Alberto Villoldo: Návrat duše
Není vůbec samozřejmé, že naše duše je tady celistvá. Cítíte se bez zbytku šťastní a naplnění? Pak možná ano, ale je až alarmující, jak často ordinace psychologů a psychiatrů plní lidé s pocitem ztráty, necelistvosti, ztraceného smyslu života. Také fyzické nemoci často pochází z této příčiny. Stačí prožít šok, ztrátu, zklamání – a kus naší duše se může odporoučet kamsi do hlubin, kde v bezpečí přečká náš život. Může se to snadno stát už při porodu. A my pak strávíme život bez toho důležitého kousku, který nám může ukazovat směr.
Aby duše nemusela říct: „Ale proč bych se měla vracet? Ta paní říká, že si chce více užívat lásky a radosti, ale neumí pro to nic udělat, neumí si na to najít čas.“
Takhle totiž končí většina pokusů o stmelení člověka. Není divu, v dnešní době. Ale právě tady Alberto Villoldo přináší logické souvislosti, praktické návody, hluboké pravdy. A především apelaci na to, abychom ukázali své duši, proč by se měla vrátit. Co s ní chceme dělat, co chceme zažívat, co jí můžeme nabídnout a jakou péči jí můžeme nabídnout. A už jen toto hraní si s psychikou a všednodenností je velmi léčivé, protože nám ukáže minimálně to, co na sobě zanedbáváme, co nám dělá dobře a co nám ve skutečnosti chybí. A jednoho dne třeba opravdu přijde ten velký třesk a duše se vrátí – a náhle ten život bude jiný.
Je to jako obrovská knihovna, obrovský dům, ve kterém jsou čtyři komory a čtyři komnaty. A v každé z nich něco jiného. Bolesti, zrady, zklamání, naše sny, naše místa k uzdravení, naše zázemí pro duši, naše vlastní pekla… nebo smlouvy duše. Nad těmi jsem s knihou strávila asi nejvíce času a mám pocit, že zrovna my, ženy, jsme na nesmyslné smlouvy duše maximálně náchylné už jen díky svým mateřským povinnostem, které jsou často vygradovány do extrému tím, že na ně nemáme dost prostoru a času a zastáváme mužské role, práci, živení rodiny.
„Smlouvy duše jdou dohody, které uzavíráme, abychom překonali krizi; umožňují nám vyrovnat se se stresující situací, kdy se nám zdá, že z ní není žádné východisko. Jsou produktem opičího mozku (jednání pro přežití), jenž je kvůli pocitu bezpečí schopen jakéhokoli kompromisu. Smlouvy duše mohou mít formu slibů, které dáváme sami sobě („od této chvíle hodlám vydělávat hodně peněz, aby si mě všichni vážili“) nebo svým rodičům („vždycky všechno udělám bez chyby, aby mě táta miloval“). Bez ohledu na to, s kým jsme smlouvy uzavřeli, nutí nás znovu a znovu prožívat bolest, již jsme objevili v Komnatě zranění.
Tyto závazky si častokrát dáváme jen v duchu a mnoho let je pak poctivě plníme – často bez toho, abychom o tom věděli. Možná nám v době, kdy došlo ke zranění, i dobře posloužily. Tehdy nám vytvořily pocit jistoty ve světě, který jsme přestali pokládat za bezpečné místo. Avšak později se staly pro nás zdrojem omezujících úvah o hojnosti, důvěrnosti, lásce a úspěchu. Řečeno jinými slovy – jediná smlouva duše může tvořit podhoubí pro desítky omezujících přesvědčení.“
A celý život tak můžeme nevědomky žít sliby z dětství, sliby rodičům (maminčina hodná holčička, chlapeček, který bude vždycky vynikat…) a vůbec to netušíme. Právě tato kapitola patří k těm nejzajímavějším a k těm, ve které se najde snad každý. Všechno to máme šanci změnit!
Chvílemi jsem nevěděla, jestli jsem dojatá, nadšená, plná lítosti a bolesti, slz nebo úlevného úsměvu. Protože ono opravdu platí, že pokud se nějaký problém opakuje, je jeho příčina v minulosti.
Alberto Villoldo, Ph. D., psycholog a lékařský antropolog se již více než pětadvacet let zabývá výzkumem přírodní léčby v oblasti Amazonie a praktikami šamanů z kmene Inků. Pracoval jako mimořádný profesor na Státní univerzitě v San Francisku. Během svého působení založil Laboratoř biologické samoregulace pro výzkum vlivu mysli na psychosomatické zdraví a nemoci lidí. Založil společnost The Four Winds Society, kde vyučuje zájemce z USA a z Evropy praktikám šamanské energetické medicíny.
Vydalo nakladatelství Anch Books, 2015, www.anch-books.eu
Renata Petříčková
[pt_view id=”8f01f87e0f”]
