Petr Šabach, Máslem dolů: budete se smát, ale bude vám i trpko.
Petr Šabach, Máslem dolů. Paseka 2012.
Tohle si pamatuju přesně… Když to Muhammad Atta napral s Boeingem 767 do severní věže Světovýho obchodního centra, byli sme já a prezident Bush mladší začtený do pohádek. Já do Žabákovejch dobrodružství Kennetha Grahama, von do Velmi hladový žížaly Erica Carlea. Já ve svým krámku, který mu říkám antikvariát, von ve škole ve floridský Sarasotě, kde předčítal dětem. Stojím a říkám si: „Fajn, žabák se bude Míšovi určitě moc líbit…“ a v tom se do krámu vřítí Evžen, můj přítel a domácí v jednom. Vletí ke mně jen v nějakým tričku a spodkách a huláká: „Ty vole – a je to tady! Válka!!!“ a já se jen krátce zasměju, protože vím, že Evžen má právě dneska svý šedesátý narozeniny, a v momentě, kdy se ho chystám zeptat, kde se stačil tak brzo zřídit, na mě zakřičí, ať nečumím a pustím si televizi {…} „Ty vole! Tohle je válka! Normální válka! Napadli Ameriku…“ Jenže já pořád nevím kdo. Rusové? A tak se otočím na Evžena a říkám: „Rusové?“ a von, aniž by se na mě podíval, tak volá: „Hovno Arabáci!“ (6-7)
Přiznám se, že Petr Šabach je můj nejoblíbenější autor. Okamžitě, jak se pustím do čtení, ponořím se do děje, jako bych tam patřila. Jsem stejný ročník, jen jsem se narodila o pět měsíců dříve. Máme toho hodně společného, jeho příběhy jsou mnohdy podobné z mého života nebo života mých blízkých. Jednou bych si asi chtěla sednout s Petrem Šabachem někde třeba u kafe a pokecat si, ale možná by z toho byl monolog, asi bych jen poslouchala.
Když čtu jeho knížky, vidím tváře, gesta, znám jejich myšlenky a všechno to nějak zapadá do lidí, kteří jsou mi povědomí.
Hlavní hrdina Máslem dolů má antikvariát, kam se uchýlil po rozvodu. Jsou to vlastně dva malé krcálky, které mu přenechal jeho kamarád Evžen, toho času čerstvý šedesátník. Evžen je malíř, ale uměl i spravit křeslo, ve kterém však nakonec jen trpce vysedává a popíjí fernet. Jednou se přiřítí a křičí na celé kolo, že je válka. Viděl záběry z 11. září. Mrakodrapy jsou v plamenech. „a já mám chvílema pocit, jestli sem se náhodou nevocit v rukopise knížky Výlet pana Broučka, tentokrát mezi teroristy, a představuju si kapitolu Pan Brouček přestupuje na islám…“ Jenže metafyzické rozpaky později přeruší každodennosti – je svědkem nevěry svého zetě, který se dušuje, že už toho nechá, ale nejspíš nenechá. Trampoty jsou i s Evženem, když se ztratí jeho „zahrádka se dvěma obrazy“. A žádná dobrá duše ani nereaguje na výzvu tohoto podivně znějícího inzerátu. Evžen už taky není žádný mladík. Doby, kdy fascinoval svět svým obrazem kostky cukru na plátně jsou pryč a nyní zápasí jen s rohlíkem a gothajem na talíři.
Celou dobu se při čtení knížky smějete. Až do jednoho okamžiku, kdy vám koutky úst silně spadnou dolů. Přichází bolest a děs a strach, jestli vnuk přežije.
KJARA
superrodina
Píši do několika médií a chci udělat maximum pro www.superrodina.cz, která by se měla stát jedním z nejčtenějších médií na českém internetu. Věřím, že i mnozí čtenáři se rádi budou spolupodílet na tvorbě tohoto specifického média.
