Share

Je tu pondělí a opět objevujeme krásné a příjemné pražské kavárny. Dnes se s námi můžete propadnout do první republiky a nechat se hýčkat vůní domácích dortů a čerstvé kávy. Máte slabost pro hudbu R. A. Dvorského a vždycky jste snili o kávě s Oldřichem Novým? No, pana Kristiána vám sice nenabídnou, ale šmak a ducha krásných dob první republiky si vyzkoušet můžete… Ve Šlágru vás přivítají s otevřenou náručí.

Od konce září 2009 máte šanci „ochutnat“ dobu první třetiny 20. století v útulném prostředí stylové kavárny nedaleko Náměstí Míru. Objekt, ve kterém se Šlágr nachází, má ostatně velmi poutavou historii, která začíná již v sedmdesátých letech devatenáctého století.

Jedná se o nejstarší dům na Francouzské ulici a díky svému majiteli byl opravdu přepychově vybaven. Původní majitel měl firmu na výrobu kovových zábradlí a jiných dekorací. Proto svůj dům vyzdobil dekoračními prvky a udělal si z něj skvostnou prezentaci své firmy.

V prvním patře se rovněž nacházela ordinace ženského lékaře a v prostorách nynější kavárny sídlilo  vyhlášené řeznictví a škvarkárna. Po roce 1948 se prostory na dlouho uzavřely, ale dlaždice a háky na věšení masa na stěnách zůstaly.

V roce 2009 objevili tento dům páni kavárníci a byli uchváceni původními štuky a členitostí prostor. Během rekonstrukce objevili také různé původní krásy, které zachovali, např. plynové potrubí sloužící k osvětlování prostor a také neporušenou dlaždicovou podlahu. Když do kavárny přijdete, můžete si všimnout i jednoho mosazného okruží, které ponechali z piety v podlaze. Toto sloužilo pro ukotvení sloupu na zavěšování věnců buřtů.

Na tohle všechno si můžete vyvzpomenout, až roztomilou prvorepublikovou kavárnu navštívíte. Ale připravte se, že budete hned ve dveřích převálcováni vůní právě dopečených domácích dortů, zákusků a výborné kávy. Ve Šlágru nenajdete nic falešného, jen opravdu pravou šlehačku, pravý úsměv pana kavárníka a dobovou hudbu. Všechny dorty a zákusky si tu sami pečou, proto kavárna tak kouzelně voní. Mimo těch sladkých skvostů se můžete posilnit výbornou kávou, ale i meltou, vitakávou, odvarem z „babského ucha“ a jinými tekutými pochutinami.

Od 10 do 14 hodin také každý den můžete využít nabídky snídaní a brunchů, ze kterých si jistě vybere každý.

Ovšem, jak znovu upozorňujeme, největší devizou prvorepublikové kavárny Šlágr jsou domácí dorty dle receptů našich babiček. Všechny si můžete objednat i domů! A nebudete-li chtít jen mlsat, můžete strávit příjemný čas v pohodlném křesle za hudebního doprovodu R. A.Dvorského, Karla Vlacha nebo Allanových sester… Nadýchat zlatá třicátá léta, kdy muži ženám velebili stuhy, byli dvorní a přívětiví a lidé k sobě měli tak nějak blíž…

 

CAFÉ ŠLÁGR, prvorepubliková kavárna – cukrárna
www.kavarnaslagr.cz

 

 

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se