Ivana Hutařová, Jedna vražda stačí. Matylda na stopě 1. Nakladatelství JaS, 2011.

Matylda je čerstvá důchodkyně. Její děti jí zaplatily výlet na Istrii, ale poklidnou dovolenou si u moře zrovna neužije. Hned z kraje se z ní stane takové sociální fluidum. Možná proto, že je na dovolené osamělá, nebo spíše že má s sebou fenku Dorotku, přitahuje pozornost okolí a nalézá nové přátele.

Společník pes bývá snadnou návnadou v navazování nových kontaktů, i když to člověk ne vždy mívá v úmyslu. O co více na sebe upoutá pozornost, když se nepřímo „nachomýtne“ ke dvěma mrtvým.

Dovolená se skutečně nestane odpočinkovou oddechovkou. Nejprve je to zraněný muž u lesíka, kterého krátce na to někdo zavraždí. A o několik dní později pak zemřelá turistka z Čech. Matyldu často přepadá strach, hodně přemítá o věcech, které se udály krátce předtím, a má pocit, že všude kolem ní jsou podivné záhady. A není divu! Jede na dovolenou do zahraničí a setkává se zde s nenáviděnou bývalou nadřízenou, kterou neviděla již několik let. A pak s mladou dívkou, která ji tolik někoho připomíná (nechci napovídat, ale rovněž má hodně co dočinění s dávnou minulostí v Matyldině vlasti).

Matylda získala srovnání se slečnou Marplovou, postarší dámou z románů Agathy Christie, která se proslavila i ve filmové roli jako jakýsi amatérský detektiv z malé vesničky St. Mary Mead. Nicméně mě Matylda hodně připomněla rovněž Angelu Lansbury z To je vražda, napsala. Sic se Matylda (alespoň prozatím) nevěnuje psaní detektivek, přesto měla s knihami hodně společného. A navíc stejně jako Angela Lansbury, kde se objeví, tam jsou mrtví. Ona samotná však s jejich smrtí nemá nic společného. Nicméně buď je znala, nebo jiné zainteresované do událostí. Začátek knížky také asociuje s Účastníky zájezdu.

Matylda nepátrá, nehledá důkazy, jen se tak nějak připlete k „prekérní“ situaci a pak ji rozebírá se svými přáteli či jen sama se sebou. Aby okolnosti byly čtenáři zřejmější, často se jí i neznámí lidé sami důvěrně svěřují se svými dlouhými příběhy. A přitom Matylda chce být ve skutečnosti jen na dovolené. Měla si přece odpočinout a připravit se na přechod do důchodu! Perfektně laškuje sms zprávami po mobilu se svým mužem, který si s ní bohužel nemůže užívat tyto vzrušující chvilky. I po tolika letech je jejich vztah zdravě živý a otevřený.

Matylda na stopě je příjemnou oddechovou knížkou, která mimo jiné ukazuje mezilidské vztahy a souvislosti v průběhu toku času. Jakákoliv vzpomínka na někoho může být kdykoliv v budoucnosti znovu oprášena a přidána do další časové linky. Jak hodně jsme minulostí ovlivněni k vytváření nového příběhu či pokračování nějakého starého? Obrousil čas starou zlobu a jsme schopni úplného odpuštění? Či jen lhostejnosti?

Nakonec ani Matylda nedokázala říct nahlas to, co jistě v minulosti natisíckrát chtěla, aby si její bývalá kolegyně uvědomila. A už nebude kdy si promluvit.