Share

 

 

S podzimními měsíci se v knihkupectvích rok co rok objevují Cibulkovy stolní kalendáře – pro filmové pamětníky je to letos již šestý v pořadí, pro televizní fanoušky čtvrtý. Jakmile se tito laskaví průvodci rokem budoucím objeví, je mi jasné, že konec světa nenastane! Kalendáře Aleše Cibulky jsou tu, není třeba se ničeho obávat, vše je v naprostém pořádku!

Aleši, pro mne jsou tvé kalendáře na pultech knihkupectví určitou jistotou, že vše je na svém místě, jsou pro tebe také známkou, že vše běží tak, jak má?

Řeknu ti upřímně, že právě teď pro mě nastává příjemné období roku, kterému říkám „bez kalendářů“. Vždy v lednu na nich začnu pracovat, v červenci odcházejí do tisku, a když zjistím, že jsou na knižních pultech, oddychnu si, že mám skoro čtvrt roku, než se pustím do dalších. Opatrně jimi listuji, jestli nenajdu nějakou chybu, překlep nebo jiný kaz. Ale to dělávají všichni autoři, není to diagnóza pro psychiatra. Tohle klidové kalendářové období trvá asi do konce listopadu. Během konce roku už se začínám těšit, jak otevřu v počítači nový netknutý wordový soubor a začnu zase psát.

Tak už máme šestý Cibulkův kalendář pro filmové pamětníky a opět s novými fotografiemi filmových hvězd čtyřicátých let minulého století – je v tom pro příští rok zase něco, co dosud nebylo známo, co tě třeba i překvapilo?

Rok co rok mě neustále překvapuje, kolik je mezi mými čtenáři pamětníků, kolik se v jejich archivech najde nezveřejněných fotografií nebo nepublikovaných vzpomínek. Pokaždé se těším, až otevřu poštu a zkoumám, co nového milovníci pamětnických filmů pošlou. Tímto vás vyzývám – máte nějakou unikátní fotografii s pamětnickými herci? Zažili jste s nimi vy nebo vaši rodičové, prarodičové něco zajímavého? Napište mi? Pokud to bude zajímavé, dostanete se do kalendáře!

A znovu se ptám, neboť mne to rok co rok udivuje: jak zvládáš evidenci tolika publikovaných fotografií, aby nedošlo k opakování? Tvůj systém musí být naprosto dokonalý – nenecháš si jej pro jistotu patentovat?

Ten systém je tak složitý a lety propracovaný, že bych rád viděl nějakého jiného blázna, který by se do něčeho podobného pustil! (Já též 🙂 JS) Nedávno se objevil na pultech jeden velmi podobný konkurenční kalendář s pamětnickými filmy, ale během dvou let zase zmizel. Takže se nebojím.

Čtvrtý televizní pamětnický kalendář je na rozdíl od tří předchozích v barvě – přivítal jsi tuto možnost nebo máš raději černobílé snímky?

O tuhle změnu jsem žadonil už několik let. Miluji černobílé snímky, ale ty patří k pamětnickým filmům. Bylo mi líto v televizním kalendáři „zčernobílovat“ barevné snímky. Proto jsem rád, že je čtenáři uvidí tak, jak vznikly. Navíc jsou díky téhle změně oba dva kalendáře ještě více odlišeny.

Jaké byly chvíle v archivu České televize, kde jsi vybíral fotografie pro kalendář? Užil sis?

Samozřejmě, to je radost. Ale taky neskutečné dilema. Potřebuji jednu fotografii kupříkladu ze seriálu Arabela a vykouknou jich na mě stovky. A teď vyberte tu pravou. Aby byla čtenářům trochu známá a přitom zajímavá tím, že je něčím unikátní…

 

Vedle psaní jsi velmi aktivní i na obrazovce – prozraď mi: do pořadů, myslím třeba Sejdeme se na Cibulce, si hosty vybíráš sám?

Je to tak. Televize Barrandov mi dala ve výběru hostů volnou ruku. O to víc je to zavazující. Vyberu si téma pořadu, vymyslím si ideální sestavu a někteří potenciální hosté mi ji zkazí tím, že nemohou přijít, protože točí nebo zkoušejí v divadle… Tak zkouším dál a dál. Cyklus natáčení je nemilosrdný.

Před rokem jsme společně slavili tvůj 300. Tobogan – knihou Cibulka v pyžamu. Tehdy jsi vítal diváky při přímém přenosu v Divadle U Hasičů opravdu v pyžamu – jaké překvapení pro věrné rozhlasové posluchače chystáš letos?

Tentokrát bude oním zvláštním dnem 30. listopad. Letos slavil Rozhlas devadesátiny a tak jsme se rozhodli, že na oplátku uspořádáme oslavu jednomu z našich posluchačů – devadesátníků. Během léta je nominovali děti, vnoučata, ale i lékaři či spolubydlící z domovů seniorů. Nominováno jich bylo 45. Z nich porota Toboganu vybrala trojici finalistů. A z nich naši posluchači zvolili vítěze. A kdo to je? Nechte se překvapit! Mohl (nebo mohla) si vybrat i gratulanty – herce, zpěváky, kapely. Prostě oslava se vším všudy…

To je krásný nápad, určitě budu poslouchat :-). A ještě k té loňské oslavě: tenkrát jsi byl korunován a obdržel jsi řád – připomeneš nám, jakého uznání se ti tenkrát dostalo?

Ano ano, mám ho doma na čestném místě, dostal jsem řád Zlaté cibulky! Připínám ho vždy při zvláštních příležitostech…

…předpokládám, že na pyžamo po dědečkovi 🙂. Ještě by mne zajímalo, co nového chystáš pro čtenáře a čím překvapíš televizní diváky – nebo nebudeme odtajňovat, aby se nic nezakřiklo?

Prozradím to, co už je jisté :-). Chystám tříhodinový silvestrovský pořad na TV Barrandov, silvestrovský rozhlasový Tobogan a čtenáři se mohou těšit na květen příštího roku, kdy vychází třetí díl knihy Černobílé idoly i jiní… No, je toho dost.

Právě teď je hitem českých médií tvůj „houbařský“ fejeton z knihy Cibulka v pyžamu, tak mne napadlo – houbaříš rád? A jak to máš s orientací v lese, zlepšila se?

No dovol! To se stalo opravdu výjimečně. Letos bylo hub nepočítaně, takže jsem se doslova houbařsky vyřádil. A v našem nádherném lese za chalupou už dokážu chodit i poslepu!

Nic ve zlém, měla jsem jen strach, aby ses nám neztratil! A měl bys na závěr pro nás nějaký jednoduchý houbový recept?

Houbových receptů jsou stovky, ale mě vždycky dokonale uspokojí obyčejná smaženice. Sádlíčko, houbičky, kmín, sůl, vajíčko a čerstvý chléb. Mňam!

Souhlasím, hned jsem na ni dostala chuť. Děkuji za rozhovor a zase někdy příště se těším.

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]