Share

Hlava statu

 

Obyvatelé Británie budou hlasovat o konečném „ano“ či „ne“ setrvání v Evropské unii v referendu, které se uskuteční ve čtvrtek 21. září, oznámil včera v Dolní sněmovně předseda vlády.

„Tím se tato otázka vyřeší pro příští generace a směřování této velké země bude stanoveno pro naše děti a vnuky,“ pronesl za jásotu řadových poslanců „velké koalice“.

Oznámení následuje po mnoha odkladech a zklamáních pro zastánce tohoto referenda, jež by nyní podle premiéra nemělo být oddalováno „víc než pár měsíců, v zájmu nás všech“.

Předseda vlády, který byl minulý týden v Hannoveru doladit dohodu s německým kancléřem o volnější, tržněji orientované EU, ujistil Dolní sněmovnu, že jeho jednoznačnou volbou bude „ano“.

Olivia Kiteová, která z opozičních lavic vede snahy odpůrců setrvání a ještě nedávno patřila do premiérova týmu jako ministryně vnitra, slíbila nekompromisní, vášnivou, otevřenou a vlasteneckou kampaň, která Británii přesvědčí, aby konečně zpřetrhala svazky s tím, co označila za „nenásilnou, korumpující diktaturu“ Bruselu.

Z výzkumu pro náš list vyplývá, že hlasování za tři měsíce bude těsné a že nerozhodnuté voliče výrazně ovlivní charakter a vůdcovské schopnosti předsedy vlády.

National Courier, Londýn, čtvrtek 22. června 2017

Dost provokativní úvod. Zejména když kniha poprvé vyšla ve Velké Británii v roce 2014. Samozřejmě ani tehdy nebyl Brexit žádnou novinkou. Vždyť Cameron v roce 2013 přislíbil, že v jeho zemi do konce roku 2017 referendum proběhne. Časově to dává smysl: Andrew Marr dlouho uvažoval o tom, že by chtěl sepsat politickou satiru. Cameronův slib ohledně referenda byla jako hozená rukavice. Díky svému agentovi se seznámil s významným členem politického rodu Peterem Chadlingtonem a společně vymysleli hlavní zápletku.

„Peteru Chadlingtonovi jsem tedy nesmírně zavázán jako původci myšlenky, na níž stojí celá zápletka, uvádí Andrew Marr.  „Navíc byl tak laskav, že mě představil jistým politickým a finančním osobnostem, které mi pomohly dosáhnout co největší věrnosti detailů. Je však třeba říci, že sám Peter by napsal značně odlišnou knihu. Patrně by nepodpořil a neodsouhlasil vše, co se objevilo v té mojí, a nelze mu přičítat jakoukoliv odpovědnost za mé soukromé předpojatosti, žerty a výstřednosti,“ dodává.

Hlava státu poprvé tedy vychází v roce 2014. A na podzim 2014 je Velká Británie vzrušena referendem o nezávislosti Skotska. Jak víme, Skotsko se neodtrhlo (ačkoliv díky ne zrovna přesvědčivé většiny 55,3% voličů). Pokud už brousíme do těchto končin, jen okrajově, Andrew Marr je také původem Skot. Narodil se v Glasgow, v třetím největším městě britského království. Ve městě, kde se mimo jiné každoročně koná letní Dudácký festival v parku Glasgow green, pokud jste ještě neviděli.

Ne, skutečně Hlava státu není o dudácích. Možná jsem si dovolila vtípek ve stylu Andrewa Marra – podpořit trochu té absurdity. Hlava státu je satirickou politickou groteskou, kde i smrt předsedy vlády má svou nonšalanci: jak jinak důstojně zemřít pod taktovkou anglického „suchého“ humoru:

Jenže právě když kapela granátnické gardy ladila před další zkouškou, předseda vlády zjistil, že už nedokáže vzdorovat únavě. Neznámá bolest vtáhla ruce k límci jeho košile. Beze spěchu položil hlavu se slavnou hřívou vlasů na stůl. Nečekaný zvrat událostí. Vyčerpání. Rozbolavělost. Příjemná otupělost. Bez zvláštního zájmu zauvažoval, jak si s tím poradí Olivia Kiteová, zavřel oči a zemřel. (113)

Bez spěchu pokládá svou hlavou se slavnou hřívou vlasů na stůl, ještě stihne zauvažovat o své politické rivalce, podporující Brexit, a v klidu, aniž by si dovolil někoho rušit, důstojně a diskrétně zemře. Jenže tohle se nedělá, pane předsedo! Zbývá šest dní do důležitého referenda, které rozhodne o budoucnosti země! Smrt v tak významný okamžik je absolutně nežádoucí!

