Bumerang – o evropské dluhové krizi s řádně silným sarkasmem.
S notnou dávkou sarkastického podtónu vás Michael Lewis provází Evropou a Spojenými státy, místy, kde jsou nejviditelnější dopady dluhové krize, a prozradí vám mnoho o jejich vinících.
Čtenáři pocházející z konkrétních domovin nebudou z Lewisova textu nijak nadšeni a už vůbec ne hrdi na svou zem. Lewis prochází jejich krajinami, hovoří s významnými politiky, finančníky a rozkrývá největší hniloby systémů. Najednou z jeho úhlu se vše zdá být tak zřejmé, až do nebe volající. Nestačíte se udivovat nad naivitou či prohnaností jednotlivých kroků, které nakonec vedly ke kolapsu systému.
Jestliže však hledíte na celého molocha ze současného časového bodu do minulosti, je snadné říkat: to jsme přece mohli tušit! Proboha, kdo tohle dovolil, dopustil, schválil!
„Islandští rybáři“ se vrhli do finančního světa, inspirovaní americkým systémem. Uměle vytvořený boom a celosvětový obdiv vyvolal bolestný pád. Malá země s 300 000 obyvateli, kde se lidé oslovují křestními jmény, neboť se všichni znají si užila luxusu a brzy finančního pádu.
Michael Lewis, Bumerang. Cesta kolem nového třetího světa. Dokořán 2012.
„A protože je Island jedna velká rodina, není zrovna chytré ptát se každého, jestli se někdy viděl s Björk. Ovšem že se viděl s Björk, co je to za otázku? Björk přece zná už od školky. „Ano, znám Björk,“ odpovídá mi unaveně profesor financí na Islandské univerzitě. „Neumí zpívat a z mládí znám i její matku. Obě jsou praštěné. To, že je Björk tak slavná, to podle mne vypovídá mnohem víc o zbytku světa než o ní samotné.“ (38)
Poznáváte nejen islandské ekonomické problémy, ale i jejich osobnosti, reálie a obyčeje. Pro cizince může být šokem jakási „národní“neurvalost: strkání do druhých. Islanďan se podle Lewise nikdy z cesty neuhne. Podivovat se můžete také nad příliš výrazným rozdělením společnosti na mužskou a ženskou.
Lewis uzavírá, že historie Islanďanů je „plná konfliktů a hrdinství“.
„Půjčíte-li si hromadu peněz a vykouzlíte z nich falešnou prosperitu, v podstatě tím dovážíte kus budoucnosti do přítomnosti. A nejde přitom ani o skutečnou budoucnost, spíše o jakousi jejich bizarní silikonovou verzi. Za vypůjčený kapitál si koupíte krátký pobyt v luxusu, který si ve skutečnosti nemůžete dovolit, který jste si nezasloužili. Na budoucnosti, kterou si na pár let dovezli islandští muži, je pozoruhodné především to, na kolik připomíná jejich glorifikovanou minulost.“ (64)
Projdete irskou krizí. A nejvíce vás bude mrazit z řecké pseudoekonomie. Mnoho toho již proběhlo tiskem. Předčasné výslužné, třinácté, čtrnácté platy, daňový systém, který nikdo neplní. Je skutečně až bizarně děsivé, jak se všichni Řekové systematicky snaží vyhnout placení daním – nejefektivnějším způsobem, jak neplatit, je stát se OSVČ! Procházíte příběhem neuvěřitelného tunelu státního majetku, který skončil v mnišském řádu. Divíte se, jak je tohle všechno možné.
