Názor: Čtou nebo nečtou? Aneb kulturní bloggérská revoluce (?)

Stále se mluví o tom, že děti a mládež málo čtou. Jak vnímáte tento problém vy? Podle průzkumů skutečně děti do čtení nejsou tak „zažrané“, jak bychom si představovali, a mnohé děti také odpoví na dotaz, proč nečtou, že je to „nudí“. Ale nevzniká tady nakonec úplně nový fenomén? Jakási „kulturní“ bloggérská revoluce?

Jako nekonečná kritika se dětem předkládá, že jejich rodiče více četli, zatímco tyto děti tráví více času u počítače. Ale upřímně, ruku na srdce, milí rodičové, četli jste skutečně všichni hodně a poctivě? Moc dobře si pamatuji, jak mnozí kluci se vždy smáli, že skončili u „Malého Bobše“ či u „Čtyřlístku“.

Je také pravda, že ještě na začátku devadesátých let jsem viděla v metru snad každého druhého člověka číst knížku, později je vystřídaly zdarma rozdávané noviny Metro a před nedávnem, když jsme s dětmi přijeli do Prahy, v podzemní dráze četl jen jeden člověk, byl to německý turista a právě pátral v česky psané mapě. Bylo to pro něho velké dobrodružství.

Děti jsou kritizovány, že příliš času tráví u počítače.

Musíme uznat, že to je bohužel pravda. Neboť za „našeho“ mládí taková záliba neexistovala. Na druhou stranu ze své zkušenosti vím, že u počítače tyto děti sedí v případě, že je venku ošklivé počasí či si pozvou kamarády a kamarádky do bytu a už jsou ve věku, kdy je hraní s panenkami a autíčky neláká. Mohou sedět a klábosit a nebo si právě usednout k počítači a spolu překonávat různé překážky v hrách. Starší děti pak tráví čas u chatování nebo bloggování.

Možná se musíme jen připravit na to, že přichází nová kulturní revoluce, nová vlna. Lidé nečetli knihy odjaktěživa a v různých historických etapách patřilo čtení a psaní jen určité sociální skupině a obyčejného člověka odvádělo od práce. Čtení však pozvedává kulturu člověka a národa, zvyšuje slovní zásobu a rozvíjí intelekt. Nicméně je stále nutné v sebeobraně se obhajovat dostatečným množstvím čtiva tím, že se doma budou hormadit vážené tlusté svazky knih? Chci tím říci, že existují i jiné alternativy čtení, které splňují všechny výše uvedené skutečnosti.

Právě dostupnost bloggování snadno dovolí, že si každý člověk může sám vytvářet texty, být spisovatelem a básníkem. Vezměte jen ten rozdíl před pár lety v porovnání se současností! Kolik na světě a také v Česku existuje blogů! Kolik lidí píše, tvoří své deníky, zaznamenává myšlenkové pochody, skládá básně, svěřuje se se svými dovednostmi a kolik skýtá komentářů a odkazů na podobné další blogy! (A nepočítám do toho degradovanější formu útržkovitých informací v podobě chatu či komunikace na sociálních sítí, u nichž však na druhou stranu konfrontace názorů rozvíjí také myšlení)

Možná je kritika dnešních dětí a mládeže předčasná. Pokud nebudeme přehlížet novou „laickou spisovatelskou“ vlnu, pak mládež skutečně hodně čte a dokonce píše, ale vše se to pomalu odehrává a rozvíjí na jiném základě. Soubor určitých bloggových prací by klidně vydal na zajímavou povídkovou i obsahově ucelenou knížku, román, novelu, básnickou sbírku!

Pravda, některé blogy jsou plné chyb a často ne zrovna kvalitních textů, ale všechno to postupně roste a vyvíjí se. A je to znát i na textech po několika měsících či letech. Jsou již jiné a kvalitnější a i člověk dozrává. Vždyť k blogům často vprvopočátku usedají ještě “děti”, které se tak časem a cvikem stylisticky trénují a jejich práce se postupně mohou vytříbit ve skutečně pěkná dílka.

Musíme se prostě připravit na to, nebo bez zardění rovnou vzít v potaz, že literární útvar se rozrostl o nový lidový fenomén a neměl by být degradovaný jako ne-literatura.

Sára Resslová

čtení legální fotografie z fotobanky www.pixmac.cz