Aneb „pij čaj a vyčkávej“ – v mysli mi uvízla tato slova z citace v knize.  Budu si je asi navždy pamatovat a od té doby si při šálku čaje vzpomenu a alespoň si plně uvědomím, KDY a JAK čaj piju. Ostatní z knihy už je práce na sedm dní a na trochu víc sebekázně. Ale stojí to za to. Pít čaj a vyčkávat. Umíte si představit tento stav? Aktivní odpočinek mysli i ducha, o těle nemluvě? Jestli ano, byť jen letmo, jistě už jen při té představě cítíte na těle i na duchu obrovskou úlevu. Energii, která se zdánlivě vlévá do těla odnikud a která je ozdravující. Svěží. Přirozená.