Spisovatelka Renata Štulcová nemlsá a nejraději relaxuje v přírodě…

Renata Štulcová je autorkou Rafaelovy školy – právě teď se čtenářky (ale určitě i čtenáři) radují z třetího dílu o Marině Fialkové, která je dcerou vílí královny a obyčejného člověka. Marina prošla tercií, už ví, jaké to je být vílou, nágou a faunkou. Pořád však netušíme, kdo ji tak ukrutně nenávidí, proč se množí útoky na ni. Jak dlouho nás bude ještě autorka napínat? Když nevím, zeptám se. Tady jsou Renatiny odpovědi na mé zvídavé dotazy:

Renato, Marině bude brzy patnáct let. Kdy už alespoň naznačíš, kdo ji ohrožuje na životě?

Napínat vás všechny budu až do posledního dílu, tedy do Marininých devatenácti let. Určitě vložím do textu mnohé nápovědy, jak to už v detektivkách bývá. Něco jsem už prozradila v prvních třech dílech. Věřím, že hodně čtenářů si vytvoří svoji teorii, kdo ta postava může být a jaké jsou její motivy. A jak to je a kdo z vás je talentovaným detektivem, se ukáže v posledním, osmém dílu.

Třetí kniha Rafaelovy školy je objemnější, než předchozí dvě – znamená to, že faunkou jsi byla raději než vílou s motýlími křídly či hadem v podobě nágy?

Kdybych si mohla vybrat, čím bych chtěla být, tak opravdu nevím. Objemnost knihy je způsobena dvěma příčinami: V každém dílu Rafaelovy školy hraje Marina se školním divadlem jednu z her Williama Shakespeara a ta hra se vždy nějak dotkne přímo příběhu Rafaelovy školy. V prvních dvou dílech to byl dotyk jen letmý, zato v třetím dílu se Shakespearův Sen noci svatojánské přímo prolnul s dějem. Proto je kniha objemnější. Druhou příčinou objemnosti knihy je fakt, že Marina dospívá a zažívá ve škole nezbytné akce jako třeba lyžařský výcvik, přitom se zároveň učí do hloubky pracovat s přírodou. A o to vše jsem nechtěla čtenáře ochudit.

Nebála ses, že čtenářkám se nebudou líbit metamorfované podoby jejich hlavní hrdinky? Vílou by asi chtěla být každá – ale teď třeba faunkou s rohy a kozími nožkami…

Musím přiznat, že jsem o tom ve chvíli, kdy mě námět na příběh přepadl a já ho rozvíjela, na tohle ani nepomyslela.  A zřejmě šťastně jsem zvolila jako zástupce říše faunů sympatického Puka, kterého si čtenáři tak oblíbili, že jim pak říše faunů už ani nevadila. Navíc na fauny jsme zvyklí z filmů a knih o Narnii. Když jsem jezdila s prvním dílem po besedách, děti na fauny vždy reagovaly pozitivně.

Marina je v tomto díle pěkně mlsná, „jako koza“, mlsáš ráda?

Málokdy.  A když už, tak mlsám většinou ořechy a popíjím miniaturní šálky kávy. Spíš pořád popíjím slabé bylinkové čaje a zelený čaj, v létě i vodu. Pak už nemám místo na mlsání.

V každém díle dáváš prostor nejen napětí a lásce, ale zabýváš se i ekologickými náměty – Marinina třída třídila papír, věnovala se životu syslů, teď zachraňuje les – velmi zajímavým způsobem – kde jsi na tento způsob záchrany lesa narazila?

To jsem jednou roku 1997 takhle viděla v knihkupectví malou knížečku od Francouze Jeana Giona – Muž, který sázel stromy. Jak jsou někde stromy, hned mě přitáhnou. Tudíž i knihy o stromech mě zajímají. Tahle malá novela mě uchvátila. Jak dokáže člověk zachránit les bez toho, aby musel zakládat všelijaká sdružení, řešit byrokracii, tisíce předpisů. Prostě pomůže přírodě přirozeným způsobem a příroda se pak celá zregeneruje. Novela podtrhuje, jak jsou stromy důležité pro celkové fungování krajiny. Jean Giono knihu napsal dokonce už roku 1953 a v Marinině příběhu znovu ožívá po dlouhých šedesáti letech. Možná se jednou budou čtenáři Rafaelovy školy divit, že jsem si Muže, který sázel stromy nevymyslela, až na něj narazí v knihovně.

Budeš podobný projekt realizovat s vlastními žáky? Myslím, že lesy kolem Křivoklátu by se radovaly.

Jo, jo, radovaly by se. Bylo by to krásné, ale takový projekt bych nestihla při tom pracovním zatížení organizovat.  Jako úspěch u žáků považuju aspoň to, že jsem je po letech naučila, aby do krabice připravené ve třídě na jakékoli papíry, neházeli zbytky svačin a igelit.

Z dosud tří vydaných dílů dýchá krásný vztah k přírodě, co dává příroda přímo tobě.

Příroda je naše kolébka, jsme její součástí. Pro mě je naprosto nezbytná. Když jsem od ní odstřižena v nějakém přetechnizovaném místě, necítím se zrovna nejlíp. A co nejrychleji se pak vracím.

