Share

To alespoň tvrdí propagátoři Dukanovy diety. Je to hit poslední doby, má nadšené zastánce, má i kritiky. Zda je či není dobrá tato metoda hubnutí, posoudit neumím – nejsem dietolog. Mohu jen odhadnout, zda se dá podle ní jíst a nestrádat. Z pohledu boubelky, vypadá přijatelně a asi se při ní až tak nehladoví. Nezdá se mi ani zanedbaná žádná důležitá složka stravy, takže by neměla přinést zdravotní potíže.

O metodě hubnutí Dr. Pierra Dukana si přečtete spoustu informací na internetu, můžete si pořídit i celou knížku, podle tvrzení na knižní obálce to bude vaše poslední dieta, kterou kdy budete držet, pak už budete krásná/ný do konce života. Francouzi ji údajně drželi v tajnosti roky!

Mně se do ruky dostala knížka, ve které se o dietě dozvíte jen základní informace. Jejím hlavním obsahem je soubor receptur na zdravá, lehká a dietní jídla. A hlavně – lehce zhotovitelná! Je prima, že každá receptura uvádí dobu přípravy a dobu tepelného zpracování, aby si člověk ujasnil, do čeho jde. Jinak kniha vypadá úplně stejně jako každý další soupis návodů, jak uvařit jídlo. Možná někomu (stejně jako mně) budou chybět fotografie hotových pokrmů, aby pak mohl posoudit, zda to, co vzniklo v jeho kuchyni, je totéž, co popisuje receptura. Ale to je opravdu jen malá nedokonalost jinak v dokonale zpracovaných a srozumitelných popisech, jak na to správně jít.

Co víc psát ke knížce receptů? Snad jeden z nich uvést, aby se vidělo, že?

LETNÍ NÁDIVKA – 8 porcí

Příprava: 30 minut –  Tepelná příprava: 1 hodina

Ingredience:

1 kg zelených fazolek
1 mrkev
1 řapík celeru
1 cibule
5 snítek estragonu
½ lžičky oregana
8 plátků šunky (krůtí nebo kuřecí)
4 vejce
1 nízkotučný tvaroh
bílé víno, vinný ocet

Postup:

Zelené fazolky 15 minut vaříme v nezakrytém hrnci ve směsi vody, bílého vína, trochy vinného octa a koření.

Omyjeme mrkev, trochu rozmělníme řapík celeru a oloupeme cibuli. Nasekáme v robotu. Nasekanou směs 10 minut restujeme na mírném ohni na pánvi s nepřilnavým povrchem. Zelené fazolky necháme okapat a nakrájíme je na kousky. Přisypeme je na pánev s nasekanou směsí a za občasného míchání dusíme na mírném ohni, dokud fazolky nepřestanou pouštět vodu. Přidáme nasekaný estragon a oregano.

Formu na biskupský chlebíček (o objemu 2 l) vyložíme papírem na pečení, který musí na delších stranách přečnívat. Do formy rozložíme 6 plátků šunky tak, aby se částečně překrývaly a přečnívaly přes okraje. Na šunku rozprostřeme zeleninu.

Předehřejeme troubu na 180 °C (stupeň 6).

V misce rozšleháme vejce s tvarohem. Osolíme, opepříme a opatrně nalijeme na zeleninu.

Překlopíme přečnívající okraje šunky, pokryjeme zbývajícími dvěma plátky šunky a nakonec zakryjeme kusem alobalu. Pečeme 1 hodinu ve vodní lázni.

Necháme vychladnout a pak uložíme na 4 hodiny do chladničky.

Dobrou chuť.

 

Dr. Pierre Dukan

Dukanova dieta ve 350 receptech

Přeložila Eva Maršíková

Vydalo vydavatelství NOXI, s. r. o., Bratislava, 2013

 

Zdroj foto: www.noxi.sk

Jana Semelková

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se