Share

Děti v severní Ugandě zasáhla zvláštní nemoc. Vědci, ani lékaři pro ni dosud nemají  žádné logické odůvodnění.

Připojte se k nám na Facebook. Hledáme zajímavé fanoušky, kteří se nebojí říci svůj názor. Sledujte nové informace, užijte si články a soutěže.  Superrodina je na Facebooku

Uganda, africká země, o které se poslední dobou tolik mluví. Nejprve emocionální půl hodinové video Kony 2012, o válečném zločinci Josephu Kony, který učinil z malých dětí válečné stroje.

Nyní děti ve stejné zemi pomalu umírají. Příčiny či způsoby, jak nemoc léčit – to vše je neznámé.

Více než tři tisíce děti bylo zasaženo zvláštním syndromem, který způsobuje mnohahodinové monotónní kývací pohyby. Děti se narodily zdravé a dlouho žily zcela normálně. Chodily do školy, hrály si s ostatními. Postupně se však před několika měsíci vše změnilo.

Kývací záchvaty jsou tím nejmenším, co tyto děti postihuje. Postupně se zasažené děti mění, jsou jiné než dříve: mentálně degradují a jejich budoucnost je mlhavá. Stahují se dovnitř a reagují impulzivně za různých okolností. Důvody záchvatů připomínající epilepsii nejsou známé. Děti ztrácí orientaci, bloudí kdesi v buši, jsou traumatizované a zmatené.

Příbuzní, kteří musí za prací, často trpící dítě svážou, aby si neublížilo nebo dokonce nepodpálilo dům. Mnoho dětí takto  již prý uhořelo. Podle některých odborníků je však svazování zcela zbytečné;  dítě naříká a trpí ještě více.

Podle všeho tato nemoc není ničím novým. Jedny z prvních příznaků byly objeveny v roce 1960 v Súdánu, odkud se infekce šířila do Libye a Tanzanie. Uganda je výjimečná zejména tím, že se zde prudce zvýšilo ohnisko nákazy a děti mají pravidelné záchvaty, kdy opakovaně a dlouhodobě kývají hlavou.

Počet nemocných od roku 2009 dramaticky roste. Podle Dr. Joaquin Saweky, zástupce WHO v Ugandě, je to děsivý pohled. „Představte si, že jste obklopeni dvaceti šesti dětmi a dvanáct z nich vykazují známky této nemoci.“

Ale jak celou situaci řešit? Ví se, že kývající nemoc vede k podobným záchvatům jako epilepsie, ale co to zapříčiňuje? Jaký lék použít?

Jediným pojítkem je, že 93 procent případů žije v oblastech, kde se nachází parazit Onchocerca volvulus, který způsobuje říční slepotu, ale podle WHO nemusí tento parazit být vůbec příčinou nemoci. Stejně jako další skutečnosti: děti vykazují nedostatek vitamínu B6 a o pestré stravě zde také nemůže být žádná řeč.

Nejhorší příznaky mají děti ve věkovém rozpětí od tří do jedenácti let. Nemocí však trpí i starší děti.

Po několikaletých záchvatech mnoho dětí není ani schopno chodit. Podivně se po zemi jen plazí, jsou pomočené a mokré od vlastních slin.

Zdravotní sestry se nakažených bojí dotknout, neboť nikdo netuší, jak se nemoc šíří, mají sestry obavy, aby ji dále nevědomky nepřenášely.

Degradace je postupná, je to tragický pohled. Roky po sobě děti upadají do horších stavů, od pouhého přikyvování, až po bezmyšlenkovité plazení se po zemi, přestanou mluvit a ochrnou.

Děje se tak hlavně v chudých vesnicích. Nemocní jsou často přepravováni do větších měst, kde se nachází lékařská péče a kde je lépe možné pacienty zkoumat.

Pokud se nepřijde na příčinu této záhadné nemoci, bude se šířit dál. Dnes je to „pár tisíc dětí“, může jich být více. A nemoce neznají geografické hranice. Vzpomeňme jen, co způsobila počáteční laxnost nad virem HIV.

Už jste četli?  Za AIDS může kolonialismus. Obřezaní muži bývají méně infikováni.