Share

Monika Petrlová, Hafni! A jiné povídky. Nakladatelství JaS. 2011

„Hafni,“ vyhrkla a svérázně na něj nasedla. Při pohledu zespod mu její rozšířené nosní dírky připomínaly prázdnou elektrickou zásuvku.

Zvláštní, pomyslel si. Za ta léta společného soužití se jejich láska postupně převtělila do její dvojité brady, jeho pleše, jejich vrásek, jeho pivní pneumatiky a dalších drobných estetických odchylek, které s sebou postupně přivál čas. Rád ji zlobil, obzvlášť v posteli. To nic neměnilo na tom, že si lepší ženskou po svém boku (momentálně na svém podbřišku) snad ani přát nemohl.

„Mamino, mamino,“ polechtal ji na prsu, „že já blbec tenkrát bláhově sliboval v nemoci i ve zdraví, v bohatství i v chudobě…, kdo moh tušit, že za pár let budeš nosit bombarďáky, který se běžně šijou na míru siamským dvojčatům…“

„No dovol,“ ozvala se dotčeně a symbolicky mu vlepila pohlavek. „Mám začít já? Jo? Jo? Mám začít? Mám donést ty tvoje patery kalhoty, co mi čekají na šicím stroji na přešití knoflíku? Mám najít na půdě tvoje svatební tesily? Mám…“

„Ale no tak,“ pohladil ji po rameni, „vždyť víš, že tě jenom tak zlobím a že…“

Monika Petrlová vám nabízí dvanáct povídek z obyčejného života. Možná v nich najdete některé ze svých zkušeností a zážitků, třeba si zavzpomínáte na dávné chvilky. Jsou tak lehké, obyčejné a všední, že máte pocit, jako by autorka s vámi seděla v obýváku na kafíčku a vyprávěla vám je. A najednou je konec. Žádné velikánské závěry a ponaučení se nekonají. Někdy dokonce máte pocit, že by ten příběh měl nějak pokračovat, že takhle se přece nedá skončit. Ale to už je na vás, na čtenářích. Nechali byste hlavní hrdiny v takové situaci nebo je ve své fantazii posunete dál, aby se již vyhnuly chyb nebo se dvojnásob spálili?

Je čas dovolených. Můžete se na chvíli zastavit v tomhle parném létě pro pár krátkých příběhů ze života. Jako by jste koukali sousedům do oken. Možná se trošku škodolibě pousmějete, nebo vám přijde některých líto. Ale život jde dál…

KJARA

  1. Renata says:

    Přesně tak, naprosto trefný titulek. Povídky jsou jakobyste opravdu koukali sousedům do oken… Tak reálné, až se člověk musí zamyslet nad tím homo sapiens, jakýže je to vlastně živočišný druh…

Comments are closed.