Share

Ivana Hutařová vaří ráda, vaří dobře, skvěle se u ní člověk poměje. Proto není divu, že její hrdinka Matylda také dobře vaří a chystá denně teplé večeře. Tak mne napadlo, že by se s námi Ivana-Matylda mohla podělit o informaci, jak to stíhá, kde bere na vyváření čas? Odpověděla mi a ještě přidala dva osvědčené recepty na rychlá a chutná jídla.

„Milá paní Hutařová, s Vaší Matyldou se může ztotožnit každá ženská, kterou čeká důchod. Jen jsme si s kolegyněmi říkaly, jak nás štve, že vaří každý den teplé večeře.“

Napsala mi po přečtení druhého dílu „Matyldy“ jedna čtenářka.

„Tak jsem to dočetla, dobrý!“ napsala mi má skorodcera, „akorát jsem měla pořád hlad.“

Co já s tím budu dělat? Vařím sice ráda a v tomhle ohledu jsem Matyldu připodobnila sobě, ale obě jsme líné, a pokud vaříme, jsme hotové s jídlem jedna dvě. Nenapadlo mě, že by to mohlo někoho nějak zaujmout. Když jsme se s mužem vzali, trpěl v neděli dopoledne jak zvíře. Byl zvyklý na skvělé obědy své maminky, která vyvářela v neděli od šesti ráno.

„Budeme obědvat?“ ptal se mě opatrně v deset hodin.

„To víš, že jo,“ odpovídala jsem roztržitě.

„V kolik bude oběd?“ zkoušel to znovu v jedenáct.

„V poledne,“ uklidňovala jsem ho. Zvykl si poměrně rychle…

A tak vám tady zkusím popsat dva recepty, jeden božohodový a jeden obyčejný. Oba jsou hotové zhruba za půl hodiny. Vařím zásadně „okometricky“, váhu vyndávám jen před Vánocemi, když náhodou peču cukroví, takže přesné dávky ze mě nevyrazíte.

Recept božohodový: Farské kotlety

Suroviny: kotlety – jedna na osobu, cibule, strouhaný sýr, sůl, pepř, paprika, kousek másla, trochu strouhané housky, sklenička bílého vína, nebo malá šlehačka – nemusí být.

Postup: kotlety lehce naklepeme, osolíme, opepřím a opaprikujeme. Dáme do pekáče vytřeného máslem a vysypaného strouhanou houskou. Pokryjeme je kolečky nakrájené cibule, zasypeme opět trochou strouhanky a asi centimetrovou vrstvou strouhaného sýra. Podlijeme vodou tak, aby byly kotlety z poloviny potopené. Můžeme přidat buď sklenku bílého vína, nebo šlehačku a necháme péct, až se vytvoří křupavá kůrka ze sýra. Trvá to zhruba 20 minut. Jako příloha jsou nejlepší brambory. Stejně dobré je tohle jídlo připravené z kuřecích nebo krůtích prsou.

Recept obyčejný: Pečené brambory

Suroviny: větší brambory, olej, sůl, tři druhy koření, například kmín, majoránka a rozmarýn nebo pepř, dobromysl a mák – nemletý

Postup: Brambory odrbeme kartáčkem, případná očka zlikvidujeme a nakrájíme na asi centimetrové plátky. Plech na pečení koláčů vytřeme olejem, nejlepší je řepkový, ale v podstatě je to jedno a úhledně vyrovnáme plátky brambor. Třetinu pekáče vždy osolíme a okořeníme jedním druhem koření, takže jsou v pekáči vždy tři různé vůně. Pečeme, dokud brambory nezezlátnou – asi taky 20 minut. Mezitím si připravíme tvarohový dip: vaničku tvarohu naředíme mlékem nebo vodou, přidáme sůl a česnek. Kdo česnek nesnáší, vymyslí si něco jiného, třeba petrželku, mladou cibulku nebo pažitku.

Myslím si, že vařit doma je fajn. Přinejmenším ušetříme docela dost peněz, které můžeme utratit různými příjemnými způsoby.

Dobrou chuť!

Nejnovější příspěvky na webu:

Dobrodružství s obrovskou hruškou

Dobrodružství s obrovskou hruškou

9. Leden 2018

Tajemný ostrov, ztracený starosta, piráti, drak, ale především obrovské dobrodružství. To vše najdete s dětmi v nové, taktéž obrovské, knize Neuvěřitelný příběh o obrovské hrušce. Přímořské městečko Sluníčkov žilo poklidně. Obyvatelům dělalo starost „jen“ záhadné zmizení oblíbeného a hodného starosty Jeremiáše Bartoloměje Severýna Olsena, řečeného Bart, a to, že na jeho místo zasedl zlý a panovačný místostarosta Hvizd. Klid sluníčkovských naruší dopis v láhvi, který z vody vyloví dva kamarádi kocour Macík a slon Sebastian. Jak se podiví po zjištění, že dopis je od zmizelého Barta. Píše z Tajemného ostrova, že se má skvěle, a nabádá je, aby zasadili přiložené semínko. Když z něj přes noc vyroste

Válku lze prohrát i dvakrát

Válku lze prohrát i dvakrát

19. Prosinec 2017

Válka z druhé strany, z pohledu těch poražených, viníků. Jenže, nic není tak černobílé, jak by se mohlo zdát, mezi Němci bylo také mnoho odbojářů. Jejich a nejen jejich příběh přináší historický román Prozření. Je 9. listopadu 1938, Křišťálová noc. Zatímco po celém Německu se tříští skleněné výlohy, okna domů i zdravý rozum, na hradě Lingenfels cinkají skleničky a hraje jazz. Avšak v pozadí zdánlivě dekadentní párty roste plán na likvidaci Hitlera. Hraběnka Marianna von Lingenfels slíbí oné osudné noci svému manželovi a jeho přátelům – spolupracovníkům, že se stane jakousi velitelkou žen a dětí. Bude ostatní manželky ochraňovat a kdyby došlo na nejhorší,