Share

Linda Bress Silbert, Ph. D., Alvin J. Silbert, Ed. D. Proč chytré děti dostávají špatné známky. Co rodiče potřebují vědět a co mají dělat

Proč chytré děti dostávají špatné známky? Chytlavý titulek, že ano? Čekáte jasnou a konkrétní odpověď? Ale ta není tak jednoduchá jako samotná otázka. Důvodů může být totiž celá řada.

Jako většina rodičů přejeme svým dětem to nejlepší. Aby byly zdravé, šťastné, sebevědomé, úspěšné. Chceme po nich, aby si plnily své úkoly a nosily dobré známky ze školy. Není to však vždycky tak snadné. Důvody, proč chytré děti dostávají špatné známky, mohou být různé. Od nízkého sebevědomí až po přetížený týden, kdy vedle školních povinností mají ještě řadu dalších aktivit. A k tomu se mohou přidat i vysoké nároky rodičů, problémy se spolužáky a tak dále.

Řada věcí je na nás, na rodičích.

„Zdaleka ne všichni rodiče se zajímají o vzdělání svých dětí. Mnozí se domnívají, že je top pouze práce učitelů, ředitelů a členů školní rady. Je to ale vaše práce. Vy jste rodiče. Ať se vám to líbí nebo ne, čas a úsilí, které vložíte do vzdělání vašeho dítěte, zásadně ovlivní jeho výsledky,“ uvádí Al Roker v Předmluvě knihy.

Být rodičem, je něco nádherného a neskutečně náročného. Přebíráme břímě zodpovědnosti a ne vždy za to sklízíme adekvátní odezvu.

Zdravé sebehodnocení

Snad nejvíc při budování zdravého dětského sebevědomí se po nás chce notná dávka trpělivosti. Nepodceňovat schopnosti dítěte, ale ani nenadhodnocovat. Nepřehánět jeho důležitost. Zdravé sebehodnocení je nenahraditelný aspekt lidského vývoje a růstu, ve škole i mimo ni.

Rozdíl mezi pravým a nabubřelým sebehodnocením ukazuje výstižná bajka o myši u psychiatra.

Myš se chtěla zbavit strachu z koček, a tak přišla k myšímu psychiatrovi. Psychiatr myš ujistil, že je silné a mocné zvíře, které se nemusí poddávat svému strachu. Myš pokračovala v návštěvách psychiatra každý týden a vždy byla chválena za svou sílu a schopnosti. Když po posledním sezení odcházela, cítila se tak sebejistě! Za chvíli potom, co myš odešla, šla kolem kočka a… ham! Víte, co se asi stalo… (22)

Podporujeme své dítě a dáváme si pozor na to, co říkáme. Když mluvíme, naše děti mohou přijímat zprávy, o nichž ani netušíme, že je vysíláme. Může zaslechnout rozhovor s přítelem. Po telefonu často vyřkneme „nevinné“ věty („On je tak líný“, „Já z něho zešílím“), které však dojdou k dětským uším a zabolí.

Autoři publikace doporučují:

Pokud jste hrdí na své dítě, nepředpokládejte, že to ví. Dejte mu to najevo slovy a činy.

Když mluvíte k dítěti, používejte konstruktivní (nedestruktivní) jazyk.

Používejte jazyk, který zvyšuje sebehodnocení.

Když opravujete dítě nebo ho něčemu učíte, mluvte na něho s respektem. Nenadávejte mu.

Prokazujte k dítěti stejný respekt, jaký od něho očekáváte.

Dávejte pozor, aby se vaše dítě v rodině necítilo odstrčené.

Nezapomínejte, co se dítě naučí doma, často také používá mimo domov.

A mnoho dalších rad.

Proč mi dítě lže?

Častým důvodem ke lhaní bývají domácí úkoly. Stávají se jedním z největších zdrojů problémů jak pro děti, tak pro rodiče. Jsou příčinou mnoha rodinných konfliktů, kdy se balancuje od jednoho extrému do druhého. Důvody, proč dochází ke sporům, mohou být různé. Pro dítě může být domácí úkol těžký, zmatečný, nebo naopak příliš lehký a nudný. Dítě může být nepořádné: donese knihu, ale už ne zadání či obráceně. Neumí si většinou správně rozvrhnout úkoly, a tak často se kloní k lhaní. Při dělání domácích úkolů může být také dítě rušeno hlukem domácnosti, nebo se cítí osamělé a tak dále.

Ke lžím a podvodům mohou ale často dohánět děti i jejich vlastní rodiče. Někteří se až příliš aktivně zapojují do domácích úkolů svých dětí. Patříte-li do některé z této skupiny, měli byste zapracovat na změně svého chování:

Rodič perfekcionista – všechno chtějí mít perfektně vypracované a jejich děti se bojí dělat úkoly ze strachu, že se nebudou rodiči líbit.

Rodič „vrtulník“ – uveďme si to na příkladu: rodič vyžaduje, aby dítě mělo nad každým „i“ tečku a každá čárka měla své správné místo a vůbec nedávají dítěti prostor pro jeho seberealizaci. Dávají mu tak najevo, že není schopno samo dělat úkoly.

Rodič „Pandora“ – dítě takového rodiče tají úkoly, kterým nerozumí, protože kdyby se zeptalo rodičů i na nějakou maličkost, otevře tak Pandořinu skříňku. Rodiče v dobrém úmyslu vysvětlit dítěti daný problém zabřednou do neuvěřitelných detailů; místo několika sekundové odpovědi si dítě musí vyslechnout dlouhý proslov.

Někdy i dobře mířená rada ve svém důsledku se může míjet účinkem, protože způsob našeho jednání nemusí být dítěti srozumitelný. Každý rodič se minimálně jednou, ale věřím spíš tomu, že mnohokrát setkal doma s problémy, které se z jeho pohledu zdají být naprosto banální. Pro dítě jsou to však někdy těžko překonatelné Mount Everesty. Pochopení a srozumitelný přístup, zvyšování zdravého sebehodnocení, to vše by mělo ze strany rodičů přicházet v konstruktivní formě.

Pokud i u vás se nafukuje „papiňák“ k prasknutí, nebo se obáváte, že by s nástupem dítka do školy mohly vzniknout určité problémy, mohla by se vám hodit právě tato příručka Proč chytré děti dostávají špatné známky, plná různých příkladů z běžného života, typických překážek a způsobů řešení.

Vydalo nakladatelství Edika.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu