Co se stane s Coca-Colou, když do ní nalejete mléko?

Nebývá tak časté, že to, co se líbí, či chutná jedné generaci, ocení i následující generace. Coca-Cola je toho světlou výjimkou.

Nemá sice s původním nápojem nic společného, postupně prodělala řadu změn, co se obsahu i designu týká, nicméně v úzkém mezigeneračním měřítku zas tak velké rozdíly nezaznamenáme.

Na konci 19. století to byl s prominutím ještě blaf. Coca-Cola byla bez bublinek, obsahovala kokain a víno. Nicméně si dovedu snadno představit, jak po jejím požití mohlo být veselo. Brzy se však z Coca-Coly stal nealkoholický nápoj, který měl osvěžit ducha, působit proti bolestem hlavy a únavě. Obecně mu byly připisovány samé blahodárné účinky (z dnešního pohledu téměř nepochopitelné). O pár let se nový nápoj dočkal bublinek a na začátku 20. století se do něj přestal přidávat kokain. Neškodná koka se však stále do Coca-Coly dodává.

Coca-Cola se postupně stala celosvětově nejoblíbenějším nealkoholickým nápojem. Jistě potvrdíte, že je sladká – pro někoho dostatečně, pro jiného příliš. Vesele byste o tomto mohli polemizovat s obyvateli Latinské Ameriky, kteří do Coca-Coly musí ještě přidávat velké množství cukru, aby jejich  jazyku lahodila.

Velmi oblíbené jsou různé pokusy s Coca-Colou. Nejznámější je exploze za pomoci Coly a mentos. Co se však stane, necháte-li v lahvi s limonádou působit trochu mléka? Neočekávejte, že navzdory hnědé barvě a obsahu kofeinu (i vzdáleně podobné chuti) si pošmáknete na „jiném“ kafi s mlékem.

Nic takového. Možná vás výsledek odradí od dnešní sklenky.

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]