Share

Psi jsou našimi společníky už od dávných dob. Snáší naše rozmary a rozkazy. Mnohdy s námi sdílí mnohem více, jsou často důstojnými členy domácnosti. Pro některé lidi jsou němí psí přátelé nepostradatelnými společníky – pro lidi postižené, slepce, pro staré nebo opuštěné se stávají nejednou jedinými pojítky se světem. Poslouchají naše příběhy a monology a dívají se nám do očí, jako by rozuměli. Jejich empatický výraz je vždy nezapomenutelný.

Balto

Balto – pes hrdina

Tento pes, vůdce psího spřežení, si největší lidské zásluhy zasloužil v roce 1925, kdy se na Aljašce spolu s lékaři snažil zachránit lidi v oblasti, kde vypukl záškrt. Zdravotníci potřebovali protijedy, aby mohli zabránit šíření infekce horních cest dýchacích.  Dostupné látky byly velmi vzdálené, proto zdravotníci museli spoléhat jen na psí spřežení. Jejich práce pomohla zachránit mnoho lidských životů. Kvůli extrémnímu chladu byly jiné způsoby dopravy nemožné.

Balto byl oslavován jako hrdina. Má dokonce svou sochu v Central Parku v New York City.

Lajka

Lajka – psí kosmonaut

Svět si pamatuje Jurije Gagarina jako prvního člověka, který v roce 1961 vstoupil do vesmíru. Ale na Lajku se už tolik nevzpomíná. Hrdinkou proti své vůli se stala v roce 1957, kdy byla vyslána do neznámých prostor vesmíru. Lajka byla obyčejným voříškem, mix teriéra s ještě kdoví-s-čím, sebraná z moskevských ulic. A přitom se toto obyčejné psisko zapsalo do historie. V ruské družici Sputnik 2 se Lajka stala globální celebritou. Kromě odvahy však ochránce přírody vzpouzel vztek – Sověti od prvopočátku ani neplánovali, že a  jak by se Lajka mohla bezpečně vrátit na Zem. Zemřela po čtyřech dnech v satelitu v důsledku přehřátí a její ostatky byly spáleny spolu se Sputnikem 2, jakmile se vrátil do zemské atmosféry.

Stubby

Stubby – ochránce vojáků

Tento nečistokrevný pitbul se propašoval na bojiště první světové války ve Francii a stal se maskotem 102. pěší jednotky. Pomáhal svým lidským přátelům tak, že je včas varoval před plynovým útokem, aby si mohli obléknout plynové masky.

Stubby je bez diskuse ideálním pátracím a záchranářským psem. A jako pes byl dokonce povýšen na seržanta.

Hachiko

Hachiko – nejvěrnější pes

Hachiko, Akita inu, patří v historii k nejvěrnějším psům. Hachiko se setkával se svým majitelem každý den v tokijské stanici Shibuya, když se jeho páníček vracel domů. V roce 1925 však majitel psa zemřel a už se nikdy domů nevrátil. Nikdy už nepřijel do Shibuyi. Ale Hachiko to nevzdával. Každý den v ten samý čas běžel na nádraží a čekal. I když si ho vzali noví majitelé, on stále utíkal na nádraží a vytrvale sedával na tomtéž místě a čekal na svého prvního pána. Ve stanici Shibuya na památném místě jsou nyní bronzové otisky psích tlap.

Foto: wikimedia

MB

Nejnovější příspěvky na webu:

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

16. Červen 2018

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane... Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo,

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

Hans Rath: A Bůh pravil: Musíme si promluvit

16. Červen 2018

Odpočinek sladký jako nadýchaná šlehačka. Mozek odpočívá, duše se usmívá a od jemného vtipu a plné chuti vám radostí poskakuje každá buňka v těle. Jo, tak takové čtivo je vážně na jedničku. A Hans Rath to skutečně umí. Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Za prvé by to byla škoda, za druhé by to vůbec nešlo, protože vás ten člověk bude neustále pronásledovat. No jo, když jste psychoterapeut, tak je to první volba. Protože možná to je skutečně tak, Bůh šest dní tvořil lidstvo, sedmý den odpočíval a osmý vyhledal psychologa. A volba padla na Jakoba Jakobiho v Berlíně. Jednu

Kerstin Simoné: Thovt, projekt lidstvo

Kerstin Simoné: Thovt, projekt lidstvo

16. Červen 2018

Kerstin Simoné mne jako autorka zaujala natolik, že jsem si o ní musela hned něco vyhledat. Něžná blondýnka ponořená až do hlubin jakéhosi poznání boha Thovta, odhalující skryté pravdy a moudrost? No, na toto téma napsala množství knih a vydala také cédéčka s meditacemi. Pořádá semináře nejen v Německu, kde žije, ale také v Rakousku a Švýcarsku, a předává tím nejrůznější nauky dávno zapomenuté, nebo záměrně potlačované společností. Možná se to dá pochopit i z této knihy, Thovt, projekt lidstvo, která pojednává o historii lidstva, jeho vývoji a o skrytých schopnostech, které nám zatím byly skryty. Velká část čtiva je obecně známých pravdách, které rozebírá právě

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo