Share

 

 

Ten den, kdy mě pan Penumbra přijal, se po mé zkoušce v lezení na žebřík postavil za pult, podíval se na mě zářivě modrýma očima a řekl:

„Toto zaměstnání má tři pravidla, všechna velmi přísná. Nepřistupuj k nim lehkovážně. Zaměstnanci tohoto obchodu dodržují tato pravidla už skoro celé století a já nedopustím, aby se teď porušila. Zaprvé: musíš tady být vždy přesně od desíti večer do šesti do rána. Nesmíš přijít pozdě. Nesmíš odejít dříve. Zadruhé: nesmíš tyto svazky prolistovávat, číst nebo je jakkoliv jinak zkoumat. Jsou vyhrazeny pouze členům. To je všechno.“

Vím, na co myslíte, desítky nocí o samotě a nikdy ses tomu nesnažil přijít na kloub? Ne, nepokusil jsem se o to. Jsem si jistý, že pan penumbra tu někde má kameru. Kdybych do některé knihy jen kradmo nakoukl, přišel by na to a vyhodil by mě. Spousta mých kamarádů letěla z práce, ani nemrkli. Celé podniky, celé části země končí a zavírají. Nechci bydlet ve stanu. Já tuhle práci potřebuju.

Navíc je tu třetí pravidlo, které kompenzuje to druhé:

„Musíš vést pečlivé záznamy o všech transakcích. Čas. Vzhled zákazníka. Jeho rozpoložení. Jak o knihu požádal. Jak ji přijal. Jestli vypadá, že má nějaké zranění. Jestli má za kloboukem snítku rozmarýny. A tak dále.“

Za normálních okolností by takový požadavek na zaměstnance asi zněl hodně děsivě. Ale za těchto okolností – půjčování prapodivných knih prapodivným učencům uprostřed noci – se to zdá být zcela přiměřené. (strana 26 – 27)

Webdesigner Clay Jannon po ztrátě zaměstnání nemůže najít práci. Není to nikterak snadné v době recese.  Proto, ač nemá zkušenosti s prodáváním knížek, přijme místo nočního prodavače v knihkupectví pana Penumbry. V knihkupectví pracují tři muži – záhadný pan Penumbra, majitel, jenž slouží ve dne, odpoledne na čtenáře čeká doktorand na Berkeley, student archeologie Oliver Grone, v noci pak již zmíněný Clay. Do obchodu nechodí mnoho zákazníků, Clay v něm bývá po celou noc víceméně sám, jen tu a tam dorazí záhadný badatel, kterému podle podivného klíče Clay vydá jednu z prapodivných letitých knih skladovaných v podivné místnosti v zázemí. Z těch knih, které má zapovězeny a které smí předat jen členům jakéhosi klubu.

Je jasné, že nakonec zvídavý nováček na popud svého spolubydlícího, který jej v knihkupectví navštíví, do zapovězených knih podívá, zjistí, že jsou zašifrované. To podnítí jeho další kroky. Musí přece zjistit, co se v těch podivných letopisech píše, kdo jsou oni záhadní lidé, kteří si pravidelně tyto knihy půjčují, co v nich hledají a jakého klubu jsou vlastně členy. A tak Clay šplhá po regálech, jak slíbil panu Penumbrovi a s pomocí veškerých dostupných „moderních“ prostředků se snaží rozlousknout záhadu vskutku středověkou. Brzy odhalí, že se jedná o něco opravdu „velkého“.

Robin Sloan vystavěl svůj román Nonstop knihkupectví pana Penumry na střetu starého s novým, aby ukázal všem, kdo na to zapomínají, že je třeba v životě dodržovat kontinuitu, že ne vše staré je k zahození. Jeho brilantní vypravěčský um nás ponoří až po krk do děje.  Napínavý příběh z knihkupectví musí ocenit každý pravidelný čtenář, kterého přenese od slov k technickým novinkám, i milovník moderních technologií, jehož přiměje nahlédnout do regálů knihoven a knihkupectví. V působivém románu najdeme spoustu tipů ke čtení, spoustu podnětů k přemýšlení. Autor je výtečný vypravěč, dokáže zcela upoutat čtenáře svým živoucím a citlivým textem.

Je jedinečné sledovat boj soudobých technologií s pohádkovým kouzlem starých knih. Na konci příběhu pak mnohý z nás zalituje, že takové tajuplné knihkupectví nemá poblíž, že není členem podobného společenství, které by hledalo po staletí poselství věčnosti, jež do šifer vložil jejich zakladatel. Inteligentní příběh zvoucí do světa fantazie vychází ve velmi kvalitním překladu Petry Jelínkové.

Robin Sloan: Nonstop knihkupectví pana Penumbry

Host 2013

Zdroj: www.hostbrno.cz

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]