Sloupky Sáry Resslové
-
Názor: Čtou nebo nečtou? Aneb kulturní bloggérská revoluce (?)
Možná je kritika dnešních dětí a mládeže předčasná. Pokud nebudeme přehlížet novou „laickou spisovatelskou“ vlnu, pak mládež skutečně hodně čte a dokonce píše, ale vše se to pomalu odehrává a rozvíjí na jiném základě. Soubor určitých bloggových prací
Mohlo by se vám také líbit
Postavila jsem se na váhu a šly na mne mdloby.
Sloupky Sáry Resslové: Chtěli byste návrat doby před roke 1989?
-
Sloupky Sáry Resslové: Chtěli byste návrat doby před roke 1989?
Kolem nás jsou lidé, kteří neustále na něco nadávají, a málo jich, kteří se dokáží radovat z každodenních všedních věcí. Křik bývá však slyšet na rozdíl od spokojeného úsměvu. Tak nějak si na to člověk zvykne, ale nedávno jsem poznala jednu mladou ženu, jejíž křik je
Mohlo by se vám také líbit
Názor: Čtou nebo nečtou? Aneb kulturní bloggérská revoluce (?)
Postavila jsem se na váhu a šly na mne mdloby.
-
Vánoce, Ježíšek a drahé marketingové reklamy. Originalita nejspíš žádná nepřijde.
Ruční práce a hledání originality začínají být stále více trendy. V přeplněných supermarketech se na vás ze všech stran valí spousta na první pohled vyhlížejících perfektních věcí, které na vás se stejnou vehementností ulpívají z televizních obrazovek, billboardů či jiných forem propagace. Jsou naprosto cool. Už nejsou skvělý, už jsou prostě „cool“ – I swear.
-
Pozor na 11. listopad – svět se zbláznil a moje děti taky
Dnešní den byl neuvěřitelně náročný a vyčerpávající. Dvouletého syna jako by chňapla hyperaktivita a starší dceru naopak ukňouranost a hysterie. Manžel pochopil, že je potřeba zvednout kotvy a šel se nadýchat čerstvého vzduchu dříve, než zapadne do hospůdky, kde už toho kyslíku moc nebude. Proč byl dnešní den tak zapeklitě krutý? Vždyť tu máme takové krásné datum. 11. listopadu. Svatý Martina na bílém koni nepřijel. Tedy ne aspoň u nás v nížině. Bylo chladno, mokré silnice a za okny ještě včera zlatá bříza nás dnes ráno probudila holými ucouranými větvemi.
-
Kojení – požehnání nebo peklo?
Vrátím se ještě k tomu kojení. Na fotkách novopečené maminky s dítětem u hrudníku vypadají velmi dojemně. Těšila jsem se na ty pocity. A musí to být vlastně pro naše matky, dnešní babičky takové zvláštní. Když jsme byla mrňata, bylo kojení považované za nevyhovující. Obecně se tvrdilo, že dítěti nepřináší plnohodnotnou stravu. K jeho zdravému růstu poslouží jedině sunar. A ten byl navíc na předpis. Takže zatímco se ženám přirozeně dělalo mléko v prsou, jejich novorozeňata ležela ve společných místnostech a řvala hlady. Sestry je přivážely jako stroje k doplnění paliva v pravidelných časových intervalech. Copak někdo může mít hlad v předem stanovenou hodinu? Někdo slupne jabko a vydrží půl dne, někdo půlku kuřete a má hlad…
-
Postavila jsem se na váhu a šly na mne mdloby.
Postavila jsem se na váhu a šly na mne mdloby. Mám pocit, že se buď něco „v Matrixu porouchalo“ a je mi předkládána rapidně nežádoucí realita, nebo jsem fakt tlustá. To je pořád řečí, že kojení vede k hubnutí! Ale kdo proklamuje tyhle věty? Vrtalo mi to hlavou – že by jen zdravotní sestry v porodnici? Kdo skutečně zhubnul po kojení? Bledě závidím těm holkám, co mají štíhlost už nějak geneticky zakódovanou. V jídle se neomezují a ani neví, co je to omezování. Ať jim vykládáte o svých problémech cokoliv, ony vám prostě nerozumí. Tváří se, že ano, ale žijí úplně někde jinde. Duchem na jiné planetě. Pokračujte ve čtení zde
