Tetování a děti – líbí nebo nelíbí?

Nedávno jsme se zmínili o nové růžovlasé Barbie, která vyvolala v řadě rodičů kritické postoje vzhledem ke svému tetování na ruce, krku a dekoltu.

Módní tattoo trendy jsou však dětem stále více předkládány jako naprosto „cool“ věci, které musí mít.

Tetování spojené s obtisky není považováno za nijak škodlivé. Děti fakticky vědí, že se jedná jen o dočasné obrázky. A jako polepují samolepkami mnohdy k nevůli rodičů nábytek a lednici, tak si tetovacími obtisky polepují své tělo.

Klasické tetování je však především spojeno s jehlou a bolestivou aplikací. Nemnohdy s alergickými reakcemi, infekcí a ke stáru či ke změně postavy (například při ztloustnutí nebo zhubnutí) pak i k ohyzdné deformaci obrázku, jehož odstraňování není rovněž příjemnou a levnou záležitostí.

Jak hodně chceme, aby naše děti považovaly tetování za super záležitost, kterou musí mít?

Online tetování na JOJO planetě

Želatinové bonbóny JOJO známe všichni. Mnozí také vědí, že mají na internetu tak zvanou JOJO planetu, kde děti mohou hrát online hry. Jedna z nich, při níž jsem značně zrozpačitěla, hráč tetovací jehlou vytváří podle předlohy obrázek na lidském těle. Zákazník u toho samozřejmě skučí bolestí.

Je to zábavné? Vtipné? Nebo už přesmíru?

Pravěk, námořníci a vězení

Děti by možná měly vědět, že tetováním se dostává barva pod kůži. Tetovali se již lidé v pravěku. Archeologické nálezy z Alp dosvědčují o 5300 let starém tetování na mumifikovaném těle. V některých asijských kulturách se věnují zejména tetování obličeje. Evropané, kteří dávno zapomněli na neolitické bolestivé přikrášlování kůže, znovuobjevili tetování díly Jamesi Cookovi.

Tento typ tělesného zdobení nepatřil zrovna ke společensky kladně hodnoceným. Potetovanými byli povětšinou jen námořníci. Symbolická jsou i tetování, které lze získat snad jen ve vězení. Někteří mladí lidé se však nechávají inspirovat i určitými vězeňskými vzory za účelem zvýšení prestiže ve své komunitě. Pokud si vytvářejí tetování sami, hrozí jim při nejmenším infekce, v horším případě otrava. Při vzájemné výměně jehel se pak může jednat i o dost závažná a nevyléčitelná onemocnění.

Módní a lákavé

Módním trendům ale asi nelze zabránit. Proto tetovací studia zažívají v posledních letech svůj boom. Někdy se jedná i o rozbíjení zažitých stereotypů. Jednou poprvé vzala žena na sebe kalhoty a vyšla s nimi do ulic a salónů se zvýšenou hlavou. Ostříhala si vlasy na krátko a vstupovala do mužské společnosti bez předsudků.

Jednou také muž přiznal, že pečovat o své tělo není jen znakem homosexuálů. „Nesmrdět jak kozel“, ale naopak mít upravený vzhled, pěstěný účes a moderní oblečení může být znakem muže, který rovněž vstupuje do společnosti se vztyčenou hlavou.

A tak se dnes mimo jiné stává tetování téměř běžnou záležitostí. Nicméně některé „významnější“ profese ještě stereotypně nemusí být k tetování tolerantní. Člověk musí mít – jak se říká – střízlivou hlavu a vědět, kde a kam se nechat potetovat a co zvolit jako cílový obrázek či nápis, který bude povětšinou doživotně „zdobit“ či „hyzdit“ jeho tělo.

A co potetované děti?

Nicméně, je skutečně nutné tohle vše předkládat dětem? Nejsem si totiž vůbec zcela jista, zdali právě tetovací jehla a permanentní tattoo by mělo patřit mezi dětské hodnoty. Těžko totiž vysvětlíte rozjásanému dítěti, které dohraje hru na JOJO planetě a s nadšením na vás chrlí: „Mami, já vím, že to bolí! Ale je to super! Můžu mít taky svoje opravdové tetování?!“, že na tohle má času dost. A někteří rodiče jistě také dodají – a nejlépe nikdy.