Plus si připomíná úmrtí Josefa Škvoreckého.

[note color=“#ff8000″]Mohlo by vás zajímat: Mirákl, Tankový prapor, Příběh inženýra lidských duší… Připomínáme si výročí úmrtí Josefa Škvoreckého

[/note]

První výročí úmrtí jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů silné poválečné generace připomíná novým vydáním románu Příběh inženýra lidských duší nakladatelství Plus. Díla Josefa Škvoreckého začalo vydávat v roce 2009, kdy vyšel Mirákl, v roce 2010 následoval román Ze života lepší společnosti a o rok později snad nejznámější Škvoreckého román Tankový prapor. Všechna tato díla tvoří barvitou fresku československé historie domácí i exilové.

Jako průvodce této historie prochází romány postava Škvoreckého literárního alter ega Danny Smiřického, který se zrodil už v jeho prvotině Zbabělci, napsané v letech 1948 – 1949, ale vydané až o deset let později. To byl ostatně osud mnohých Škvoreckého knih, které si na své oficiální vydání musely leckdy počkat.

[quote style=“1″]

Na postavě Dannyho Smiřického je pro čtenáře nejpřitažlivější to, že ač byl svědkem mnoha hrůzných a nelidských událostí neklidného dvacátého století, nikdy se nestaly důležitějšími než jeho vlastní prožitky, city a zmatky srdce. „Troufám si tvrdit, že tento aspekt Škvoreckého vypravěče je jedním z důvodů, proč jsou jeho knihy i po desítkách let neustále čtivé a srozumitelné i současnému čtenáři, který se v historických událostech poloviny minulého století nevyzná, a které ho vlastně třeba ani nezajímají. Bezelstná vypravěčova upřímnost sama k sobě a otevřenost vůči čtenáři je odzbrojující a umožňuje autorovi pojímat dějinné události zcela novým, mimořádně přístupným jazykem,“ napsal Martin Brát ve svém dva roky starém článku Pár poznámek ke zrodu a typu vypravěče Dannyho Smiřického.[/quote]

Díky Dannymu čtenáři hodně vědí i o samotném Škvoreckém – o jeho dětství a mládí v Náchodě, který v jeho díle vystupuje jako Kostelec, pobytu na vojně v 50. letech i o jeho práci v nakladatelství. Velká část jeho literární tvorby nesla buď přímo autobiografické prvky, nebo vycházela z prostředí, které mu bylo dobře známo. Velké historické fresky typu Zbabělců, Miráklu či Příběhu inženýra lidských duší tvoří jen část Škvoreckého díla. Další z velmi podstatných jsou jeho povídky, detektivky, zásadní je i jeho činnost nakladatelská, kterou zahájil po své emigraci v roce 1969 v Torontu. V nakladatelství Sixty Eight Publishers vydal společně se svou ženou Zdenou Salivarovou do roku 1989 přes 200 titulů.

Od 90. let Josef Škvorecký občas dojížděl do Česka, kde byla založena a po něm pojmenována Literární akademie Josefa Škvoreckého, kde byla mnohá jeho díla průběžně filmována (Tankový prapor režiséra Víta Olmera byl v roce 1991 dokonce první film natočený soukromou společností po roce 1989 a patří mezi komerčně nejúspěšnější snímky posledních dvaceti let) a kde mu průběžně vycházely nejen jeho starší knihy v různých nepravidelných edicích i v rámci Sebraných spisů, ale i většinou detektivně laděné novinky.

Řadou Škvoreckého knih a povídek se vine láska k jazzu, ostatně i Danny Smiřický je (stejně jako býval sám autor) tenorsaxofonistou ve swingovém orchestru. Jazz ale pro Josefa Škvoreckého nebyl jen hudebním stylem, který měl rád. Byl nepochybně i vyjádřením svobody jak v hráčské rovině, tak ve smyslu původu a životního stylu, který se k němu od nepaměti váže. Vyjádřením svobody, která pro něj jako spisovatele i člověka byla bezesporu nejvyšší hodnotou.

TITULY JOSEFA ŠKVORECKÉHO VYDANÉ NAKLADATELSTVÍM PLUS:
Mirákl, 2009 (ještě pod značkou Albatros Plus), doslov Michael Špirit, grafická úprava a obálka Lubomír Šedivý
Ze života české společnosti, 2010, výtvarná úprava Juraj Horváth
Tankový prapor, 2011, k vydání připravil Michael Špirit, předmluva Jiří Voskovec, ilustroval Jan Brychta, grafická úprava a obálka Lubomír Šedivý
Příběh inženýra lidských duší, 2012, k vydání připravil Michael Špirit, grafická úprava a obálka Lubomír Šedivý

TZ Albatrosmedia, a. s.