Share

Ilustrační obrázek

Chřipka je vysoce nakažlivé virové infekční onemocnění. Viry chřipky patří do čeledi Orthomyxoviridae. Lidé nejčastěji onemocní chřipkou typu A a B a výjimečně typem C. Chřipkový vir typu A může rovněž infikovat zvířata.

Připojte se k nám na Facebook  Superrodina je na Facebooku

Chřipkové viry nejsou stále, ale každoročně se adaptují genetickou mutací. Jestliže dojde k výrazné genetické mutaci, vzniká riziko epidemie až pandemie. K nákazám dochází nejvíce v zimním období a v prvních jarních měsících. Nakazit se můžeme od druhého člověka nebo zvířete kapénkami, tj. mluvením („prskáním“), kašláním, kýcháním apod.

“Každoročně se chřipka stává příčinou statisíců úmrtí na celém světě. Dobrovolné očkování a očkování rizikových skupin zůstává stále jediným účinným prostředkem, jak zabránit těmto rozsáhlým epidemiím a komplikacím plynoucích z onemocnění chřipkou,“ uvádí M. Petráš v Manuálu k očkování, leden 2010.

„Chřipka je prudký zánět dýchacích cest, který se po uplynutí inkubační doby, tj. 12-48 hodin, projeví rychlým nástupem horečky, třesavkou, velkými bolestmi hlavy, svalů, kloubů a pocitem těžké schvácenosti. Někteří nakažení mají nutkání na zvracení, děti dokonce často zvrací, trpí spavostí, omámením až halucinací, takže někdy bývá vysloveno podezření na zánět mozkových blan. Suchý, dráždivý kašel, který vždy doprovází chřipku, popřípadě i bolest za hrudní kostí, se u některých pacientů dostaví hned na počátku nemoci, u jiných o něco později. K nejčastějším komplikacím patří zápal plic, zánět vedlejších nosních dutin, zánět středního ucha apod. K vzácným komplikacím patří zánět centrálního nervového systému nebo srdce. U dospělých lidí, kteří již trpí nějakou chronickou chorobou, chřipka jeho průběh často zhoršuje. Malé děti a senioři jsou nejohroženější skupinou z důvodů komplikací plynoucích z onemocnění chřipkou, pro které často bývají hospitalizováni.

Skutečnou incidenci chřipky lze alespoň odhadnout na základě toho, že její výskyt je časově omezený (chřipková sezóna), šíří se rychle a její výskyt může významně dominovat nad výskytem ostatních respiračních onemocnění, kulminuje v zimních až časných jarních měsících, objevuje se ve dvou vlnách, přitom druhá bývá někdy nevýznamná a představuje zpětný ráz první vlny a také na základě toho, že chřipka se v některých sezónách „téměř“ nevyskytuje. Matematickou simulací lze odhadnout průměrný sezónní výskyt chřipky dosahující zhruba 850 000 případů v české populaci.“

Existuje několik různých vakcín jako např. Begrivac, Fluarix, IDflu, INFLEXAL V, INFLUVAC, Vaxigrip, Fluad a tak dále, které nejsou obsahově shodné. Vakcinace je doporučena pro děti starší šesti měsíců a u dospělých osob, zejména starších 60 či 65 let. Některé vakcíny jsou výhradně určeny k očkování dospělých osob (Optaflu, IDflu) nebo osob starších 65 let (Fluad)

Dnešní chřipkové vakcíny obsahují vždy tři virové kmeny, které nejčastěji reprezentují celosvětový výskyt. Vyrábějí se pomnožením viru na embryonovaných slepičích vejcích, které se dále čistí a inaktivují a smíchají se s organickým rozpouštědlem nebo detergentem.
Nevýhodou inaktivovaných vakcín je, že neumí zajistit dostatečnou slizniční imunitu. Několik desítek let se proto také vyráběli také „živé“ chřipkové vakcíny.

Poprvé tak učinili v Sovětském svazu v roce 1978 a dále pak v roce 2005 v USA (FluMist).

Mezi nejčastější reakce po sedmi dnech po očkování patří: zarudnutí, otok, indurace, mírná bolest v místě vpichu. Výjimečně se objeví malátnost, bolest hlavy, nevolnost, zvýšená teplota či horečka, třesavka, pocit mrazení, pocení apod. Tyto reakce obvykle vymizí i bez léčby během 1–2 dnů.

Zdroj: vakciny.net

Petráš M, Lesná IK. Manuál očkování 2010, 3.vydání, leden 2010 ©Marek Petráš, pp 277-310