Share

Časté stěžování vězňů 21.století se ve srovnání s dávnou minulostí zdá být až malicherné. Pro tematicky velkou oblibu Velkých dějin zemí Koruny české, díl Zločin a bezpráví, se dnes letmo zaměříme na vězení a s tím související další instituce, jako mučení či pozice katů.

Už jste u nás četli:
Recenze knihy: Zločinnost a bezpráví, tematická řada.
Manželství, cizoložství a bigamie ve Velkých dějinách zemí Koruny české
Kniha je k dostání v nakladatelství PASEKA.

Není kabát jako kabát

Původně vězení sloužilo pouze jako zajišťovací vazba dříve, než proběhl řádný soud. Dlužníci byli například usazeni v černé věži Pražského hradu. V Daliborce byli již těžší zločinci. Na Brněnsku k těmto účelům sloužil slavný Špilberk. A Hrad Mírov nabýval hned dvojího využití. Jednak byl letním sídlem olomouckých biskupů, ale také kněžskou káznicí.

Ve městech se často delikventi zavírali na radnici. Tužší režim vládl v šatlavě, jejíž součástí byla pochopitelně i mučírna. A nejtěžší zločinci se zavírali do žaláře v podzemí. Těmto vlhkým temným těsným kobkám se přezdívalo „kabát“.

Pachatel si musel zaplatit za vlastní mučení a popravu

Je libo knedlo vepřo zelo nebo jen suchý chléb? Na výběr nebylo. Veškerou stravu si musel uvězněný zajišťovat sám. A tak mu příbuzní nosili stravu, a pokud nemohl pachatel sám zajistit další výdaje, rovněž je museli platit za něho. Pachatel byl také povinován uhradit všechny náklady spojené s jeho uvězněním. To znamená i část exekutivní – náklady na mučení a popravu. Často se stávalo, že po jeho smrti příbuzní dlouhá léta spláceli tyto dluhy.

Zatčení nemajetného bylo nakonec na obtíž každému. Za něho veškeré náklady a jídlo museli zajišťovat právě ti, co ho nechali zavřít.

Karty, tanec, zpěv a sex

V městských tedy lehčích věznicích se však často po libosti scházeli příbuzní. Hodovali, zpívali, hráli karty. Nezkušení nabírali od zkušených zločinecká moudra. A protože byli muži často zavíráni spolu se ženami, docházelo v kobkách (ne)dobrovolně k sexu a také těhotenství.

Housličky, kozel a španělská bota

U zostřené vazby se používala dřevěná pouta uzamčená zámkem. Byla buď jen na ruce, na nohy, nebo kombinovaná s otvorem pro krk. Těm se říkalo housličky. Když mělo dojít na výslech, mnohdy stačilo, že obviněný pohlédl na mučící nástroje, a už na sebe všechno prozradil. Někdy však navzdory upovídanosti pachatelů se přesto v útrpném výslechu pokračovalo s vědomím, že určitě se ještě najde něco dalšího, co zločinec tají. Přikládaly se palečnice, španělská bota, kloubila se ramena a další jiné klouby. Oblíbeným byl „kozel“, kdy se svázal obžalovaný do kozelce a vytáhl kladkou ke stropu. Pálili se svíčky v podpaží a konali se další bolestivá vymáhání práva.

Mučení bylo upuštěno u neslyšících, němých, těhotných žen, dětí a starých lidí.

Kat básníkem či anatomem

Trest smrti ještě nemusel znamenat skutečnou smrt. Mohl být udělen rovněž podmíněně. Pachatel byl však přesto ocejchován a často vymrskán z města. Pro muže byl určen potupný mučící „osel“, který  měl ostré hrany a způsoboval bolest na citlivých partiích. Pro ženy byla určená mučící trdlice.

Mučení bylo velmi často vyžadováno a doporučováno. Přinejmenším katy. Však to také byl pro něho dobrý zdroj příjmů. Jinak jejich život neměl zrovna na růžích ustláno. Společensky se nacházeli v šedé zóně. Bydlet mohli leda tak v hradbách města. Sňatky uzavírali jen mezi sebou a své krvavé řemeslo dědili. Vyhrazené místo měli v kostele i v hospodě. Kromě exekucí mívali na starosti odstraňování zvířecích mršin, zabíjení toulavých psů a koček a čištění odpadní jímky.

Ač na okraji společnosti ve styku s krví, násilím a smrtí, přesto mezi nimi vynikali i citliví spisovatelé, sběratelé starožitností či léčitelé.

Často je volali k sobě lékaři, aby amputovali nohu nebo ruku nemocnému. Kati patřili k velmi dobrým anatomům a šikovným napravitelům zlomenin.

 

KJARA