Share

Problémy se čtením dětí a dětem se netýkají pouze České republiky. Ale tato „epidemie“ pohltila již před několika lety celý moderní svět, kdy děti již vyměnily knížky za televizi a počítače, ale i rodiče nemají tolik času, aby si s dětmi společně četli.

Je to škoda pro celé budoucí generace – dlouho člověk budoval a tvořil, aby byl chytřejší, vzdělanější a měl život snazší, až nakonec se dobral do stadia, kdy do jeho ulehčeného života vyrostou obézní pasivní děti, které nejsou schopny tvořit, protože celý život mohly jen v sedavé poloze přijímat a nepřemýšlet?

Julia Roberts si se svými dvojčaty čte.

Pozitivním příkladem by mohla být mezi celebritami například Julia Roberts, která právě čtení dětem upřednostňuje před pasivním sledováním televizní obrazovky. „Máme jasně přísná pravidla, co se týká sledování (televize) u nás doma. U nás doma se spíš víc čte. Myslím si, že tak najdeme víc času, kdy budeme šťastní a rádi, že ho všichni spolu trávíme …“ Než rodinka ulehne ke spánku, společně si vyprávějí a čtou. „Samozřejmě, že mám ráda filmy, dost zbožňuju televizi. Vyrostla jsem na televizi, ale…“  tím, že nesedí jen u televize jim to „otevírá další možnosti, příběhy a poezii a vyprávění, sdílení nápadů…,“ dodává Julia Roberts.

Britské děti číst nebaví. Harry Potter to nezměnil.

Na našem evropském kontinentě ve Velké Británii téměř dvě třetiny anglických dětí tvrdí, že nečtou. V zemi, odkud pochází série Harryho Pottera, o které se tvrdilo, že vrátila děti ke klasickým knihám, dobrovolné usedání k literatuře zdá se také nefunguje. Spisovatel Michael Rosen říká, že by se měla v anglických školách pozvednout výuka hláskování. Děti by měly chápat smysl slov. Měly by přijít na to, že čtení je užitečné.

V mezinárodních srovnávacích studií britské děti bohužel dobře nedopadly. Studie mj. ukázala, že jen 40 % anglických dětí byly „horlivými“ čtenáři. Lépe na tom byli už například Italové (64%).

U českých dětí raději čtou dívky

U českých středoškoláků alespoň jednu knihu měsíčně přečte téměř 60 procent studentů, přičemž dívky jsou horlivějšími čtenářkami než chlapci. Více také čtou lidé z velkých měst a z gymnázií. Samozřejmě podstatně bohužel více času děti a mládež stráví u počítače. Detaily průzkumu si můžete přečíst například zde.

V mezinárodním srovnání pak malí čeští čtenáři uvedli, že buď nečtou nebo je čtení nebaví.

Nadějí může být šprtání básní nazpaměť

Britové vidí další z možností, jak zlepšit stávající situaci, ve zvýšeném počtu učení se básní a pasáží různých textů nazpaměť.

Někteří odborníci doporučují, že by rodiče měli stanovit časový limit, jak dlouho mohou denně děti sedět u počítače nebo televize. Často se stává, že rodiče ani nezajímá, jak děti svůj volný čas tráví, hlavně, že „je od nich pokoj“. Nemusí to být lhostejný přístup rodičů k dětem, ale mnohdy v náročném dni sami vyčerpáni už jen „opomíjí“ sledovat takové drobnosti.

A dnešní doba hodně přitahuje k pasivitě, která v mladém věku může napáchat do budoucna škody.

V současné době je v některých domácnostech i několik televizí v různých místnostech, více jak jeden počítač a přijímat se dá také na mobilních telefonech. Sedíme, tloustneme a ohrožujeme naše zdraví rovněž diabetem druhého stupně a srdečními onemocněními. A toto samé platí pro naše děti.

Jak ale takový pasivní přístup ovlivňuje dětský mozek?

Už nyní byly zjištěny rozdíly v mozcích mezi hráči a „ne-hráči“. Není však jisté, zdali samotné hraní změnilo strukturu mozku, nebo zdali hráči mají už sami o sobě mozek „jiný“ – preferující právě počítačové hry. Ale neexistují ještě zřejmé důkazy dopadů hráčství a pasivity na populaci. Vždyť současná generace je první nejmasivněji ovlivněnou právě touto „kulturou“. Mohou z dětí vyrůst závisláci, kteří se bez svítícího monitoru neobejdou? Nebo dokážeme ještě změnit jejich styl života? Jako rodiče máme největší možnost, ale i zodpovědnost za naše děti.

beach legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz