Spread the love

Simon Dunstan a Gerrard Williams, Adolf Hitler. Zemřel v roce 1962 v Argentině? Nakladatelství Fragment. 2012.

Kniha „Adolf Hitler – Zemřel v roce 1962 v Argentině?“ zvyklá vašimi dosavadními znalostmi o skonu vůdce Třetí říše. Předkládané skutečnosti, dokumenty a svědectví, to vše ve vás vyvolá pocit, že slavná věta z rozhovoru mezi A. Hitlerem a J. Goebbelsem: „Ať je vaše lež velká a jednoduchá, pořád ji opakujte a nakonec jí ostatní uvěří“ ožila, zakořenila a nelze změnit.

Umřel A. Hitler ve svém podzemním berlínském bunkru, nebo tam nakonec sovětská armáda nalezla jen tělo jeho dvojníka, včetně herečky, která úspěšně a odevzdaně „hrála“ roli Evy Braunové? Podařilo se A. Hitlerovi spolu se svou manželkou uprchnout do Argentiny, stejně jako tisícům dalších nacistů?

Ať je pravda na jakékoliv straně, jedno je jisté: že vše je „nejisté“. Politické hry, machinace, vzájemná podpora obecně veřejně nenáviděných stran, konspirace, lži…

Je nejspíš bláhové domnívat se, že všechny přeceděné informace, které se dostanou k veřejnosti, jsou bezchybné a pravdivé. Jsme jim nuceni (?) věřit. Není to však poprvé, kdy se člověku rozkrývají některé politické skutečnosti – a současnost nevyjímaje – které jsou natolik v rozporu s proklamovanými „pravdami“ těch mocnějších.

Nakonec ale nezbývá nic jiného, než pochybovat o všem: o čestnosti či korupci politiků, o existenci UFO a návštěvách mimozemských civilizací, o dobrých úmyslech farmaceutických společností, o lidském původu na Zemi a tak dále. Jsme nuceni žít v pochybnostech – pokud si ty pochybnosti vůbec připouštíme k tělu.

Jelena Rževská by nejspíš nesouhlasila

Ale vraťme se k oné velmi zajímavé knize, která natolik zviklala tím, v co jsem doposud věřila. Dříve jsem četla knihu Zápisky válečné tlumočnice a postupovala krok za krokem s Jelenou Rževskou, která vstoupila do bunkru, uviděla mrtvá těla a nabyla přesvědčení, že mezi nimi leží i vůdce. Dlouho sovětská strana tajila, s jakými výsledky přišli její lidé, ale nakonec k rozkrytí pravdy došlo v roce 1955, jak uvádí Jelena Rževská. Podle Zápisků válečné tlumočnice k identifikaci Hitlerovy mrtvoly posloužil jeho chrup a výpovědi jeho zubařky, která za to, že v lékařském křesle Hitlera nezabila, zůstala řadu let na samotce v sovětském vězení. Byly její informace věrohodné?

Sleduj tok peněz

Simon Dunstan a Gerrard Williams s touto tezí nesouhlasí. Sledováním důkazů a svědectví věnovali pět let a tvrdí, že v bunkru byli pouze dvojníci:

V politice se traduje rčení, které lze aplikovat u většiny zločinů: „Sleduj tok peněz.“ Když se Adolf Hitler vrátil do Mnichova 11. 11. 1918, měl u sebe 15 marek a 30 feniků. V roce 1945 patřil k nejbohatším lidem v Evropě. Po mnoho let mu byl nejvěrnějším pomocníkem Martin Bormann. V roce 1943 si M. Bormann uvědomil, že válka je prohraná a spustil akci „Orlí let“. Týkala se pašování zlatých cihel, drahokamů a dalších cenností, a to zejména do Argentiny. Argentinské zlaté rezervy vzrostly z 346 tun v roce 1940 na 1173 tun v roce 1945.

Priorita moci a peněz

zdroj: JMK, wikimedia

Po první světové válce vyšlo Německo na základě Versailské smlouvy spráskané a zadlužené jako pes. Nebylo schopno uhradit válečné retribuce a nakonec se samo muselo zadlužit masivními půjčkami ve Wall Street. Ale padl i „nezničitelný“ a uctívaný gigant Wall Street v černém pátku roku 1929. Ekonomická krize vyzdvihla nacionalistické mínění a slabá skupina NSDAP se prodrala až do říšského křesla, kam byl v roce 1933 posazen řadou lidí tehdy zbožňovaný Adolf Hitler. Německo začalo vzkvétat – stavělo, zbrojilo a to hlavně s pomocí stovek amerických společností. Spojené státy a Německo – vzájemně těžily z obchodní spolupráce do té doby, než vstoupily ve válku 11. 12. 1941. A nebyly to jen vzájemné kontrakty, ale i finanční podpora (např. Allen Dulles, prestižní právník, který financoval Německo z USA apod.). Vyjma externího financování zabavili Němci výnosem z 1. 1. 1939 veškerý majetek Židům. A k tomu přicházely i hodnotnější předměty – vylupování kulturního dědictví mnoha národů. Ze Sovětského svazu si odvezli více jak milion uměleckých děl, z Polska přes půl milionu (43 % kulturního dědictví) a tak dále. Vedle toho padla Němcům do klína i Diamantová čtvrť a v koncentračním táboře Sachsenhausenu byly vyráběny falešné peníze.

Neutrální země sloužily k dovozu veškerého bohatství. 98% všeho směřovalo do Argentiny. Loupení, vraždění – Německo shromažďovalo kapitál nedozírného bohatství. A mozků. Válka aktivovala mnoho technologických nápadů a vynálezů. Takové mozky a dokumenty nemohly po válce zahálet. Generál Hugh J. Knerr, zástupce velitele amerických sil, pocítil příležitost – okolní svět po vědecké stránce zaostával. Proč si to nepřisvojit? Má se snad historie opakovat a zkoušet něco, co už bylo vyzkoušené? Příkladem budiž operace Lusty, která měla za úkol získat německá letecká tajemství.

Pokračování:

Zemřel Adolf Hitler v Argentině? – 2. část.

MB/KJARA