Velký knižní kvíz

Dvacet mikropovídek argentinské spisovatelky Agustiny Bazterrica psaných během několika let mají jako společného jmenovatele podivnost, racionálno, reálnost spojené s absurditou až surrealismem. Jako kdyby autorka čerpala inspiraci v kartách vysoce inteligentních psychiatrických pacientů s nulovým pudem sebezáchovy. Je to znepokojující čtení. Dá se říct, že skutečně umělecká próza, která nepřináší údiv, zábavu, odpočinek, pobavení, poznání, vědění, ale intenzivní pocity tísně až hnusu, např. když text naznačí sexuální zneužívání dětí (Roberto, Hlína).

Více o knize zde.

Bohatě ilustrovaná publikace 🍄‍🟫Jde o houby 🍄‍🟫 přiláká děti nejen humorným názvem, krásnými obrázky, ale stejně tak svými průvodci příběhu.

Hlavním hrdinou je literárně jinak neobvyklý tvoreček. Malý žlutý plžík. Když se s ním setkáte v lese při sbírání hub, nejspíš řeknete fuj a chcete se ho zbavit. Ale co se na něj podívat jinak, očima dětského čtenáře právě v příbězích této knížky? Z malého fuj se stane zajímavý drobný žlutý tvoreček, který zažívá mnoho dobrodružství.

Více o knížce zde.

William se narodil zlomeným rodičům, lidem, kteří mu kvůli smrti starší dcerky nedokázali věnovat pozornost, natož pak lásku. Will je hodný kluk, miluje basketbal, je nejistý, citově vyprahlý. Když odejde do Chicaga na univerzitu, seznámí se s Julií. Julia má tři sestry a má ve všem jasno. Ona vše určuje, lajnuje, plánuje. Je sebestředná a víc než Willa miluje představu o Willovi. Jenže ne nadarmo se říká: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne…

Více o knize zde

Mamka obvykle nic neplánovala dál než na pár hodin dopředu. Člověk by měl žít přítomností, říkala často. Divím se, že jsem vůbec vystudovala, jelikož i samotná příprava jsou vlastně plány. Ale na to mamka tvrdila, že jsem přirozeně inteligentní (pochopitelně po ní), tudíž se mohu jakémukoliv cíli postavit čelem, a pokud do něho vložím svou maximální vnitřní energii, které mám prý požehnaně (opět narážka na genetiku), vždy to dopadne k mému nejlepšímu prospěchu.

Ažka, kočka na dožití je útlá knížka plná milých příběhů. Jsou přesně takové, které zahřejí na srdci a zanechají úsměv na tváři. Nepůsobí prvoplánově, líbivě, či vtíravě. Všechny mají zvláštní kouzlo překvapení a probouzejí v nás soucit.

Kočka Ažka, zařazena v povídkovém sledu jako první, byla vlastně svým způsobem takovým „ošklivým“, zuboženým přívěškem, u něhož by sotva mohlo někoho napadnout, že nejde o staré zvíře na pokraji svých sil.

Více o knize zde.

Podmanivá, vtahující stylistika, která mě volbou slov a skladbou vět hladí na duši. Je to ten příběh, jenž při čtení prožíváte, jako by se vám v hlavě odvíjel film, v němž jste nakročeni, možná jeho součástí – pro ty emoce, které nabízí. Vidíte kulisy, zmrzlé prsty a fialové rty, interiér nemocnice, vnímáte matčinu bolest… Příběh byl rovněž zfilmovaný. Neviděla jsem ho. A to je dobře … pro mě … nyní. Kdy mé oči procházejí řádky, zatímco oči řidiče se přivírají… jsou unavené, těžknou, a pak…

Více o knize zde

Je málo knih, které mne tak pohltí, že se nemohu od nich odtrhnout. Prostě musím vědět, jak příběh dopadne. Jenže jsou natolik emocionálně silné, že je navzdory své čtenářské vůli musím na chvíli odložit: abych se nadechla… Vše si pořádně v hlavě srovnala… A hned se zase ke knize vrátila.

