„Páni, já mám hlad, že bych s chutí snědl i smažené holínky souseda Ludvíka,“ prohlásil děda, když si sedal ke stolu. Anička se uchichtla, babička nesouhlasně zakroutila hlavou. „Dědečku, dědečku, nezačínej zase. Alespoň u oběda si dej pokoj.“ „Dyť já vím, babičko, že by mi holínky nešmakovaly, že tvoje pečínka je lepší. Aničce nalij plný talíř, polívka je grunt a to druhý špunt, viď Aničko,“ dodal dědeček. Anička příkývla, ale v duchu uvažovala, jakpak by se asi taková holínka dala uvařit. Možná by se z ní dal udělat guláš anebo svíčková. Musí se zeptat babičky. „Babičko, už jsi někdy vařila holínky? Jak se to dělá? Já bych si napsala recept a uvařila bych tátovy holínky k večeři.“