Táta nebo otec? Jak je to u vás? … Tomáš Novák: O otcovské roli

Otec. Je zvláštní, že mnoho lidí, kteří mají ke svému otci chladný až odtažitý vztah, častěji použijí při hovoru o něm toto slovo. Otec. U lidí, kteří s ním mají blízký, přátelský, příjemný vztah se mnohem častěji setkávám s  označením “táta”. Otec, nebo táta, v každém případě je to rodič, jehož role v rodině a vliv, kterým působí na své děti, jsou nesporné. Zda jde o vliv pozitivní či negativní, či spíše převážně pozitivní či převážně negativní, to zcela jistě záleží na konkrétní osobě. A nejen na ni, ale i celém řetězci osob, které vedly ke zformování této jedné.

Jaká je role otce? Jistě vás napadne – jak v které zemi, jak v kterém čase. Vezmeme-li jen náš region, v průběhu času se zde role otce značně měnila a v posledních desetiletích jsme svědky přímo “neuvěřitelného” formování “nového” otce. Ale je tomu tak doopravdy? Promítněte si nějaký film pro pamětníky, je to jedno jaký, s nějakým otcem se setkáte snad ve všech. Často je to především živitel rodiny. Většinou jediný živitel rodiny, následkem čehož pojímá od ostatních náležité úcty a péče. Ostatní rysy už ale nejsou tak shodné a vyplývají spíše z jednotlivých charakterů – jednou je to despota, vládnoucí pevnou rukou celému klanu, včetně služebnictva, jindy je to láskyplný táta, který se až dojemně stará o blaho svých blízkých.  Připomíná vám to něco? Ano, ani dnes nejsme od tohoto modelu daleko. Pravda, ženy také chodí do práce a přispívají do společné kasy často ne zcela zanedbatelný peníz. Ale! Ty náklady jsou jaksi… tak nějak pořád vyšší, že? A co teprve, když žena zůstane doma několik let s dětmi. A opět je na otci, aby sám zabezpečil rodinu. Tráví celé dny v práci, stresují se, aby měli z čeho zaplatit účty a po návratu domů…. ano, jsme u toho … je potřeba, aby se přeměnil  v ochotného a milujícího partnera a otce. Je třeba pomoct partnerce s nákupem, být jí oporou při porodu, vyzvednout děti z kroužku, zajít se psem, vzít “toho staršího” na kolo, pověsit poličku, vykoupat děti a přečíst pohádku. Ale ani žena se nemá šanci zastavit. A tak všichni dřeme a dřeme v každodenním kolotoči.

Přesto si myslím, že je toho někdy na ty naše muže kladeno až příliš. Tak předně MUSÍ dost vydělávat, aby zabezpečil všechny potřeby a tužby celé rodiny. Samozřejmě ale také MUSÍ mít dost času, protože peníze nejsou všechno a rodina si potřebuje otce taky užít. Také MUSÍ být chlap, tedy odvážný, nekompromisní, silný, ale zároveň také milující, empatický, laskavý a vlídný. To je na jednoho vážně moc…

A jak se na to dívá známý psycholog Tomáš Novák? Jak se mění role otce a jaké vzory poskytují dnešní otcové svým potomkům? Do jaké kategorie otců spadá ten váš, nebo otec vašich dětí? Problematice otců a otcovství se Tomáš Novák věnuje ve své nové publikaci O otcovské roli vydané koncem roku 2013 v nakladatelství Grada. Kromě historických proměn otcovské role se dozvíte i mnohé o tom, čím může otec přispět, ale také co může pokazit. Perličkou je 10. kapitola, kterou bych doporučila přečíst všem, neboť většině lidí se po jejím přečtení bezpochyby uleví. Název této kapitoly je Mýty na téma “otec, matka, děti”. A zde máte malou ukázku:

” Milující, zodpovědný otec je přítomen při porodu svého dítěte.

Dámy a pánové, prosím, nezevšeobecňujme. Láska a zodpovědnost se prokazuje podstatně déle, než trvá i ten nejdelší porod. Vyžaduje také mnohem větší úsilí než něžně držet maminku za ruku, otřít jí pot z čel, prohlašovat, byť třeba opakovaně: “Neboj, to bude dobrý…” a neomdlít při tom… ani po tom. Pokud si “porod ve dvou” oba rodiče přejí – výborně. Vřele to doporučuji. …. . Jsou muži, kteří to nezvládnou. O jejich charakteru ani hloubce citu to nic neříká. Porod je všechno jiné, jen ne “školení” otcovské lásky k dítěti či jeho matce. Může zmíněné city posílit, ale nemusí. Někdy může působit dokonce i opačně.

Matka (otec) si musí vždy poradit

Stejně jako platí “Nikdy neříkej nikdy!” platí i “Nikdy neříkej vždy!”. Moderní doba přináší mnohá překvapení. Ne vždy si dokážeme sami poradit. Jen ten, kdo nic nedělá, nic nepokazí. Není nijak obtížné, stylizujeme-li se do role “sociální pracovnice – polednice”, nějaký nedostatek najít, odhalit a využít.

Dobrá matka (otec) jsou na rodičovské dovolené šťastní a spokojení.

Inu… Jednak nejde o žádnou dovolenou a za druhé “trvale šťastný může být jen imbecil” (M. Plzák). Ovšem před tím, kdo dokáže být řekněme velmi spokojený, smekám. …”

Soňa Rivera

 

[srp srp srp_number_post_option=’2′ srp_thumbnail_wdg_width=’120′ srp_thumbnail_wdg_height=’120′ srp_wdg_excerpt_length_mode=’words’]