Share

Je rok 1785. Ambiciózní mladý inženýr z Bellême Jean-Baptiste Baratte se uchází v Paříži s doporučením hraběte de S. o práci u dvora. Ve Vesailleském palácie ho přijme sám ministr a zakázku opravdu dostane. Jenže ne takovou, jakou ve skrytu své duše očekával. Místo aby budoval skvostné stavby, musí provést demolici hřbitova i kostela. Zbourat místo s místním označením Neviňátka. Plochu má venkovský inženýr vyčistit a nachystat pro stavbu tržnice, ostatky mrtvých přestěhovat na dvorem určené místo. Přeplněný a špatně ošetřený hřbitov zamořuje okolí zápachem, je příčinou řady nemocí. Tady už jen psychicky labilní kněz se snaží uhájit své výsostné teritorium, přestože kostel je dávno zrušený a na hřbitově se léta nepohřbívá.

 

Lafosse vstane ze stoličky. Z hlubin kabátu vytáhne složený zapečetěný list papíru a potom měšec. Obojí podá Jeanu-Baptistovi. Jean-Baptiste se mu ukloní, ještě hlouběji se ukloní ministrovi, pozpátku dojde ke dveřím, otočí se a odejde. Muž, který tu seděl s ním, je pryč. Byl to také inženýr? Onen Jean-Marie Lestingois, o kterém se zmínil ministr? A pokud by se sluha se zažloutlýma očima podíval nejdříve na něho, byl by teď úkolem zničit hřbitov pověřen on? (strana 21)

Jean-Baptiste obdrží finanční prostředky, má volnou ruku, jak se zakázkou naloží, jen musí předkládat jednoznačné vyúčtování všech proinvestovaných peněz. Dohlíží na něho ministrův muž, člověk s nepříjemným vzhledem jménem Laffose. Baratte se pustí do práce a brzy se kolem něho vyrojí „pomocníci“, kteří si chtějí tu i onde ukousnout z „koláče“. On sám bere své pověření jako velkou výzvu. Vidí se jako „spasitel“, který odebere pařížské čtvrti otravné břemeno, jež ji sužuje. Přesto ho někteří místní nevítají s otevřenou náručí. Zdejší obyvatelé si svůj domov neumí představit bez kulis hřbitovní zdi a věží kostela, bez stálého vlastně už typického zápachu.

Mladého muže čeká rok perné práce, překvapivých událostí, nových známostí, nečekaných útoků na vlastní osobu, touhy a lásky.  Ten rok je naprosto odlišný od všech, které dosud prožil. Za rok se změní – dozraje. Z vesnického „balíka“, kterého se snaží mnozí ošidit, vnutit mu módní styl a módní chování, se stane sebevědomý muž. Díky nepříjemné zakázce si uvědomí, že nepotřebuje okázalé výstřední šaty, do nichž ho navlékli „takypřátelé“ dřív, než se trošku zorientoval v místních poměrech, a nekonformní styl života, aby byl sám sebou, aby vzrostlo jeho sebevědomí.

Román Čistý je sledem myšlenkových pochodů mladého muže, který se z malého města dostává do velkoměsta pulzujícího idejemi revoluce. Hlavní hrdina se jakoby sleduje zvenčí – hodnotí svá rozhodnutí, činy, události, snaží se vše podrobně rozebrat, zaškatulkovat. Při návštěvě rodného města, kterou po čase prožitém v Paříži uskuteční, zjistí, že se ocitl v jakémsi meziprostoru – je cizincem doma i tam.

Přestože není zpočátku jednoduché se do příběhu začíst, brzy přijmete poklidný tok myšlenek a informací, stanete se přítelem Jeana-Baptisty, budete mu držet palce, aby zakázku dokončil a příliš nenaletěl lichometníkům, aby překonal fyzický útok na svou osobu a uzdravil se, aby byl vyslyšen tou, kterou si vybral.

Průběh událostí jednoho roku se odvíjí bez přehnaně velkých otřesů, řadu událostí lze předvídat – tím autor především svého čtenáře lapil a uvěznil nad stránkami. Najednou jste součástí děje, jste jedním z Pařížanů té doby. Věřte, že při odkrývání společných hrobů téměř ucítíte mrtvolný zápach a po vražedném útoku na hlavního hrdinu vás bude bolet hlava stejně, jako musela bolet jeho. Je přímo geniální, jak dokonale prostými výrazovými prostředky vtáhl nás, čtenáře, Andrew Miller do své knížky. Historický román Čistý vyšel v překladu Tomáše Kačera.

„Tato kniha je dílem tvořivosti, která spojuje skutečné a smyšlené, ačkoliv kostel i hřbitov Neviňátek skutečně existovaly a vypadaly podobně, jak je popisuje příběh. Dnes je ze hřbitova k vidění pochopitelně jen málo, zbývá pouze malé náměstí obklopené restauracemi a fast-foody v blízkosti podzemního nákupního centra les Halles. Stará kašna, Italská kašna, byla v devatenáctém století přemístěna do středu náměstí, lidé si u ní domlouvají schůzky a zmožení nakupující si k ní chodí sednout a odpočinout. Kosti od Neviňátek jsou k vidění v pařížských katakombách, kde se k nim později připojily kosti z dalších hřbitovů: nespočet lidských ostatků uložených v tisících metrech vlhkých chodeb hluboko pod velkoměstským dopravním ruchem. Oběti Teroru, který se rozpoutal pár let po zničení Neviňátek, jsou prý také schovány ve starých štolách lomu. Nad vchodem do katakomb je vyrytý nápis: ‚Aréte!C’est ici ľEmpire de la Mort.‘

Tržnice Neviňátek, která vznikla na místě hřbitova, byla definitivně uzavřena v roce 1858.“

(strana 353)

Andrew Miller (*1960) se narodil v Bristolu, pobýval ve Španělsku, Japonsku, Irsku a Francii a nyní žije v Somersetu na jihozápadě Anglie. Jeho první román Ingenious Pain (Důmyslná bolest, 1997, česky Mladá fronta 1999) získal beletristickou cenu James Tait Black Memorial Prize, mezinárodní literární ocenění International IMPAC Dublin Literary Award a italskou cenu Premio Grinzane Cavour. Od té doby napsal pět dalších románů včetně knihy Oxygen (Kyslík, 2001), která se v roce vydání probojovala do užší nominace na Whitbreadovu cenu a Man Bookerovu cenu. Za román Čistý získal cenu Costa za nejlepší knihu roku 2011.

Název: Čistý

Autor: Andrew Miller

Překladatel: Tomáš Kačer

Vydalo nakladatelství: Host – vydavatelství, s. r. o., 2013

Zdroj foto: www.hostbrno.cz

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]