Share

Dvě pětiny rodičů ve Velké Británii se obává, že by jejich děti mohly mít přístup k pornografickému materiálu díky internetu na svých mobilech. 42 procent rodičů není spokojeno s tím, že děti vůbec mohou na internet na mobilu. Rodiče proto dětem většinou blokují přístupy na stránky určené pro dospělé a hazardní hry.

Britské děti dostávají ve více jak polovině případů svůj první mobil před dosažením 11 let. A vlastní ho 95 procent dětí ve věku 11-13 let a 98 procent dětí ve věku 14-16 let.

I naše děti – často již v první třídě – s sebou nosí tyto „všudedostupné otravné krabičky“. Rozhodnout, kdy jim pořídit mobil, je vždy na volbě rodičů. Pokud dítě odvádí rodič do školního zařízení a po té si ho tam vyzvedává, dítě tedy nezůstává nikdy samo v neznámém prostředí nebo bez dozoru, stává se přenosný telefon spíše rozmarem. Na jeho pořízení školák trvá většinou z důvodů, že ho již mají jeho spolužáci, a tudíž nechce zaostávat.

Nicméně pokud se dítě musí samo přesouvat mezi školou, kroužky a cestou domů nebo za příbuznými, stává se mobil pojistkou rodičů – dorazilo skutečně a bezpečně tam, kam mělo? Je po fyzické, zdravotní a psychické stránce v pořádku? Mobil tak supluje jakousi interaktivní poloviční chůvu a slyšet hlas maminky (a v obráceném směru pak svého milovaného dítěte) přes den, plný povinností, je skutečným balzámem na duši.

Dneska však mobily dokáží již více. Už nejde jen o to si zavolat či napsat SMS. Děti v závislosti na věku vyžadují telefony, ve kterých mohou mít uložené písničky v mp3, videa, hry a nejlépe ještě přístup na internet. Bez toho posledního se ještě na prvním stupni základní školy obejdou, později je to však již horší. Být outsiderem bez internetu či nikoliv?

Internet v mobilu však sebou přináší další nové skutečnosti. Velmi lehce se dají nahrát a umístit videa na YouTube. Snadněji se tak šíří zájem o sociální sítě a kyberšikana.

Jaký je však ten nejpádnější důvod, proč dáváme dětem mobily? Chceme, aby nebyly sociálně odstrčené mezi svými vrstevníky? Možná, ale spíše se bojíme číhajícího nebezpečí v podobě jakýchsi zvrhlíků na každém rohu. Jaká je ale skutečnost? Kolik „úchyláků“ čeká na nestřežený okamžik? Když chodíte po ulici, hledíte se stejnou nedůvěrou na všechny kolem? Nestali jsme se díky mobilům (popřípadě polohu sledujícím náramkům) nakonec paranoidními rodiči, kteří jakmile nemají zpětnou vazbu od svého dítěte, kdykoliv si zamanou, hned propadnou strachu, že se stalo to nejhorší?

Mají vaše děti přístup na internet na mobilu? Vkládají videa ze školního prostředí, kroužků nebo jiných dětských setkání na YouTube či sociální sítě?

Dovedete si představit, že by dnešní děti mohly být zcela bez mobilů tak jako v minulosti jejich rodiče?

Fotografie:

ladybug legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
iphone legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz