Norskou novelu Čím jdu rychleji, tím jsem menší přečtete za jedno volné odpoledne. Přesnější by možná bylo, zhltnete. Útlá novela vpravdě kapesního formátu ale klame tělem. Sice ji za odpoledne zhltnete, ale rozhodně vám v hlavě zůstane mnohem déle. Mathea je stařenka velmi vysokého neurčitého věku, která už nečeká na nic. Vlastně čeká, na tu poslední návštěvnici, jež dorazí ke všem. Každá sanitka, co projíždí kolem, nutně znamená konec, každá jede pro ni. Mathea tráví notnou část dne čtením smutečních oznámení v novinách a děsí se toho, že mezi nimi objeví to svoje. To samozřejmě není možné, Mathea už dávno nemá nikoho, kdo by smuteční oznámení zadal. Pokračujte ve čtení…