Marině je čtrnáct, prožívá lásky, pozoruje svět dospělých, který mnohdy nechápe, chová se jako správná náctiletá. Jistě její chování a jednání, ale i jejích spolužáků v Rafaelově škole, máš vypozorované ze školy – nebojíš se, že se někteří z tvých někdejších či současných žáků v některé z postav poznají?

Původně jsem si myslela, že se poznají a budou reagovat. Ale naprosto mě dostalo, že moji žáci Rafaelovu školu čtou, ale nepoznávají se v postavách. Těm postavám jsem samozřejmě změnila jména a ono to děti mate.  Někdy po mně loudí, abych jim prozradila, kdo je kdo. Ony se samy nepoznaly, učitelé, moji kolegové je však v postavách poznávají.

Jaká jsi byla ve čtrnácti letech? Byla jsi puberťák „na zabití“?

 Ani ne, já jsem pořád něco konala a dělala, na hlouposti nebyl čas. Takže bych řekla, že to se mnou jakž takž šlo.

Ale ještě přejděme k tvému příběhu, který vyšel letos na jaře – Slovo paměti. Opět mne přesvědčil, že jsi mistryně pověstí a bájí. Prozraď, kde jsi čerpala inspiraci k pověstem o Konstantinovi a Metodějovi?

Než jsem se vrhla na samotné psaní pověstí, dostala jsem od archeologa Mgr. Miroslava Vaškových, Ph.D. ze Slováckého Muzea v Uherském Hradišti seznam odborné literatury, který se týkal období Velké Moravy a obou bratrů. Prostudovala jsem snad několik tisíc stran textů, četla literární památky v cyrilici, abych se aspoň malinko pokusila proniknout do 9. století a pochopila pohnutky obou bratrů, jejich hrdinství, které jen nutily neustat v započaté práci.

Čím je tvůj pohled na tyto věrozvěsty, jejichž výročí příchodu na Moravu letos slavíme, jiný, oproti tomu, co jsme se učili, jak se o nich píše v médiích i publikacích?

Při studování odborných materiálů jsem narazila na několik věcí, které jsou stále podávány trochu jinak. Konstantin vlastně určil způsob, jak se budou slovanské jazyky zapisovat. Dodnes tím způsobem píšeme, přestože používáme jiné grafické značky, než vynalezl on. Ono totiž nešlo o vynález přímo písma, jako o nalezení pravidel o měkkých a tvrdých souhláskách. On kromě jiného přišel na problematiku tvrdého a měkkého y a i. Když se podíváme do staroslověnských slovníků, klidně z nich můžeme vybrat vyjmenovaná slova. Běžný občan, který se do hloubky nezajímá o historii, netuší nic o krutosti bavorských biskupů, kteří dokonce na Metoděje vzali bič a pak ho krutě věznili v jámě na odpadky.  A vztah mezi Svatoplukem a Metodějem? Bez spolupráce s Metodějem a bez jeho diplomatických schopností u papeže by se Svatopluk nestal králem, s Metodějovou pomocí vytvořil velikou říši. Bez nich by se Morava prostě Bavorům neubránila. Je zvláštní si uvědomit, jak dva vzdělaní lidé z Konstantinopole ovlivnili běh dějin ve středu Evropy.

Tvoje čeština je bohatá, inspirativní, hladící po duši ve všech knihách. Dokážeš se vždy vcítit do jazyka té které doby. Jde ti to jedna dvě nebo je to dřina?

Než se vrhnu do psaní, hodně si o té době načtu a potom prostě pokračuju a vyprávím svůj příběh. Jen samozřejmě musím balancovat mezi jazykem té doby a srozumitelností pro dnešní lidi. Ačkoli v případě cyrilských památek je zarážející, jak hovořili pro nás přirozeně. Řekla bych, že nejpodivněji a nejvíce šroubovaně se psalo v době pobělohorské.

Jak víš, mým favoritem v řadě tvých knih je Růže a krokvice, zaslechla jsem, že míří za hranice Čech, je to pravda? Pochlubíš se nám?

Je to pravda. K mému velikému překvapení se kniha zalíbila v Bulharsku a bude vydána jedním sofijským nakladatelstvím.  Jsem za to moc ráda, v takové náhody jsem ani nedoufala.

Na závěr bych se ještě vrátila k Marině Fialkové – kam nás zavede čtvrtý rok školy, které říši se budeme věnovat tentokrát?

Čtvrtý díl se bude jmenovat Šupiny nymf a zavede nás, jak je zřejmé už z názvu, do vodního světa. Zase bude nejen zaláskovaný, ale taky plný tajemství a ekologie, Marina se spolužáky se pustí do záchrany určitého živočišného druhu. Chystám v něm i něco psychologického, ale nechci předbíhat.

Děkuji za rozhovor a jdu dumat, kdo to tu Marinu Fialkovou ohrožuje, mám několik tipů, ale…

Jana Semelková

Zdroj foto – www.rafaelovaskola.blog.cz a archiv autorky

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]