Share

Ačkoliv má linecké těsto svůj původ v Rakousku, v naší zemi již zcela zdomácnělo a v mnoha variantách ho lze nalézt téměř na každém vánočním stole.  Linecké těsto lze snadno obměňovat. Můžete do něj přidat kakao, či ořechy, můžete ho slepovat marmeládou i krémem, cukrovat či polévat  nejrůznějšími polevami. Nejznámější a nejoblíbenější variantou jsou zřejmě linecká kolečka s rybízovým rosolem.

Linecká kolečka

30 dkg hladké mouky
20 dkg změklého másla
10 dkg moučkového cukru
1 vejce
1 vanilkový cukr
nastrouhaná citronová kůra

rybízový rosol
rum

Všechny suroviny na vále zpracujeme v hladké těsto. Pracujeme rychle, dlouhým zpracováním se tuk příliš rozehřeje a těsto se lepí. Hotové těsto zabalíme do fólie nebo mikroténového sáčku a necháme alespoň několik hodin odpočinout v ledničce.

Těsto rozválíme na tenký plát a, vykrajujeme kolečka, do poloviny z nich vykrojíme menším vykrajovátkem otvor. Pečeme na plechu vyloženém pečícím papíru při 180 stupních jen tak dlouho, než začnou okraje růžovět.

Vychladlé cukroví slepujeme rybízovým rosolem rozmíchaným s trochou rumu a necháme pár dní v chladu rozležet.

Dobrou chuť!

Sona Rivera

 

Nejnovější příspěvky na webu:

Velmi lidské povídky

Velmi lidské povídky

29. Březen 2018

Muž, jenž podezřívá ženu z nevěry, žena toužící po dítěti, chlapík, který naoko zvládá vše, ale moc dobře ví, že je jen šikovný babral. Ti a mnozí jiné jsou hrdiny povídek v nové sbírce Nelidské zdroje. Monika Petrlová už čtenářům předvedla, že povídka je jejím oblíbeným literárním útvarem. Po dvou úspěšných povídkových souborech – Hafni! a jiné povídky a Mrkev pro vězně – se vrací se třetí sbírkou Nelidské zdroje. Nelidské zdroje se v deseti povídkách zaměřují na dnešní uspěchanou dobu, kdy nás společnost tak trochu tlačí k rychlosti, odtažitosti, z lidí se stávají zdroje a ze všech jsou manažeři, asistenti  či specialisté. Mezilidské vztahy však nikdo

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

Enrique Barrios: Ami, vnitřní civilizace

27. Březen 2018

„Když jsme přijeli, myslel jsem si, že se Ami a jeho kosmická loď navrátí v prvních dnech letního období, ale strávil jsem téměř dva měsíce marným čekáním na skalách, kde jsme se předtím dvakrát setkali. Prázdniny už pomalu končily, zanedlouho jsme se měli vrátit do města a pořád nic. Toto smutné čekání změnilo mé prázdniny ve skličující, nekonečně dlouho trvající okamžiky. Každý den jsem chodil na skály na pláži a dlouhé hodiny, někdy až dlouho do noci, jsem pozoroval oblohu a přál jsem si spatřit známý létající předmět. Při každé světlušce, která nade mnou prolétla, mi srdce poskočilo nadějí, ale vždycky se