Share

Adventus = příchod, odtud advent = doba čekání na příchod Spasitele. Čas předvánoční, novodobě spojen se shonem, nákupy vánočních dárků, gruntováním domácnosti, zvýšeným stresem a napětím všude kolem nás a v nás. Místo tichého zastavení, naslouchání, těšení se na příchod něčeho opravdu vzácného, většinou zůstává stres, shon a pocit, že něco musíme stihnout do konce roku. Proč? Copak v lednu už slunce nevyjde? Bude konec světa? Kvůli účetní uzávěrce? Aby bylo víc dárků a lépe uklizeno než loni? Kam se chceme dohnat?

Opravdu si neuvědomujeme, jak si škodíme? Nenapadne nás, že tempo nelze zvyšovat do nekonečna? Že naše tělo nebude souhlasit s přepínáním, stresem a špatným zacházením? Jaký div, že právě před Vánoci často řádí chřipky ve velkém. Kdy jindy by se jim mohlo tak dobře dařit, než právě v čase, kdy se snažíme zvýšit tempo na maximum, ignorovat své potřeby, omezit odpočinek, zdravý spánek, sport.  A to vše jménem „klidných Vánoc“?  Dává vám to smysl?

Nebuďte na sebe oškliví, mějte se rádi, starejte se o své zdraví, dokud je čas. Nikdo to za vás neudělá. Jen vy sami. Zastavte se, zklidněte tempo, pohlaďte duši pěknou knihou nebo koncertem, seřaďte své priority a nedůležité odhoďte. Někdy se to podaří včas, někdy jsou okolnosti příliš vemlouvavé, že si ani nevšimneme a už je pozdě. Jsme zaseknutí v soukolí událostí, jež nás válcují a vláčí a není čas na nic. Až nemoc nás zastaví.

Naše tělo vyprodukuje nemoc, aby nás ochránilo před námi samotnými a před dalším a dalším stresem, který by už mohl být fatální.

Takto chytře bylo naše tělo stvořeno. Chráněno, oživováno, poháněno vitální silou, která řídí jeho homeostásu a zdá se být natolik inteligentní, že brání naše tělo i před námi samotnými. Neustále se snaží vybalancovat naši duševní a tělesnou rovnováhu tak, aby dostala všechno, co nám může škodit nejdále od centra.

Centrum našeho já – to je naše duševní zdraví, prožívání pohody, radosti a štěstí.  Co nejdále – znamená k co nejméně život ohrožujícím stavům. Proto, když se oslabíme stresem, který působí v samém centru naší bytosti, onemocní tělo. Je to vlastně vzkaz našeho těla – tohle mi nedělej, na tohle nejsem stavěné, to by nedopadlo dobře.

Jakmile k tomu dojde a my onemocníme, není dobré nadopovat se chemií a pokračovat v běhu. To pak dříve či později vede k vážným nemocem. Mnohem lepší nápad je zavčas poslouchat své tělo a léčit jeho vitální sílu. Jak? Nepřepínat se, a když už je zapotřebí nějaká léčba, tak sáhnout po celostní homeopatii, která umí vyladit naši vitální sílu, a tím obnovit pořádek v našem těle a navrátit nám zdraví.

Každý člověk je jiný, individuální, svůj a stejně tak by se k němu mělo přistupovat, i když onemocní. Má-li být léčba co platná, je třeba zvolit individuální celostní léčbu, která plně pokryje odlišnosti a rozdílnosti lidí a bude schopná jemně, ale trvale navrátit zdraví. Ze své pozice souhlasím, že touto léčbou homeopatie zcela jistě je.

Proto, dříve, než vás tělo zastaví nemocí, zastavte se sami a naslouchejte jeho potřebám. Je to vaše tělo – na tomto světě jiné nemáte a mít nebudete, buďte na něj hodní.  Netrapte ho chemickými léky a nepřetěžujte ho. Dejte mu, co potřebuje. Odpočinek, dobrou stravu, dostatek spánku, málo stresu, sport. A když už se něco pokazí, dopřejte mu celostní medicínu, která mu může opravdu pomoci a ne jen Paralenem, srazit teplotu a hurá do práce!

Krásný, pohodový advent a ještě krásnější vánoce 🙂

 

Petra Cihlářová

www.homeopatie-praha.com

foto legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
foto legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz
foto legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz