Share

Synonymem pro sebevědomí je sebedůvěra, tedy důvěra v sebe sama, ve své schopnosti, ve svou lidskou hodnotu a význam. Dále přesvědčení o tom, že jednám výrazně častěji správně než nesprávně. Pokud chybuji, je pravděpodobné, že budu schopen chyby opravit a napravit jejich důsledky. Jde o opak úzkostné nejistoty, podceňování se, rozpaků, obav z neúspěchů a jejich nenapravitelných následků. Zdravé sebevědomí je přiměřená míra sebevědomí, která usnadňuje život jedince. Člověk se sám hodnotí přiměřeně možnostem a situaci. Nepodceňuje se, zná svou cenu. Nenechá si namluvit něco jiného. Respektuje zájmy a potřeby druhých lidí.

Stručný pohled od minulosti

Lidská paměť, založená třeba jen na ústním podání, trvá několik generací zpět. Úvahy o postavení dětí přetrvávají v dostupné formě zhruba od konce 19. století. Pro kázeň, řád a pořádek ve výchově to byly zlaté časy. Míra poslušnosti a úcty projevované rodičům bývala s dneškem nesrovnatelná. Nad sebevědomím dítka se tehdy nikdo nezamýšlel.

Dvacáté století místo drilu přináší vědomou kázeň. Náhradou za slepou poslušnosti je podřízení se vědomé autoritě. Tělesný trest se stále nezavrhuje. Neměl by ale být mstou, nýbrž s rozmyslem použitým krajním prostředkem.

Dvacátá léta minulého století jako by chtěla zapomenout na hrůzy války a užít si svobody. Jistá volnost je dopřána i dětem. S fašismem ale přichází jiný systém výchovy: zbožštění řádu, pořádku, pravidelnosti. A na druhé straně citová odtažitost. Žádné pohlazení, co nejméně chovat. Vzít dítě do své postele je riziko a snad i hřích. Požadavek přesných pevných zásad. V dobovém tisku lze najít vedle článků brojícím proti rozmazlování dětí mazlením a nedostatkem kázně reklamu na plynové masky všech velikostí, včetně dětských.

Později v komunistických zemích se opět přehodnocuje výchova. Mluví se o blahodárnosti kolektivu už od narození. Zapovídají se fyzické tresty, stále jsou však k nim lidé tolerantní. V rodinách je vidět nárůst předstírání, jako by se všichni drželi hesla: „držet pusu a krok“.

Pak přišel zlom. V současné době se snažíme v dětech povzbudit zdravé sebevědomí, jsme otevřenější, své způsoby výchovy můžeme konfrontovat se styly chování v jiných částech světa.

Výchova je důležitá od samotného narození

Na výchovném stylu v rodině velice záleží již od začátku dětského vývoje. Bezprostředně je tak například spoluvytvářen charakter, ovlivňován temperament, styl komunikace, odolnost vůči stresu, vyrovnanost. Úspěšná výchova je záležitost prováděná spontánně, ovlivněná nejen povahou rodičů, ale i jejich osobními zkušenostmi. Vtisk osobních zážitků z dětství je podstatný i tam, kde s výchovnými postoji svých rodičů nesouhlasíme. Přesto žádný výchovný postup neskýtá naprostou záruku úspěchu. Některé postupy jsou statisticky vzato výrazně úspěšnější než jiné. To je vše. Úspěšnost způsobů výchovy je ovlivněna řadou faktorů i vlivů. Platí, že „když dva dělají totéž, nemusí to být totéž“.

Lze vymezit tyto základní typy výchovy:

autoritativní – příkazy, zákazy, potlačení spontaneity dítěte, přísná kontrola bez sebemenší diskuse

laxní – nezájem až lhostejnost, jasná preference především osobních zájmů

ochraňující – bývá vlídně autoritativní. Dítě nadměrně chrání, brání psychickému i fyzickému otužování, příliš je váže na vychovatele, zbytečně umetá cestu životem.

volná – naprostá, dlouhodobá shovívavost, přijetí málem jakýchkoliv aktivit dítka.

perfekcionistická – tlak působí na to, aby se dítko chovalo co nejlépe, jak je možné, a splnilo všechny zadané úkoly.

Výchovné typologie jsou ovlivněny různými autory a mohou se lišit a rozšiřovat svůj seznam. K tomu je možné prostudovat práce jednotlivých psychologů, nebo zestručnění a vytyčení nejdůležitější bodů, jež jsou rovněž uvedeny v této publikaci.

Stejná výchova se na dětech může projevovat různě. Podle statistiky asi 40 % dětí spadá do rámce snadno vychovatelného typu. 10% dětí jsou obtížně vychovatelné. Přibližně 15 % dětí se pomalu přizpůsobuje, spíše mají sklo k mrzutosti než k optimismu a sebevědomí mají spíše nižší. Zbývající přibližně třetina dětí nepatří mezi jednoznačně vyhraněné; reprezentují různou míru kombinací předchozích typů.

Tělesné tresty

Každý způsob výchovy ovlivňuje psychiku dítěte a rovněž také tělesné tresty. Není jednoznačná hranice mezi ještě přijatelným a již nepřijatelným trestem. Navíc si trestající nemusí být ani vědom, že svoji reakci přehnal. Tělesný trest vyvolává nejen fyzické, ale i psychické trauma s výrazným dopadem na psychiku. Psychologie mimo jiné popisuje obranný mechanismus ztotožnění se s agresorem. Může se projevit i tím, že dítě převezme svůj negativní obraz vykreslený trestajícím otcem a matkou. Je pak takřka nemožné být zdravě sebevědomý. Ztotožněn s agresorem se projevuje i ve vztahu k druhým lidem – agresivním chováním vůči slabším doma, venku i ve škole. Dítě, je-li trestáno, potřebuje mít pocit, že je trestáno oprávněně.

Dítě s nízkým sebevědomím však může vyrůst i ve výchově, která nepoužívá tělesné tresty ani typickou šikanu. Vše je možné uskutečnit tzv. „v rukavičkách“ a takřka neprokazatelně. Existují určité formy komunikace, které můžeme používat i ne zcela vědomě. Je jich celá řada, například skákání do řeči (nechceme slyšet do konce, co chce dítě říci, známe odpověď, doplňujeme), dominance (direktivně určené téma rozhovoru: teď se budeme bavit o tom, o čem chci já, ne o tom, o čem chceš ty), ironie, které dítě v určitém věku nerozumí a tak dále a tak dále.

Není snadné vychovat sebevědomé a zdravé dítě, když si neseme řadu břemen z vlastní výchovy, mnoho zlozvyků a k tomu nám v lecčems hází klacky pod nohy naše povaha, nálada, zdravotní stav apod. Přesto na nás, na rodičích, záleží nejvíce, jsou-li naše děti šťastné, jak se vyvíjejí a jací z nich vyrostou dospělí (i když přesto s určitou rezervou). Prostudujte si další informace z knihy od Tomáše Nováka, Jak vychovat sebevědomé dítě. Můžete tak najít některé i nevědomé nedostatky vaší výchovy, které kladou vašemu dítěti překážky ve zdravějším vývoji.

Informace vycházejí z knihy: Tomáš Novák, Jak vychovat sebevědomé dítě. Grada 2013.

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu