Share
Knihu si můžete zakoupit v nakladatelství Dokořán

Karel Stibral, Bohuslav Binka, Naďa Johanisová. John Ruskin a příroda. Nakladatelství Dokořán, 2011.

Běžné veřejnosti je jméno Johna Ruskina většinou zcela neznámé. Ve spleti mnoha dalších historických osobností se jaksi jeho jméno vytrácí a netušíte, kam jej zařadit. Přitom máte tu čest s neobyčejně nadaným uměleckým kritikem, akvarelistou, sociálním a ekonomickým vizionářem a reformátorem.

Encyklopedická příručka by mohla ještě dodat, že byl obdivovatelem a milovníkem přírody. A inspirátorem pro M. K. Gándhího, G. B. Shawa, M. Prousta, F. X. Šaldu či Karla Čapka.

A je právě hlavním záměrem autorů práce John Ruskin a příroda ukázat či připomenout světu tohoto význačného myslitele, tvůrce a i hýbatele dějin.

Matka si přála, aby se John stal knězem.

Otec ho naopak finančně podporoval v psaní. Ruskin tvořil: vášnivě psal, vášnivě maloval. Ale také upadal do depresí. První manželství mu s přítelkyní z dětství nevyšlo. Na druhé musel čekat, než jeho nevěsta dospěje. V polovině 19. století se zabýval problematikou negativity industrializace na životní prostředí. Zajímala ho taková témata, která nyní po sto padesáti letech jsou více než aktuální.

Pochopit jeho svět není jednoduché.

Jak už padla slova v knize „Pozor, tomuto pánovi je mnohem snazší nerozumět než porozumět.“ Rozvíjel nedarwinovskou evoluci přírody a ducha. Ta určuje, že míra života je dána mírou života obsaženého v daném předmětu, rostlině, zvířeti či člověku. Ačkoliv se uvádí, že člověk stojí nad přírodou, přesto příroda je naším společníkem, který nás zavazuje udělat další krok k oživení světa.

Ruskin řešil problémy mezi dobrem a zlem: zlo je podle něho reziduum dávných, smrti podřízených časů. A život je zvukem budoucnosti. Svět je v pohybu s předem garantovaným cílem, a tím je dobro.

Hory i neživá příroda – a zejména pak Alpy – se staly alfou a omegou jeho úvah o přírodě. „Hory jsou počátkem a koncem vší přírodní scenerie.“ Hory jsou jako zbytky těla země, jakou si svalovou akcí, křečovou energií, plnou výrazu, vášně a síly. Zatímco roviny jsou klidem, dávající vyniknout kráse těla, „klidně spočívajícího“.

„Mořská vlna, se vším svým účinkem, je přesto hltavá a děsivá; ale tichá vlna modravých hor se pozvedá k nebi v tichosti nekonečného milosrdenství; prvá se vzdouvá, nezbadatelně ve svých temnotách, druhá je ve své věrnosti neotřesitelná…“ (90)

Vedle všech těchto témat zmiňme ještě okrajově jeho zájem o vzdělání žen a volební práva pro ženy. Nicméně se domníval, že volební hlas by měl být určován podle věku a čistě nabytého majetku. Čím vyšší věk a větší jmění z čistých zdrojů, tím více hlasů pro jednotlivce.

Ruskin byl mužem plným tvůrčí energie. K jeho odkazům se (a mnohdy nevědomky) vracíme či obracíme i dnes. Avšak v závěru svého života už byl psychicky značně vyčerpaný, propadl silné depresi a apatii.

„Bohatství lze v konečném důsledku docílit pouze za určitých podmínek, z nichž prvořadá je víra v existenci poctivosti, ba dokonce v praktickou možnost její dosažitelnosti v praxi.“ (107)

Publikace je doplněna fotografiemi jeho obrazů, náčrtů a dalšími fotodokumenty, které mají souvislost s Ruskinovým životem nebo odkazem.

Kniha John Ruskin a příroda je značně inspirativní a plná důležitých informací a vřele ji doporučuji každému, kdo se zajímá o život Johna Ruskina, o životní prostředí, moderní malířství, historické pojetí volebního práva, o konfrontaci mezi různými evolučními pojetími (např. Darwin, Lamarck, Morgan, Ruskin) a pochopitelně pro studenty humanitních a kulturně historických studiích.