Tisíce a tisíce státních zaměstnanců vyrazily do ulic, aby proti chystanému zákonu vznesly protest. Tak vypadá řecká verze lidového povstání – úplatní daňoví referenti, učitelé veřejných škol, kteří ve skutečnosti neučí, dobře placení zaměstnanci státních drah, jejich vlaky jezdí zásadně se zpožděním, zkorumpovaní pracovníci státních nemocnic, kteří nakupují předraženy zdravotnický materiál. Ulicemi pochoduje národ, který zoufale hledá, na koho by svalil vinu za vlastní nezodpovědnost. Zaměstnanci veřejného sektoru se šikují do jednotek podobných armádním četám. Uprostřed každé stojí řada mladíků třímajících obušky maskované za žerdě transparentů. Na opasku se jim houpají lyžařské kukly a plynové masky, aby mohli bojovat i po nevyhnutelném nasazení slzného plynu. „Vicepremiér nám prozradil, že demonstranti mají v plánu alespoň jednu smrt,“ svěřil se mi významný bývalý ministr. „Prahnou po krvi.“ (103)
Budete šokováni Lewisovou analýzou Němců. Příliš důvěřivých lidí, kteří svými penězi zachraňují zkrachovalou Evropu, jež stále pykají za hrůzy svých předků, kteří si musí dávat pozor na vyjádření svého vlastenectví, a kteří tolik holdují fekáliím. U toho posledního budete mít pocit, že to Lewis už trochu přehnal. Opírá se o studii antropologa Alana Dundese, Life is Like a Chicken Coop Ladder (Život je jako žebřík do kurníku), napsanou v 80. letech 20. století, která vykresluje německý národní charakter prostřednictvím příběhů, jaké si navzájem rádi vyprávějí běžní Němci. Jejich folklor se podle Dundese příliš často pohybuje kolem slova Scheisse (hovno), Dreck (špína), Mist (mrva), Arsch (zadek) apod. Z těchto slov pak vyvěrají mnohé složené tvary a rčení (Např. „Hovno se drží prdele jako ryba vody“). I milenecké páry si rády říkají: „Můj milý hovňousku“. (Myslím si, že si angličtí rodilí nemají se svým často obsazeným „fuck“ co vyčítat.)
V závěru ještě Lewis zabruslí do Spojených států a projede se na kole s Arnoldem Schwarzeneggerem, symbolem amerických snů. Řítí se vpřed, nedbaje dopravního značení, ani červené na semaforu.
„Odkazujíc“ na odborné analýzy a rozhovory s nejzasvěcenějšími se může stát, že citová vazba na svou zem bude zraňována výběrem některých jízlivých Lewisových výpadů. Bumerang je velice působivé a zajímavé čtení, silně jadrné a peprné a je ho třeba číst s určitým nadhledem, tak, jak to nejspíš Lewis zamýšlel. Neboť se nebojí ukázat na cokoliv, a zveřejnit to, co by si jiní nejspíš ani netroufli.
Zjistíte, že zbohatnout se dá i na relativně bezcenných věcech či nemovitostech. Že propadnout se do dluhové krize je často předvídatelné. Že i když přijdou na světlo světa prognózy, ukazující na důsledky současného jednání, v konjunktuře nechce nikdo slyšet špatné zprávy. Že i když se všichni spolupodílí na propadu, vždycky hledají jiného viníka. Nikdo nechce ukázat na sebe. A že možná se Německo bičuje a trestá víc, než by vůbec muselo či mělo. Dozvíte se také něco o tom, jak se v Řecku upravovaly dokumenty pro EU, nebo jak se žije v zkrachovalém kalifornském městě Vallejo.
O autorovi: Michael Monroe Lewis (* 1960) je americký novinář a autor populárních knih o ekonomii a světové krizi. Vystudoval univerzitu v Pricetonu a prestižní Londýnskou školu ekonomie a politických věd. Pracoval jako akciový makléř investiční banky Salomon Brothers. Zkušenosti se světem velkých financí, které tam načerpal, využil ve svých knihách Liar´s Poker nebo Big Short. Pracuje jako nezávislý publicista, od roku 2009 je přispěvatelem Vanity Fair. (zdroj: dokoran.cz)
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
