva a nikdo jiný není důležitější.

Každá žena by si měla sama určit pravidla podle svého svědomí, bez tlaku porodních asistentek (běda! Jestli nebudete kojit!) a tlaku svých matek (mateřské mléko není silné pro tvé dítě! Dokrmuj ho umělým mlékem). Je zbytečné proplakat noci a být nešťastná. Milující matka nemůže selhat. Je to láska a její intuice, která ji vede, jak se má o dítě starat. Každá žena nemůže zajistit svému dítěti plné kojení a také zásadní odmítnutí přirozeného krmení by nemělo být nikým odsuzováno.

Kojené i nekojené dítě může být alergik, obézní, zcela zdravé, ale hlavně by mělo být šťastné v harmonické rodině.

  1. kvik says:

    …V kohortní studii milénia provedené ve Velké Británii sledovali 15890 kojencu. Výhradné kojení po dobu šesti mesícu meli o 53% nižší počet hospitalizací kvuli prujmum a o 27% nižší počet infekcí dýchacích cest, a to každý mesíc…
    prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. a prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. Doba jedová 2, str.126
    „kde imunitu podporující látky v mém mléku zaspaly“ – možno nezvládli nápor takého množstva vakcín, pokiaľ teda postupujete podľa platného očkovacieho kalendára viď. napriklad http://rizikaockovania.sk/, Doba jedová, … 2

    • Sona says:

      Osobně mám spíš ten názor, že rizika neočkování VÝRAZNĚ převyšují rizika, která může přinést očkování. A opravdu nechápu, jak někdo může vystavovat své děti tak velkému riziku vážných zdravotních problémů tím, že je očkovat nenechá. Někdo možná namítne, že většina chorob, proti kterým se očkuje, už tu dávno není. Ano, tady – většinou – nejsou. Díky očkování. Starší generace by dodali- naštěstí. Ale já například pracuju v nadnárodní firmě, kam jezdí návštěvy i zaměstnanci z různých více či méně rozvinutých koutů světa. A není to taková výjimka, že sem tyto návštěvy něco zavlečou – tu tuberkulózu, příušnice, jindy žloutenku či něco jiného.

      • kvik says:

        Mať názor je v poriadku. Ako ste k nemu dospeli? Všeobecne je známe, že vývoj liekov je extrémne finančne náročná záležitosť. Neznáme je, že farmaceutický priemysel vynakladá na reklamu 2x viac prostriedkov ako na vývoj. Televízie, rádiá, tlač, PR agentúry žijú z reklamy. Naozaj čakáte, že uverejnia informácie ktoré by im značne zredukovali príjmy? Alebo dostane grantové peniaze štúdia s názvom „Jediný spôsobom, akým možno vyhubiť paralytickú detskú obrnu, je zastaviť očkovanie.“. Doba je chorá, pozná jedinú hodnotu – peniaze/moc. Všetko menej ako aktívne vyhľadávanie „alternatívnych“ informácií je napomáhaním systému riadenému k nášmu zničeniu!

  2. Sona says:

    No, jsem ráda, že jsme měli rozumnou dětskou lékařku, která sama navrhla dokrmování kaší (samozřejmě bezlepkovou) našeho 4 měsíčního drobečka, kterému očividně už mlíko od maminky nezvládlo zahnat večerní hlad. Když je prcek od narození pořádnej pořez, tak mu prostě samotné mlíčko moc dlouho stačit nebude :-). Nicméně je zajímavé, kolik matek v dnešní době zarputile podporuje a obhajuje kojení jako nezbytnost pro zdravý vývoj svého potomka a stresuje se, když jim to nejde… ale sotva je jejich prckovi rok (i míň), tak mu klidně vrazí do ruky párek v rohlíku, pizzu, zmrzlinu či jakoukoliv sušenku nebo dortík.

Comments are closed.