Nebezpečná a nepochopitelná dětská hra, která nejednou končí smrtí.

Rodičům bylo sděleno, že jejich dítě je mrtvé. Bylo uškrceno. První, co každého napadne, že došlo k brutálnímu trestnému činu. Rodiče se hroutí a uvnitř cítí vztek a chtějí spravedlnost. Dalším šokem pak pro ně musí být zpráva, že šlo „pouze“ o hru.

Stále vznikají nové a nové výzkumy, kolik dětí a proč ve Spojených státech a v Kanadě si hrají tuto nebezpečnou hru, „chocking game“.

Děti sami chtějí nebo jsou partou vyhecované, že musí zkusit zažít ten úžasný pocit, když se do mozku nažene krev a zabrání se vstupu kyslíku. Tuto euforii praktikují buď klasickým škrcením rukou, efektnější je však omotat kamarádovi kolem krku šálu, psí obojek nebo provaz.

V roce 2008 bylo zjištěno, že jen v kanadské provincii Ontario toto praktikovalo přinejmenším 79 000 studentů. O dva roky dříve vznikl jiný průzkum v americkém Ohio, který mluvil v číslech: 11 % dětí ve věku 12-18 let, 19% ve věku 17-18 let.

Nejnovější výzkum pochází z Oregonu, který probíhal mezi lety 2009-2012.  Podle různých lokalit státu se hry účastnilo od pěti do jedenácti procent dětí. Podle studie děti zapojující se do této “hry”  často zkoušejí také droy a předčasný sex a bývají agresivnější. 64 % z nich přiznalo, že hru zkusilo více než jednou, přičemž z nich více než jedna čtvrtina euforický zážitek prožila více než pětkrát a přežila. Největší zájem je mezi afroamerickými dětmi.

Odborníci varují, že je zřejmé, jakmile dítě tuto hru jednou zkusí, s vysokou pravděpodobností ji bude podstupovat dále. Tak i roste jeho pozice v dětském společenském žebříčku v dané skupině, gangu.

Smutné na tom je, že mnoho dětí tuto hru nepřežije. Ale ony varování před potenciální smrtí neberou vážně. Nicméně smrt není jediným rizikem. Může trvale dojít ke ztrátě neurologických funkcí jako jsou poruchy koncentrace, ztráta krátkodobé paměti až těžké mentální postižení. Dále ale také může dojít ke zranění v důsledku pádu nebo nepředpokládaného pohybu při škrcení. Nikdo neví, jak se bude v takových smrti blízkých momentech chovat. Může navíc tedy dojít k otřesu mozku, ke zlomeninám, rozkousnutí jazyka či krvácení z očí.

Důkazy o tom, kolik bylo dětí uškrceno v rámci hry, nejsou příliš přesné. Někdy se smrt připíše sebevraždě.

Protože tato “hra” je v Severní Americe bohužel značně oblíbená, více se proškolují učitelé, pediatři, informují se rodiče. Sledují se „podezřelé“ předměty u dětí – například přítomnost psího obojku či vodítka, aniž by doma byl nějaký pes, podezřelé chování apod. Rodiče mohou poznat, že dítě absolvovalo škrcení podle určitých znaků – budou zřejmé otlaky kolem krku, krví podlité oči, dítě se snaží  oblečením zakrýt partie krku, může působit zmateně a dezorientovaně, trpí těžkými a opakovanými bolestmi hlavy, může se také objevit podkožní krvácení v obličeji nebo na očních víčkách.

V rámci „chocking game“ vznikla i nezisková organizace GASP, která se také snaží o co největší informovat a zabránění zbytečnému úmrtí či trvalému poškozování mozku u těchto dětí a mladých lidí.

GASP nabízí toto propagační video:

Samuel volá na 911 a říká, že potřebuje pomoc. „Můj malý bratr je asi mrtvý.“ Volající strašně naříká. Samuelovi je 13 roků a je se svým uškrceným bratrem v jedné místnosti.  Paní z 911 se ptá: „OK, proč si myslíš, že je mrtvý?“

Samuel pláče a říká, že bratr má uvázané lano kolem krku a palandy. Samuelovi je také třináct roků, byli dvojčata.

Zatím poslední zveřejněný mrtví byl v sobotu 31. března. V Idaho zemřel desetiletý chlapec, který doma hrál „chocking game“. Nepobíhal někde po ulici, ale ve svém pokoji.

Doufejme, že tato nesmyslná a životem pohrdající záliba se nestane oblíbenou u vícero dětí na světě a kéž by pominula.