Share

„Tak pojďte dál, děti, pojďte,“ zval nás děda. „Mouchy sice zrovna spěj, cvičili jsme je celý dopoledne, tak jsou chudinky ouplně ubzikaný, ale určitě nám něco zazpívaj.“

Uvnitř jsme nestačili čubrnět. Strouhanka měl v domě snad úplně všechno, co šlo ochočit. Na pivních flaškách bylo natažený lanko, kde balancovaly dvě myšky s maličkýma deštníčkama, kousek od nich tancovala žába polku, v krabičce od sirek zápasili lesní mravenci, oblečený jako sumo bojovníci, a v rohu na ježkovi cvičila veverka svoje fakírský umění. To všechno zcela nezúčastněně pozorovala přes obří sluneční brejle tříbarevná kočka, která měla na hlavě helmu z želvího krunýře.

„Paráda!“ mlasknul Vřeteno. „Pánové, tohle je hotová pokladnice nápadů!“

„Pojďte, pojďte,“ popoháněl nás děda. „Zkouším s velkým sborem, tak musíme do stodoly.“ Otevřel dveře a nám spadla čelist!

Ve stodole stálo veliký pódium, na kterým spalo asi milion much, každá na provázku různý barvy, to podle toho, k jakýmu hlasu patřila.

„Děvenky, vstávat!“ zatleskal hlasitě děda. „Máme hosty, tak jim předvedeme, co jsme se zrovna naučili!“ pak popadnul provázky, rozdělil si je podle barev mezi prsty a začalo vystoupení.

Co vám budu povídat, byla to úplná paráda! Nejdřív na mouchy zahrál Mouchy krásné, mouchy mé, pak nějakou trampskou Mouchy těžší to maj a na závěr operní árii z Mouchy Bystroušky.

„Nebyla to náhodou liška?“ mumlal Vášnivý, ale dědek se na něj podíval tak, že Vášnivý jen zakoktal, že si právě vzpomněl, že to byla jasná moucha, už podle uší a ocásku, a že se moc omlouvá. To dědu uklidnilo a prudkým trhnutím dohrál árii do konce.

(Ukázku naleznete na stránkách 46-47)

Brzy se dozvíte o knížce Jak se zbavit Mstivé Soni více…