Share

Každý normální rodič chce pro své miminko jen to nejlepší. Aby se mělo dobře, prospívalo, přibývalo na váze, rostlo, zdravě se vyvíjelo a nebylo nemocné. Nejraději by jej ochránil proti celému světu. Což je jistě chvályhodné.  Jak toho ale zajistit? Tak především – aby nebylo nemocné, … naočkujeme jej a bude to!

Přece když bude naočkováno proti nějaké nemoci, tak tu nemoc nedostane a bude tedy zdravé. Podle rovnice očkování chrání = čím víc očkování, tím více chráněné a tudíž zdravější dítě. Tohle je obecný laický postoj k očkování u většiny rodičů, silně podporovaný mnohými pediatry a nejvíce vyhovující výrobcům očkovacích vakcín.

Jen jedno nám v této rovnici nevychází – a tím je zdraví dětí. Jak je možné, že když je o děti tak dobře postaráno a již od útlého věku jsou pravidelně očkované proti nemocem, nejsou zdravé? Mají pravidelnou lékařskou péči od narození, ale stále stonají. Jak si to vysvětlit? Jejich imunita by přeci měla být výborná, když je neustále posilována očkováním, tak proč tedy není?

Zde se dostáváme k jádru problému. Ke střetu toho, o čem jsme jako rodiče přesvědčováni = očkování chrání naše děti, s tím, co vidíme na vlastní oči = proočkované dítě není automaticky zdravé dítě. Jak je to možné? Kde se stala chyba?

Pojďme se na celou problematiku podívat trochu z netradičního úhlu pohledu. Začněme tím, co to vlastně očkování je, jak v organismu působí a proč je většinou lidí vnímáno pouze pozitivně.

Očkování je ve své podstatě hra s imunitou. Snažíme se imunitnímu systému říct, že na nákazu nemá reagovat běžným způsobem tj. nemocí, ale že se má zachovat jinak tj. zůstat zdráv. Tedy v ideálním případě by tomu tak mělo být. Věc má ale háček. Nevíme, kde se to zastaví. Ono to nemusí skončit tím, že dítě nedostane např. příušnice, ono se může lehce stát, že místo příušnic se u něj rozvine něco mnohem závažnějšího. Že jeho imunitní systém oklameme natolik, že pak začne neadekvátně reagovat na běžné podněty – tomu říkáme alergie, nebo nepozná, že se mu „špatné“  buňky tvoří kde nemají  – tomu říkáme rakovina, nebo cokoli jiného. Právě v té rozmanitosti života, lidí a jejich vrozených vloh a sklonů, se skrývá nemožnost jednoduchého odhalení celého nebezpečí očkovacích vakcín.

Ke každému Paralenu dostaneme dlouhý příbalový leták, plný možných vedlejších účinků, ale očkování žádné nemá? Proč? Jak by mohlo nemít? Vždyť zde si, na rozdíl od obyčejného Paralenu, hrajeme přímo s imunitou. Proč nedostanou maminky u lékaře příbalový leták k příslušnému očkování? Odpověď je prozaická – vyděsilo by je to k smrti.

Ono když přinesete k lékaři zdravého kojence, aby jej naočkoval proti např. zarděnkám (což je běžné dětské onemocnění, které je nebezpečné pouze těhotným ženám v prvním trimestru těhotenství) a v příbalovém letáku by jste se dočetli, že mezi vedlejší účinky vakcíny patří encefalitické symptomy, artritické symptomy, meningitida a syndrom Guillain-Barre (svalová paralýza a výpadky periferního čití), mohlo by vás to znejistět natolik, že by jste mohli očkování i nechtít.

V ČR je vakcína proti zarděnkám spojená s vakcínami proti příušnicím a spalničkám. Což jsou běžné dětské choroby, které prodělané v raném věku nemívají komplikace a doživotně dítě chrání před nákazou. Jinak je tomu u proočkované populace – tam se tato onemocnění objevují až ve starším věku a mívají více komplikací.

Další velkou neznámou celého procesu je účinnost jednotlivých vakcín.  Nemnoho studií na toto téma provedených, jasně ukazuje, že žádná vakcína nemá 100% účinnost, většina velmi dobrých vakcín má účinnost okolo 70% (zarděnky), některé ji mají vyloženě diskutabilní (TBC).

Je dobré zvážit i reálný výskyt  chorob, proti kterým se očkuje. Mnoho chorob je v dnešní době prakticky vymýceno, nebo nejsou dětem nebezpečné (příušnice, spalničky, zarděnky, plané neštovice).

V neposlední řadě by každého rodiče mělo zajímat, kdy je nejlépe dítě nechat očkovat.

Je docela nesmysl očkovat 3 měsíce staré mimino proti tetanu (což se běžně dělá), když se s touto nemocí nemá v kočárku jak setkat. Úplně by stačilo očkovat až 3 letá batolata. Aspoň by jejich imunita měla více času na vlastní rozvoj, než ji začneme „přetvářet“.

To nejlepší, co můžeme pro své kojence udělat, je kojit je.  Pečlivě se o ně starat, kojit a trpělivě počkat až povyrostou, nejlépe do 3 let, aby jejich imunita měla možnost se nerušeně rozvinout. A pak  teprve pečlivě zvážit možná rizika nákazy, vedlejších účinků vakcín, potřebnosti vakcinace proti dané chorobě a svobodně se rozhodnout do jakého rizika jít. To bych považovala za ideální stav.

Bohužel, jsme v České republice chránění zákonem před zbytečným uvažováním a rozhodováním, co je pro naše děti dobré a co ne.  Očkování máme povinné ze zákona. Plošně, všichni a basta. A že může způsobit vážné zdravotní problémy? Že se u mnohých dětí může vyvinout autismus, alergie, ekzémy, poruchy chování, závažné choroby, dokonce i rakovina?  S tím si stát hlavu neláme. Na to jsou rodiče, aby stáli u lůžka svých nemocných dětí.  Domnívám se však, že stejně jako mají rodiče povinnost se o své děti postarat, měli by mít i právo o nich rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, dokud to nemohou za sebe udělat děti sami.

Závěrem bych chtěla povzbudit všechny rodiče, aby se nebáli informovat se o očkování zavčas. Už i v češtině vyšla řada publikací na dané téma. Doporučila bych např. knihu německého lékaře Dr.Gerharda Buchwalda  Očkování obchod se strachem nebo brožuru  Dr. Randalla Neusteadtera Problémy s očkováním.

Když už dítě očkováno bylo, a problémy se zdravím se objevily, je třeba vyhledat dobrého homeopata. Jako spousta jiných potíží, je i reakce na očkování či poškození očkováním řešitelné vhodnými homeopatickými léky. Někdy pomůže homeopaticky ředěná očkovací vakcína, jindy je třeba jiného léku. Vždy to záleží na pacientovi. Homeopatie je vždy záležitostí individuálního přístupu k pacientovi a jeho potížím.

Petra Cihlářová

www.homeopatie-praha.com