Jana Semelková,  Knihy,  Ženy

Deset let otcovy „lásky“ – deset let týrání a zneužívání. Recenze: Imámova dcera.

Hanah Shah prožívala od pěti let něco, co si mnohá z žen neumí a ani nechce představit. Poté, co se jí podařilo utéct z rodiny, v níž nepoznala pocit bezpečí a lásky, rozhodla se pomáhat obdobně postiženým ženám a svůj příběh napsat. Pravdivě napsat. Ze stránek knihy Imámova dcera tryskají prostá slova bez příkras. Ale tady nejde o stylistiku, tady jde o život takový, jaký také může být.

Toto je pravdivý příběh – i když některé detaily, které by usnadňovaly identifikaci, byly kvůli bezpečnosti změněny – a není v žádném případě znevažováním islámu všeobecně… Jde o osobní líčení, jsou to tedy mé vlastní životní zkušenosti, a zabývá se způsobem, jakým je islám praktikován v mé komunitě, jak jsem toho byla svědkem během dospívání… 

Autorka vyrůstala v pákistánské komunitě žijící v Anglii, její otec v této komunitě byl a dosud je uznáván a ctěn. Jako zbožný imám (islámský duchovní, znalec koránu) požívá veškerých výhod – všichni očekávají, že bude spravedlivý a podle svatého písma dobře rozhodne, dobře poradí. Navenek se tento muž opravdu jevil jako lidumil. Jakmile však zavřel dveře svého příbytku, stal se z něho násilník a hrubián. Svůj neskonalý a vždy přítomný vztek si vybíjí na ženě a později na nejstarší dceři. Ta se mu totiž postavila, se vzdorem pětiletého dítěte ho požádala, aby maminku nebil. Od té doby jeho pěsti a nejen ony, patří už jen tělíčku malé dívenky. A maminka? Ta jako kdyby se stáhla a byla vděčná za to, že rány neschytá ona.

Hannah je zmatená, chtěla by lásku otce a dělá vše pro to, aby s ní byl spokojen. Přesto ji čekají jen nevlídná slova, urážky, bití a znásilňování. Otec tvrdí, že vše, co dceři dělá, je trest za její bezbožnost a hříšnost. Jak si s tímto faktem má poradit malé dítě? Je jasné, že dívka brzy přijme tuto „pravdu“ – cítí se být špatnou, poznamenanou. Ale Hannah se nikdy nezlomila úplně. Pořád věří, že se něco stane, že její utrpení skončí…

V šestnácti letech dívka našla azyl v naprosto odlišné komunitě. Pomohla jí učitelka náboženství ze střední školy. Dívka najednou viděla, jak jiné mohou být vztahy v rodině. Konečně si přečetla korán v angličtině (do té doby se učila z paměti jeho pasáže tak, jak jí byly předříkávány) – jak zjistila, mnohé neznala, o mnohém její otec nehovořil, mnohé zamlčel či překroutil. Uvědomila si hrůzu demagogie a zároveň už nechtěla být muslimkou. V okamžiku, kdy se přimkla ke křesťanství, přijala víru svých zachránců a konvertovala k němu, rodina se jí zřekla a celá komunita se postavila proti ní. Vždyť uvrhla rodinu do hanby. A hanba ta je víc než rodinné násilí!

Dnes pomáhá podobně týraným ženám žijícím v uzavřených komunitách v Anglii. A není jich málo. A také napsala knihu – knihu, která má pomáhat ostatním, která pomohla i jí. Díky tomu, že vypověděla vše o hrůzných deseti letech svého života, dokázala odpustit tomu, který ji nadosmrti poznamenal. Dokázala odpustit svému otci. Tyranu, dogmatikovi, odpůrci demokracie žijícímu z demokratické pomoci hostitelské země – jak typické pro řadu fanatiků.

Na mne nejhrůzněji zapůsobila ona bezbřehá soudržnost komunity. I když někdo v ní žije běžný život z pohledu lidí mimo komunitu, v okamžiku „ohrožení“ zmlkne i on. Všichni v komunitě považují pravdu za hanbu a najednou uznávají tyranii za výchovu. I ti, kdo se zdají být rozumní, najednou „zhloupnou“. Přes oči a uši se jim přetáhnou klapky – nevidí, neslyší! Spravedlnosti se týraný nedovolá. Hanba rodiny, víry je nad zločin.

Hannah byla statečná. Unikla a dnes je sama oporou těm ženám, které to nemají v takových komunitách lehké. Jenže svou zpovědí si pěkně zavařila. Jde jí o život…

Jak to napsat, aby to nevypadalo jako scény z hororu? Možná to nedokážu. Dokážu to jen vylíčit tak, jak to bylo, a doufat, že mi uvěříte, že takový byl doopravdy můj život.

Kniha Imámova dcera je velmi náročná na čtení. Autorka si na nic nehraje. Nejde jí o senzaci. Poctivě líčí vše, co se jí stalo v prvních šestnácti letech života, konstatuje, vysvětluje, odpouští… její vyprávění je nestylizované, často opakuje myšlenky, vrací se dokola k některým událostem. Rozhodně to není stylisticky uhlazený román. Je to výpověď – výpověď, která varuje před fanatickými dogmatiky. A je jedno, k jaké ideologii se hlásí. Jsou totiž nebezpeční úplně všichni!

Hannah Shah (jméno je pseudonym) se narodila v islámské rodině žijící ve Velké Británii. Vystudovala religionistiku, v roce 2008 se provdala a žije v jižní Anglii. Pomáhá ženám, které se stejně jako ona staly obětí týrání.

Název: Imámova dcera. Pravdivý příběh dívky, která unikla hrůzám minulosti

Autor: Hannah Shan

Překladatel: Marcela Nejedlá

Vydáno: 2012

Vydalo nakladatelství: Ikar

 Zdroj foto:  Euromedia group

Share

Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.

Share
error: Obsah je chráněný autorskými právy