Tohle nám teď přeci nemůže udělat. Když z rovnice jen pár dnů před referendem vypadne náš lídr, Olivia Kiteová to má v kapse. A pak už s tím nic nenaděláme. Budeme mimo EU, jednou provždy. Což by byla katastrofa. Ne, teď nám umřít nemůže. Bylo by to zanedbání povinností (117) 

Pokorně a skromně dodávám: trapas, pitoreskní situace, kterou Andrew Marr připravil pro svého hrdinu, který vždy soupeře udolal v debatě, aniž by pronesl jediné slovo, jen stačilo svraštit čelo a v tu chvíli jeho rozčepýřené obočí vrhalo stíny přes oči. Když promluvil, jeho hlas byl samý štěrk a oblázky, přes něž se hnala voda…

Jenže co teď! Když se svět dozví, že předseda vlády zemřel, protivníci získají navrch a Velká Británie může vystoupit z EU, což se nesmí přece stát! Existuje řešení? Předseda vlády už nebude nikdy živý a víc mrtev také ne. Odešel v klidu, ale na klidu ostatním tím vůbec nepřidal. Pokud budeme uvažovat ještě prakticky, pak vzhledem k ročnímu období do pár dnů jeho tělo bude… Prostě každý živý organismus se po smrti, ač to zní sebecyničtěji vůči panu předsedovi vlády, rozkládá. Spiklenci se rozhodli: tajemství je potřeba udržet, ale těla se zbavit.

Pro bezpečnost státu a také „takhle by si to pan předseda určitě také přál“ je za bizarních, šílených okolností a způsobem likvidována fyzická schránka milovaného „vůdce“. Jenže čas se nezastaví a nelze nějak vykrojit a přeskočit. Předseda vlády měl přece jít do Buckinghamského paláce a vystupovat v televizi! Má přeci bohatý program!

Není však jediným mrtvým, který vydá Londýn. Mají tedy tito dva zemřelí spolu něco společného?

Dovedu si představit Hlavu státu ve zfilmované verzi. Předsedu vlády by hrál Colin Firth: vidím jeho zamračené čelo, i ten hlas, to je přece samý štěrk a oblázky a ta voda… V Králově řeči exceloval. A zde by se chopil další důležité role, konče tím, jak mu pomalu s naprostou elegancí padá hlava na stůl… Ovšem si nechci ani domyslet, co s tou pěknou hlavou se bude dít potom. Na téma hlavy vládců je v knize vyčleněno dostatek prostoru a detailů.

Věřím, že ač Brexit už proběhl, Britové mají dostatek svébytného humoru, který by jim nejspíš vůbec nebránil, se do takového filmového kousku pustit. A diváci si vyjma groteskních situací asi nejvíc užijí právě ty dialogy.

 

„Zdravím, pane Coopere. Hektické odpoledne,“ začal právník Gerald. „Co kdybychom začali šálkem čaje?“

A jak dopadne literární referendum? Vystoupí Britové z EU? Podaří se udržet tajemství? Předseda vlády se výsledku obával . Jak řekl v rozhovoru pro National Courier uvedl, že „Největším problémem demokracie byli vždycky voliči“.

Hlava státu je tedy určena pro milovníky suchého britského humoru. Nuže, suchomilci, pohleďte, co se děje v Downing Street 10, potažmo v Londýně, mezi smetánkou i spodinou. Kniha nabízí řadu různorodých postaviček, pracovité, prohnilé, milující, nevěrné… A hodně podrobností z oblasti každodenní žurnalistiky: vysoká prodejnost, nízké náklady, vedoucí až do extrémů, kdy stážista nejen že nedostane za svou práci zaplaceno, ale ještě mu za jeho místo jeho zazobaný tatík platí, aby se mohl ve svém kruhu chlubit úspěšnou kariérou svého syna.

Máme v novinách moc starých obličejů. Potřebujeme hezké mladé lidi. Potřebujeme míň politiky. Trochu jsem se na to podíval, a víte, co by pro nás byl ideální příběh? Kdyby někdo přepadával zazobanou mládež před nóbl klubem kvůli rolexkám. Potřebujeme víc přepadení a víc zazobané mládeže.

Andrew Marr, celým jménem Andrew William Stevenson Marr oslavil před pár dny 57. narozeniny (přesněji 31. července). Je britským novinářem a televizním moderátorem. Žurnalistickou kariéru zahájil jako politický komentátor, následně pracovat v The Independent a vyjma některých médií se nejvíce proslavil v BBC. V roce 2013 ho ranila mrtvice, v nemocnici strávil dva měsíce. 1. září 2013 se ale již vrátil ke své show. Žije v Londýně se svou manželkou. Má syna a dvě dcery.

Je autorem několika knih The Battle for Scotland, A History of Modern Britain, A History of the Wolrd a dalších. Do češtiny byla přeložena jen Hlava státu.

Andrew Marr Andrew: Hlava státu, Vydává Knižní klub

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]