Mezinárodní den žen v Afghánistánu. Jsou zde ženy šťastné?

Heather Barrová, výzkumná pracovnice v Afghánistánu pro Human Rights Watch napsala pro CNN, že postavení žen za posledních deset let v této zemi se významně zlepšilo. Dříve nesměly ženy chodit do školy a často končily napopravišti za nemravnost.

Připojte se k nám na Facebook. Hledáme zajímavé fanoušky, kteří se nebojí říci svůj názor. Sledujte nové informace, užijte si články a soutěže.

V posledních letech mnoho z žen poprvé nastoupilo do školy, ženy mohou zastávat různé dříve zapovězené funkce – mohou být policistkami, vojačkami apod. Nová ústava z roku 2004 jim garantovala rovná práva a v roce 2009 se stalo násilí proti ženám trestným činem.

Právní změny však automaticky ženám nezajistily i sociální svobody. Hluboko zakořeněné tradice a stereotypy vůči ženám ve společnosti přesto přetrvávají. Stále jsou ženy obtěžované, nucené do manželství v nezletilém věku, doma trpí násilím ze strany svého manžela a okolí se proti tomu nijak nestaví. Ženy jsou vražděny a vězněny kvůli morálním zločinům jako je mimomanželský sex či útěk z domova, kdy chtějí utéct většinou právě před násilím, nuceným manželstvím a sexuálním zneužíváním (v současnosti sedí ve vězení kvůli těmto deliktům asi 400 žen a dívek).

Ženy v Afghánistánu nejsou šťastné, hledí do budoucnosti s obavami. Bojí se, že se sníží zahraniční pomoc, která sponzoruje školy a kliniky.

V Afghánistánu funguje například organizace RAWA (Revoluční asociace žen v Afghánistánu) (zde), která vznikla dávno před vstupem amerických vojsk na území Afghánistánu. Byla založena v roce 1977 jako nezávislá politicko-společenská organizace pro afghánské ženy, která bojuje za lidská práva a sociální spravedlnost v této zemi. Zakladatelky a mnohé další ženy však byly často mučeny a vražděny. Ženy v Afghánistánu bojují za svá práva již desítky let, doposud však jejich boj není zdaleka vyhrán.

Jedním z nejzajímavějších bodů jejich programu je, že Rawa od samého počátku prosazuje demokracii a sekularismus, což bychom v této islámské zemi nejspíš nečekali. Organizace pomáhá uprchlíkům, zakládala nemocnice pro děti a ženy, školy a kurzy pro chlapce a dívky.

„Americká “válka proti terorismu” odstranila v říjnu 2001 vládu Talibanu, ale tím se neodstranil náboženský fundamentalismus, který je hlavní příčinou všech našich utrpení. Ve skutečnosti… americká administrativa je nahrazení jednoho fundamentalistického režimu jiným. Americká vláda a pan Karzai většinou spoléhají na Severní Alianci kriminálních vůdců, kteří jsou brutální a misogynní jako Taliban,“ uvádí Rawa a dodává:

„Rawa se domnívá, že svoboda a demokracie nemůže být darována, je povinností všech obyvatel země, aby bojovali za dosažení těchto hodnot.“ Podle Rawy Američany podporovaná vláda je však „zapřísáhlým nepřítelem lidských práv, demokracie a sekularismu.“

Mezinárodní den žen se v Afghánistánu slaví od roku 2008 (zdroj Rawa).

V tomto týdnu vyznělo prohlášení z úst Ulemy (vládní rady), z nichž některé body ženám mohou trochu napomoci, jiné jsou však opět zarážející.

Jedním z nich je, že ženy již nesmí být dávány jako zboží, které má vyřešit spory (tzv. baad). V prohlášení se znovu připomnělo, že by ženy neměly být nuceny do manželství, že mají právo na dědictví a vlastnictví majetku.

Stále však platí, že ženy nesmí cestovat bez mužského doprovodu, neměly by pracovat a studovat společně s muži, že musí stále nosit islámský hidžáb a jsou podřízeny mužům. A prezident Hamid Karzáí vydal souhlasný postoj k tomuto prohlášení.

V Afghánistánu mají tedy ženy smíšené pocity: na jednu stranu naděje z roku 2009, kdy Karzáí podepsal zákon, kterým se trestá páchání zločinu na ženách, na druhou stranu aktuální prohlášení stále ponechává ženy v pozici druhořadých méněcenných osob; rovněž nepříjemný je i jím podepsaný zákon pro menšinu – šíity – kde platí, že muž dokonce může ženě odepřít jídlo, jestliže ona mu odepře sex, že děti patří výhradně muži, že žena musí muže požádat, bude-li chtít nastoupit do práce apod.

Některé ženy se podle Heather Barrové obávají, že Karzáí bude stále a stále ustupovat, až nakonec uzavře kompromisní spolupráci s Talibanem. A to znamená pro ženy ještě horší budoucnost.