Upatlané dlaždičky v koupelně, nekonečný rachot a křik z dětského pokoje a kreslená pohádka, jejíž dialogy zvládnete už i pozpátku. Pokud máte tyto scény v živé paměti, anebo na ně už jen s nostalgií vzpomínáte, znamená to, že jste tím správným rodičem, který dává, nebo dával, svým dětem přesně tolik lásky, pozornosti a trpělivosti kolik si zasloužily. A právě proto, že víte, jak nenahraditelný je úsměv malé princezny nebo plamínky v očích „velkého“ rošťáka, už vás párkrát napadlo, jaké by to bylo vzít si k sobě do rodiny dítě, které přivedl na svět někdo jiný, ale sám se o něj nedokázal postarat. Dětí, které právě teď prožívají své dětství v ústavech je víc než jedenáct tisíc, ne všechny jsou právně volné pro adopci, a tak jedinou možností, jak se dostat do náhradní rodiny, je pro ně tzv. pěstounská péče. Pěstounem se může stát pár, ale i jednotlivec, který už za sebou má určité rodičovské zkušenosti.