Share

Ilustrační obrázek

Pedofil. Mnoho z nás tento pojem jistě „dobře“ zná. V obecném povědomí lidí je pod pojmem pedofil zakořeněna představa člověka, který je dětem nebezpečný – který děti sexuálně zneužívá. Je však tato představa správná?

K tématu pedofilie mě přivedla osobní zkušenost s pedofilem – se svou pedofilní orientací se mi svěřil můj dlouholetý kamarád. Není kriminálník a dítě nikdy nezneužil. Zájem o něj a o téma mě nakonec přivedli k sepsání bakalářské práce [1], ve které jsem chtěl pojednat o nekriminálních pedofilech.

Když jsem k ní hledal odbornou literaturu, moc informací jsem nenašel. Často lze totiž nalézt jen krátké útržkovité odstavečky, které záhy přejdou k tématu pohlavního zneužívání dětí. Zároveň jsem zjistil, že vlastně žádný z českých sexuologů se nekriminálními pedofily významněji nezabývá. Pan profesor Weiss sice občas zmíní, že pedofilové nejsou vždy kriminálníci a že většina z nich se pohlavního zneužívání dětí nedopouští [2], [3], přesto však nelze nevnímat významný deficit odborného zájmu.

Pedofilie je z odborného hlediska erotická preference dětí, nikoliv jejich pohlavní zneužívání.

Pedofil je tedy člověk, jehož sexuálně motivační systém vykazuje erotické reakce na nedospělé jedince [4]. To se projevuje velmi podobně, jak to známe z běžných partnerských vztahů – pedofilům se docela běžně stává (kromě toho, že se jim děti líbí, a to jak fyzickým zjevem, tak i jejich typicky dětskými projevy), že se do dítěte zamilují [5], [6]. Domnívám se proto, obdobně jako pan profesor Weiss [7], [8], že většina pedofilů děti nezneužívá, podobně jako většina heterosexuálních mužů neznásilňuje nebo neobtěžuje ženy. Naopak díky dobrému porozumění dětskému světu mohou být pedofilové úspěšnými učiteli, trenéry, vedoucími volnočasových aktivit anebo také prostými staršími kamarády dětí od sousedů nebo známých.

Výskyt pedofilů v populaci není znám, odhady mluví o 1-2 % populace. Překvapivé jsou však některé výzkumy: v dotazníkovém šetření, které nezávisle na sobě provedli Briere a Runztová [9], Smiljanichová a Briere [10] a Hall [11], 20% zkoumaných dobrovolníků přiznalo nějakou sexuální přitažlivost vůči dětem, ve výzkumu Halla [11], který dobrovolníky zkoumal též falometricky, pak vykazovala téměř třetina mužů stejnou nebo vyšší míru sexuálního vzrušení vůči nedospělým dívkám než vůči dospělým ženám. Na základě těchto zjištění se můžeme domnívat, že pedofilní dispozice budou pravděpodobně vlastní poměrně velké části populace.

Etiologie pedofilie rovněž není známa, existují jen určité domněnky či modely, sami sexuologové přiznávají, že zatím nemají k dispozici komplexní a obecně uznávanou koncepci vzniku a vývoje sexuálních deviací. Nicméně Weiss [7] se spolu s dalšími domnívá, že vrozené dispozice budou pravděpodobně hlavní příčinou všech variací sexuality.

Pedofilii nelze žádnými léčebnými postupy změnit nebo eliminovat.

Léčba se proto týká především těch pedofilně zaměřených osob, u kterých jejich odlišná sexuální orientace působí potíže jim či lidem v jejich okolí.

Pedofilie se často uvádí jako hlavní příčina pohlavního zneužívání dětí, běžné je také ztotožnění pojmu pedofilie přímo s pohlavním zneužíváním. Skutečnost je však zcela odlišná: 90 % vyšetřovaných případů pohlavního zneužití dítěte nemají na svědomí pedofilové, nýbrž lidé po sexuální stránce normální, kteří jsou však defektní jinak – osobnostně, sociálně apod. [3].

Někteří sexuologové, např. Brzek [12] nebo Weiss [2], [13] tvrdí, že většina pedofilně orientovaných lidí se trestného činu sexuálního zneužití dítěte nikdy nedopustí. Stručně by se tedy dalo říci, že pedofilie má se sexuálním zneužíváním a znásilňováním dětí společného přibližně tolik, co heterosexuální gynekofilie (tj. „normální“ mužská heterosexualita) se znásilňováním či obtěžováním žen. Přesto se objevují názory požadující kvůli ochraně dětí preventivní izolaci či případně zákaz práce s dětmi pro všechny pedofilně zaměřené osoby, aby se tím předešlo potenciálnímu riziku, že jednou své pudy nezvládnou a zneužijí dítě. Za dostatečný důvod pro takový přístup považují možný fakt, že obecně od pedofilů hrozí třeba i jen o trochu vyšší riziko zneužití dítěte než obecně od ostatních lidí. Avšak i kdybychom všechny skutečné preferenční pedofily zcela vyeliminovali z populace bez ohledu na to, jaké (a to i třeba jen zanedbatelné) procento se jich opravdu zneužívání dětí dopouští, zamezíme tím přibližně pouze desetině případů sexuálního zneužití dětí, celých 90 % se bude dít dál. Je tedy zřejmé, že problém pohlavního zneužívání dětí v pedofilii nespočívá.

Hodně je též v souvislosti s pedofilií diskutována dětská pornografie.

Zde se setkáváme s problémem hned na začátku u samotné definice pornografie. Co je a co není pornografie totiž není nikde přesně definováno. Za dítě pak česká právní úprava považuje osobu mladší 18ti let – jak však rozlišit, zda má osoba na fotografii 17 nebo 18 let? Dalším sporným hlediskem je přechovávání dětské pornografie, které začalo být v ČR trestné od prosince 2007. Proti kriminalizaci přechovávání dětské pornografie tehdy vystoupili někteří sexuologové, např. Brzek [12] nebo Trojan [14], kteří poukazovali na to, že pornografie (obecně) snižuje počet sexuálních trestných činů, např. když byla v 60. letech v Dánsku dětská pornografie jednu dobu tolerována, rapidně klesl počet sexuálních deliktů vůči dětem [15]. Kriminalizace přechovávání dětské pornografie tedy může ve skutečnosti počet případů zneužitých dětí zvýšit. Podobný pohled zastává i liberálnější část veřejnosti, která připouští, že je lepší, když má pedofil možnost vybít sexuální pud doma u počítače, než kdyby měl místo toho zneužívat skutečné děti. Na druhou stranu však není vyloučeno, že sledování dětské pornografie může u někoho zvyšovat touhu vyzkoušet si viděné ve skutečnosti, avšak v tomto případě se dle mého názoru spíš bude jednat o sníženou schopnost daného jedince rozlišit mezi realitou a fantazií. Dalším problémem je, že zákony nijak nerozlišují mezi dětskou pornografií, ve které vystupují reálné děti, a pornografií virtuální, kreslenou, počítačově animovanou nebo dokonce i psanou. Vezměme si příklad pedofila, kterému se bude zdát erotický sen. Pokud si tento sen po probuzení zapíše na papír, dopustí se trestného činu výroby dětské pornografie, za což mu hrozí až 3 roky odnětí svobody. Pokud tento papír založí do šuplíku, dopouští se trestného činu přechovávání dětské pornografie se sazbou až 2 roky. Pokud se se svým snem pochlubí a přepošle text kamarádovi, dopustí se šíření dětské pornografie se sazbou až 3 roky, pokud by text vyvěsil např. na svůj blog, bude mu hrozit až 6 let odnětí svobody za šíření dětské pornografie zvlášť účinným způsobem (pomocí internetu). Komu ublížil, že mu hrozí takové tresty? Myslím si, že by bylo přínosné toto téma dále diskutovat a najít ve spolupráci s odborníky – psychology a sexuology nějaký rozumný kompromis.

Mgr. Karel Žák se zabývá tématem pedofilie z hlediska doposud opomíjené prevence na úrovni sexuálních deviantů. Ve spolupráci se sexuology a psychology plánuje sepsat “příručku pro pedofily”, která by (nejen) pedofilům poskytla základní informace, ale také doporučení, jak mají se svým odlišným erotickým cítěním naložit. Doposud žádná taková literatura pro naše pedofilně zaměřené spoluobčany neexistuje.

Pokračování příště: V dalším díle uvedeme autentický příběh nekriminálního pedofilně zaměřeného muže a zamyšlení nad možnostmi dosud zcela opomíjené prevence pohlavního zneužívání dětí ze strany pedofilně zaměřených osob: Téma, které byste si měli přečíst: pedofilie. Z pohledu pedofila.

Tento text byl publikován ve sborníku 5. moravského regionálního kongresu k sexuální výchově [16]. Více informací o pedofilii naleznete v bakalářské [1] a diplomové práci [17].

Použitá literatura zde

Kontakt na autora:

Mgr. Karel Žák, karelzak@kazaweb.cz

méďa legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
little girl, real lidí legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz