Share

Četli jste? Mýty o předškolní výuce jazyků aneb „Chudáčku, ty už se učíš anglicky?“ – část 1.

Mgr. Magda Bílková

Neopodstatněný pesimismus

1. Rodiče jsou příliš ambiciózní a zbytečně zatěžují výukou jazyků příliš malé děti.

Je prokázáno, že období největších jazykových možností je mezi 2. a 8. rokem života. Dítě je totiž zhruba od 18 měsíců věku geneticky naprogramováno osvojit si řeč, přičemž tato schopnost se nenávratně vytrácí okolo 7. až 8. roku života. Přesto optimální věk pro zahájení vzdělávání se v cizím jazyce nebyl nijak oficiálně stanoven. Rozhodující je metoda výuky a čas, který je tomuto věnován. Nejvhodnější pro výuku v mateřské škole je forma hry s využitím metod odpovídajících vývojovému. období předškolního věku. Hra, činnost a aktivní zábava jsou podmínkou pro dosažení pozitivních výsledků. Pokud předškolní zařízení tuto metodiku využívá a děti přichází denně do styku s rodilým mluvčím, dochází k přirozenému procesu „učení se“, které dítě nikterak nezatěžuje.

2. Malé dítě se nemůže efektivně naučit cizí jazyk.

Nejdříve je potřeba vyjasnit si dva pojmy: výuka versus osvojování.

S procesem VÝUKY bychom u malých dětí těžko uspěli. V průběhu výuky dochází ke korekci chyb a výsledkem tohoto procesu je znalost jazykových forem. Když se děti věnují angličtině jednu hodinu týdně a učí se pojmenovat např. strom, hračku, zvířátko, ale nemají možnost jazyk ve správné formě „naposlouchat“, pak je pravda, že se cizí jazyk nemohou efektivně naučit. Rozhodně ale je to cesta, jak jim usnadnit výuku v pozdějším věku. Cizí jazyk jim pak již nebude připadat tak cizí.

Na druhou stranu OSVOJOVÁNÍ je přirozená cesta přijetí určité formy používáním jazyka pro smysluplnou komunikaci. Klíčové je tu slovo „přirozená cesta“. Ke správnému osvojení dojde buď v rodině, kde alespoň jeden rodinný příslušník je rodilý mluvčí anebo toho lze dosáhnout v zařízení, kde děti mohou během dne průběžně tento jazyk slyšet v běžných situacích. Podmínkou ovšem je kvalifikovaný pedagog s perfektní znalostí jazyka.

3. Dítě se má nejdříve pořádně naučit jeden (mateřský) jazyk a pak teprve se učit další.

Toto je pravda, pokud mluvíme o výuce cizího jazyka. Pokud se však jedná o osvojování, pak děti, které se s angličtinou v mateřské škole setkávají při běžných hrách a aktivitách, jsou na konci svého předškolního období schopné komunikovat mezi sebou i s učiteli už z velké části v angličtině, i když se doma mluví výhradně česky. Těchto výsledků je možné dosáhnout, pokud výuku v předškolním zařízení vede buďto český učitel s perfektní znalostí jazyka nebo rodilý mluvčí s odpovídajícím pedagogickým vzděláním. Děti mezi oběma jazyky přepínají automaticky, v každém prostředí používají odpovídající jazykové prostředky. Zjednodušeně se dá říct, že vnímají angličtinu jako „svůj školkový jazyk“. Podobně je to v bilingvních rodinách, kdy dítě rozumí oběma rodičům, i když každý mluví jiným.

Pokud se mi tímto textem podaří zmírnit přehnaná očekávání rodičů od výuky cizích jazyků předškoláčků a zároveň předám trochu optimismu odpůrcům předškolního vzdělávání v cizích jazycích, budu to považovat za úspěch.

Více o možnostech předškolního vzdělávání dětí v cizích jazycích se rodiče mohou dozvědět v projektu www.zazitek-ze-skolky.cz, jehož součástí je i zážitkové téma, jak se děti předškolního věku dorozumívají v zahraničí. Autoři vítězných příběhů získávají každý měsíc pohádkové odměny.

 

 

Zdroje: Názory, které nepředstavují vlastní zkušenosti, jsem čerpala z publikací PaeDr. Moniky Černé, PhD z Katedry anglistiky a amerikanistiky, Fakulty filozofická, Univerzity Pardubice a Kateřiny Smolíková z Metodického portálu pro předškolní výuku.

Autorka: Mgr. Magda Bílková