A tohle je právě přesně ten případ

Sledujete, jak se hlavní hrdinka boří do problémů. Tolik byste tu blížící se katastrofu chtěli zastavit. Pomoci jí. Zatřást s ní. Třeba i začít na ni i křičet. Ale nejde to…

Kniha Můj život v Severní Koreji (nakladatelství 65. pole) poutavě předkládá skutečný příběh Čihjon Pak, jíž se podařilo – a to dokonce dvakrát (!) – uprchnout ze Severní Koreje. V současné době žije ve Velké Británii, nicméně zprvu byla – obdobně jako většina jejích vrstevníků – co se týká loajality a plnění všech povinností silně zanícená a uvědomělá, aby náležitě mohla plnit roli hrdé vlastenky.

Obdobně i její sestra se houževnatě učila, aby se dostala na vysněnou školu. Obě si byly vědomy, s kým se přátelit, a naopak komu je dobré se vyhýbat. V zemi, jejíž ideologie mluví o rovnosti, ve skutečnosti totiž žádná rovnost neexistuje. Třídní rozdělení je každému od narození dané. Nehledě k tomu, že režim může v průběhu života kohokoliv ještě sesadit o další stupínek. Tuto potupu následně nese celá rodina i po tři generace.

Hlavní hrdina, jedináček, Ravani Foster se cítí osamělý, bez přátel a je častým cílem šikany. S tím pochopitelně úzce souvisí i jeho nízké sebevědomí. Vlastně si ani moc nerozumí se svým otcem, který pracuje na jatkách. Ravani za ním chodí do práce, nosí mu svačinu a vše, co se v podniku děje, mu přijde velmi kruté. Autor syrově popisuje prostředí jatek včetně některých detailů, jež mohou s citlivějšími povahami možná i trochu „zacloumat“. Ale beru to tak, že to do opravdu napínavého příběhu tohoto typu patří mít ten kontrast dobra x zla, děsu x klidu…

Ač by člověk asi prvoplánově nehledal v humoristické knize s lehkým tématem, tajemnem až mysteriozní zápletkou, tak neuvěřitelnou, že se může udát opravdu jenom ve vánoční čas, nějakou hlubší duchovní moudrost, opak je pravdou. Samozřejmě záleží na každém čtenáři, ale v téhle svižné, na dialozích dobře postavené knize, hledejte také parádní perfekcionisticky pojmutou psychoanalýzu zla. Rozbor až do morku kostí. S knížetem pekel není žádná sranda.

Na první pohled útlá knížka a snadno byste mohli podlehnout dojmu, že ji bude mít kvapem přečtenou. Ale ona se od těch, které znáte, značně liší: jako byste otvírali tajemnou truhlu světa magie, nejistot a pochyb. Autor vás nenechá vydechnout a stále vás nutí přemýšlet. Mohli byste se totiž snadno ztratit mezi přítomností a minulostí, mezi světem živých a mrtvých.

Děj je protkávaný vzpomínkami a dialogy živých i duchů. Juan Preciado slíbil umírající matce, že vyhledá svého otce, kterého nikdy nepotkal. Sotva ta slova vyslovil, neměl v úmyslu je nikdy naplnit. Do doby, než se mu začaly zdát zvláštní sny a on se vydal na cestu do Comaly, odkud pocházela jeho matka. Cestou potkává muže, který bičem popohání osly, a od něhož se dozvídá, že Pedro Páramo je už mrtvý. A sám je také Pedrovým synem.

June studovala společně s Athenou, obě vydaly prvotinu ve stejné době, Athena prorazila, June pohořela. Co se stane, když Athena pozve June, aby oslavily další Athenin úspěch a nešťastnou náhodou přitom zemře? Když si June přivlastní hrubou verzi Atheniny nové knihy a dopracuje ji?
Rebecca F. Kuang otevírá téma fungování knižního průmyslu, literárního úspěchu a neúspěchu, téma autorství. Když někdo ukradne námět, který dotáhne, vybrousí, zbaví nánosů, je také autorem? Když někdo sbírá vzpomínky, traumata, vyvolává konflikty, aby čerpal autentické reakce, a zpracuje je, je to krádež?